Nečekaný vsetínský triumf (autor: Zuzana Eliášová)

9. 12. 2009

Týden po boleslavském vítězství čekalo ve Vsetíně na Václava Dunovského další přesednutí. Tentokrát opět s Petrem Machů do Suzuki Ignis S1600, v rámci posledního podniku MČR ve sprintrallye. „Při Rallye Bohemia jsme se vcelku dobře rozehřáli a získali poznatky s aktuálním povrchem vzhledem k počasí,“ hodnotil před závodem Václav.

Se Vsetínem přišlo i další cestování ze středních Čech: „Na Valašsko jsem dorazil až ve čtvrtek pozdě v noci, takže na odpočinek moc času nebylo.“ Přesto se na soutěž poděbradský jezdec velmi těšil: „Vsetínská tradičně podzimní soutěž je pověstná svou sportovní hodnotou a na startu se tak sešli prakticky všichni.“

Už Seznamovací jízdy potvrdily posádce pozitivní dojem z posledního rallysprintu: „Vše jsme stíhali velice dobře a potvrdila se tak kompaktnost soutěže. Nijak jsme se nezdržovali a stihli i rychlý oběd. Bylo nutné jezdit podle předpisů (což tradiční jedinci stále a dokola nechápou), protože na několika místech byla měřena rychlost, což jednoznačně podporujeme.“ Jediná kritika (pokud to vůbec lze tak nazvat) ze strany Václava padla na změnu RZ: „Pořadatelé vytyčili tradiční Vesník a Bystřičku tak, že tenktokrát končily v Santově a k Dušné přidali nový lesní úsek, který se mi díky přítomnosti mnoha betonových propustí, byt‘ velmi dobře označených, vůbec nelíbil.“ I přes drobná negativa byla posádka znovu natěšena na závodění: „Byl jsem zvědavý, jaké to bude zpět v S1600. Při krátké jízdě v pátek v podvečer jsem si připadal opět jako na začátku a zapomínal na Hondu.“

Vsetín sliboval díky vysoké konkurenci v A6 zajímavé souboje. Na start se Václav postavil mimo jiné vedle citroenů C2 S1600 Antonína Tlusťáka a Jaroslava Vančíka, Suzuki Swift S1600 Antonína Nováka a Felicia Kit Carů Jiřího Vrkoslava a Marcela Svačiny. Mokrý asfalt a zima v první sekci předurčovaly pro všechny nelehký začátek. „Úvodní Vesník hlavně ve své první části mi nevycházel dle představ a celkově jsem se sebou nebyl vůbec spokojen, čemuž absolutně neodpovídal výborný čas. Následující dvě RZ byly pocitově lepší, ale k ideálnímu výkonu to mělo určitě daleko. Důležité bylo, že jsme jeli bez chyb. Průběžné výsledky byly tedy extrémně nad očekávání,“ hodnotil Dunovský. Právem mohla být posádka na sebe hrdá, neboť po třech RZ držela první místo s náskokem 1,3 s na druhého Vančíka. Místní pilot Antonín Tlusťák zaostával po 3. RZ za Václavem již 18,5 s. Po této RZ bohužel posádka Tlusťák-Škaloud odstoupila ze zdravotních důvodů ze soutěže, což nám znemožnilo tolik očekávané srovnání obou borců z A6.

Po běžné kontrole a údržbě v servisu následovala druhá sekce, sestavena ze stejných RZ jako sekce první. „Dokázali jsme se časově zlepšit a i pocitově byl výkon lepší. Už jsem si s vozem zase začal rozumět. Přesto nás čas stálo několik drobných chyb,“ dodal Dunovský poté, co upevnil svou první pozici před Vančíkem na 1,6s. Třetí Novák ztrácel už půl minuty.

Závěrečná část sprintu jen potvrdila vsetínskou vládu posádky Dunovský-Machů v A6. První místo si už nenechali vzít a Vančíka nechali za sebou o téměř deset vteřin: „Nepouštěli jsme se do žádného rizika, protože s S1600 ještě nemáme dostatek zkušeností na jízdu blízko nějaké pomyslné hraně. Přesto jsme se snažili jet svižně, což se vyplatilo. Domácí Jaroslav Vančík na nás vyvíjel velký tlak a těší nás, že jsme odolali.“

Vsetín tak přinesl posádce hned více radostí naráz. „Vítězství v A6, skupině A i skupině vozů s jednou poháněnou nápravou při 4. startu s S1600, nečekal asi nikdo. Soutěž se nám tak vydařila téměř snově. Je ale důležité poznamenat, že na startu chyběla velká měřítka současnosti, jako jsou Honzové Dohnal či Šlehofer. Proto tento výsledek nijak nepřecenujeme,“ zůstává nohama na zemi Dunovský. Na závěr soutěže i celé sezony neopomíná Václav s děkováním myslet na svůj tým a nejbližší: „Perfektní práci odvedl Sparrow racing team, protože technika během celé soutěže pracovala bezchybně. Za celou sezonu, kterou jsme i díky výsledku ze Vsetína a která pro nás skončila shodně bronzově ve třídě A6 v MČR-S i N2 MMČR děkujeme našim partnerům, rodinám a všem, kdo nám úspěch přáli, včetně skvělých fanoušků.“

„Doufáme, že jsme nezklamali a že nám všichni budou nakloněni v sezoně 2010 a umožní nám tak pokračovat v započaté práci s technikou S1600,“ dodává mladík, kterému sezona 2009 přinesla spoustu nového, „Ještě jednou, díky.“

V Mladé Boleslavi krátce, ale vítězně (autor: Zuzana Eliášová)

9. 12. 2009

Letošní rally Bohemia přinesla nejen hektické změny v celé soutěži díky bláznivému počasí, ale před Václavem Dunovským stály i velké starosti a rozhodování: „Pro Rallyesport Poděbrady se jedná vlastně o domácí soutěž. Start jsme se proto snažili realizovat všemi prostředky. Suzuki Ignis S1600 k dispozici nebylo, takže jsem se vrátil zpět do Hondy Civic 1,6Vti. Byl to návrat po více než čtvrt roce do vozu této kategorie. Otázkou tak bylo, jak rychle se dokážu, na v ČR zřejmě nejtěžší soutěži, rychle přizpůsobit. Do vozu se mnou usedl Petr Machů, pro kterého to byl první start za tmy.“

S termínem konání rally Bohemia byla většina zasvěcených, při nejmenším, nespokojená. Otázka přesunutí soutěže na pozdější termín vzbuzovala lehkou nedůvěru. „Již od zveřejnění letošního kalendáře MMČR jsem byl více než rozladěný, přesunem této soutěže na konec října. Spojení pozdního data a místa konání v Jizerských horách nevěstilo nic pozitivního,“ dodává na adresu tvůrců programu letošní sezony Václav Dunovský.

Katastrofický scénář, který by si snad nikdo nepřál, bohužel nastal. Nejen, že se zrušil čtvrteční doprovodný program v Mladé Boleslavi, ale i slavnostní představení posádek. V průběhu seznamovacích jízd došlo i na další změny. Podmínky, které nastaly na mladoboleslavsku komentuje i Václav: „Mé celoroční obavy se ukázaly jako správné. Po splnění části pracovních povinností jsme začali psát RZ Chloudov a Navarov již za zimních podmínek. Něco podobného jsem určitě nikdy nezažil. Skončili jsme pozdě po půlnoci, v sekci nad Tanvaldem jsme si museli razit cestu hlubokým sněhem, nutno pochválit seznamovací Felicii, která vše zvládla na jedničku. Výrazně nás zpomalil defekt u Zlaté Olešnice, čehož jsme alespoň využili k přezutí na zimní pneu, kterou jsme vezli s sebou.“ Během seznamovacích jízd došlo i k zajímavému setkání: „V cíli Navarova jsme ještě stihli s pomocí Andrease Mikkelsena a jeho spolujezdce vytáhnou z příkopu Honzu Jakubce s Pavlem Kacerovským.“

Ačkoli se pořadatelé snažili zachránit, co se dalo, čtvrteční ráno přineslo poslední nemilé změny pro celou soutěž: „Severní část soutěže byla zasypána sněhem a prioritou se stala civilní otázka. Veškerá technika a služby musely být k dispozici obyvatelům z kalamitních oblastí. Napsali jsme tedy Vinec, Sosnovou a Staroměstskou, stihli oběd a drželi palce pořadatelům.“

„Královský Navarov se svými nočními 45km byl výzvou, stejně jako ostatní zkoušky. Sychrov, Bzí, Chloudov. Ze všeho zbyl pouze Vinec, což obtížnost nijak nesnižovalo, protože tato RZ na listí, za chladného počasí a v podmínkách jaké panovaly, ukáže po pravdě rozložení sil,“ popisuje Václav, co zbylo z oblíbeného závodu.

V šibeničním termínu předvedli pořadatelé téměř nemožné: „Pořadatelé dokázali postavit prakticky novou soutěž. Patří jim za to obrovské díky. Navíc přístup k posádkám byl perfektní. Opravdu nechápu nejmenované piloty, za nemístné kritiky a poznámky,“ rozčiluje se domácí jezdec.

Před celou soutěží čekal Václava zážitek, který se jen tak nezapomíná: „Před startem soutěže jsme ještě stihli navštívit prezentaci Citroenu C2R2 Max v Bělé pod Bezdězem, kde jsem měl možnost sedět na místě spolujezdce vedle účastníka MS Sebastiena Ogiera a také s ním pohovořit.“

Do náročné soutěže MMČR ve skupině N2 nastoupili vedle Dunovského s Machů posádky Vladyka – Norek, Jakubec – Kacerovský a Bartončík s Nedbalem. Konkurence tedy byla vysoká a mohli jsme se těšit na zajímavé souboje v netradiční Bohemce.

První sekci ke starostem všech začala zima s deštěm. Ačkoli se Dunovský pral s přesednutím do Hondy po dlouhé pauze, výsledek byl přesto překvapující: „Jediná páteční Staroměstská RZ byla ve znamení zvykání si na Hondu. Vše bylo zase jinak než v S1600. Jednalo se hlavně o brzdění. Čas předčil naše očekávání, protože chyb se na těch pár km sešlo až dost.“ Po první RZ ztrácela poděbradsko-zlínská posádka na Vladyku 2,2 vteřiny. Na záda jim za osm desetin vteřiny dýchal Jakubec.

Druhý den soutěže se počasí začalo umoudřovat. Oblačnost se protrhávala a déšť se objevoval už jen zběžně. Právě počasí předznamenalo nástup Dunovského. „Třikrát Vinec a jednou Sosnová – to byl sobotní program. Legendární zkoušku jsme začali hodinami ve čtvrté zatáčce po startu. V místě, kde se nešlo pořádně otočit jsme nechali mnoho vteřin. Celkově jsme se ale rozjeli a při pohledu na čas mohli jen litovat zbrklosti.“ Po druhém průjezdu Vincem bylo ale vše jasnější. To už se Dunovský usadil na první příčce: „Další dva průjezdy jsme již zvládli časově dobře, s jednou drobnou chybou na brzdách a s jednou obrovskou krizovou situací ve vysoké rychlosti. Pro mě byly tyto tři průjezdy neocenitelnou zkušeností,“ hodnotí Václav zážitky z trati. Po poslední RZ nechal Dunovský za sebou Vladyku o více než půl minutu a zajistil si tak nejvyšší místo na bědně N2: „Závěrečnou Sosnovou jsme si užili a snad i trochu pobavili diváky. Při návratu do Hondy bylo vítězství velice cenné, protože jak je známo, ve třídě N2 visí vavříny velmi vysoko.“

I přes všechny překážky a nepřízeň počasí hodnotí posádka závod kladně: „Organizátoři udělali maximum, abychom mohli v okolí Mladé Boleslavi závodit. Ještě jednou jim posíláme velký dík.“

„Velké poděkování míří ke Sparrow racing teamu za perfektně připravený vůz a samozřejmě našim partnerům a vedení za realizaci startu na domácí soutěži. Největší díky patří fanouškům, kteří nás i v tom šíleném počasí neskutečně podpořili.“

Další důležité kilometry z Vyškova (autor: Vlastimil Resl)

15. 9. 2009

Šestý sprint letošní sezóny – Vyškov – byl dějištěm třetího startu Václava Dunovského ve špičkovém voze Suzuki Ignis Super 1600. Soutěž byla především pro dvoukolky ztížená množstvím vytahaného bláta a kluzkých nečistot, k čemuž se výrazně přispěl hustý páteční déšť.

Přestávku mezi Krkonošemi a Vyškovem vyplnil Václav mimo jiné návštěvou Barum Czech Rally Zlín. „Pohled na špičku IRC stál opravdu za to a já také pozorně sledoval našeho ignise, tentokrát jako divák. Pauza do Vyškova pak uplynula velice rychle. Dorazil jsem už ve čtvrtek odpoledne a s Petrem Machů jsme stihli vyřídit administrativní přejímky ve velmi příjemném prostředí ředitelství soutěže, kde bylo pro všechny přichystáno výborné občerstvení. Za příjemného počasí jsme stihli napsat dvě zkoušky. Všechny kontrolní průjezdy jsme ale nechali na pátek, kdy letní počasí vystřídal hustý a hlavně vytrvalý déšť. Šotolinové cesty se tak proměnily v bahenní a na tratě se dostalo mnoho kluzkých nečistot. Přesto jsem vše stihli napsat a zkontrolovat rychle a bez problémů,“ popisuje bezproblémové okamžiky předcházející soutěži pilot z Poděbrad a přidává pár postřehů ke tratím. „Rychlostky byly typicky vyškovské, obtížné především střídáním povrchů a zmíněnými nečistotami. Připadají mi spíše nerytmické, ze sportovního hlediska však jedinečné a zajímavé. Seznamovací vozidlo dostalo opět zabrat, ale to k závodům patří. Vyškov přitom rozhodně nebyl úplným extrémem. Potěšil mě bezproblémový průběh technické přejímky i servisní zázemí na důstojném a prostorném místě s kvalitním podkladem. Zpestřením byl krátký funkční test na suchých pmeumatikách za průtrže mračen.“

Úvodní sekci samotné soutěže provázelo chladné počasí a zatažená obloha, ovšem nepršelo. „Obuli jsme suché pneumatiky, které jsem ale zřejmě dostatečně nezahřál a navíc byly starší – použité již v Krkonoších. Dost to klouzalo, přesto jsme úvodní zkoušku projeli dle mého soudu rychle. Poprvé jsem si také s ignisem skočil. Stalo se tak na legendárním skoku mezi poli a příjemně mě překvapilo chování podvozku po dopadu. Opět se nám tím potvrdila naše správná cesta ohledně nastavení. V odbočení na panelech po rychlém příjezdu jsem ale zbytečně chyboval a vykroužili jsme hodiny, při nichž nám zhasl motor a vteřiny opět utíkaly. Během příjezdu na druhý test začalo zlobit řazení, konkrétně nešel zařadit neutrál a při zastavení vozidla zhasínal motor. Odstartovali jsme v rámci pravidel na poslední chvíli po opětovném naskočení motoru a znovu ztratili. Na startu třetí vložky jsem s tím již počítal a vše si pohlídal, takže jsme jeli bez problémů. Čas však mým představám neodpovídal,“ hodnotí vstup do soutěže Václav, uzavírající první desítku skupiny A s téměř minutovou ztrátou na prvního Honzu Dohnala. „V servisu se potvrdila má domněnka, že se jedná o problémy v oblasti spojky. Mechanici dali vše do pořádku, provedli běžnou kontrolu a vybavili nás na předku novým obutím. Všechny zkoušky druhé sekce jsme projeli bez problémů až na postupně se vracející potíže se spojkou. V servisu tak opět došlo na odvzdušnění spojkového válce. V posledních dvou testech jsme pro sebe chtěli vybojovat těsný souboj o páté místo. Hned v první zatáčce po startu předposlední zkoušky jsme se ovšem nevyvarovali dalších polohodin a menšímu výletu do pole. Jinak se nám ale závěrečná sekce vydařila a vybojovali jsme šesté místo ve skupině A a páté ve třídě A6.“

Vyškov nabídl mezi áčky opravdu kvalitní konkurenci, doplněnou dokonce o hvězdu velkého mistráku Honzu Šlehofera. „Nutno říct, že šanci bojovat o čtvrté místo nám vzaly naše vlastní chyby. Jirka Vlček jel opět skvěle, stejně jako vítězný Jan Dohnal, který porazil i Jana Šlehofera. Na druhou stranu šlo o moji teprve třetí soutěž s technikou kategorie Super 1600, pokaždé na jiném povrchu. Důležité je pro nás především spatření cíle a nasbírání dalších cenných zkušeností, pro rychlou jízdu s ostrým áčkem naprosto nezbytných. Nutné bude pracovat dále na rozpisu a odstranit zbytečné chyby, stojící drahocenný čas,“ bere si ponaučení Václav Dunovský a závěrem nemůže opomenout zhodnocení soutěže a poděkování těm, kteří mají na jeho možnosti závodit obrovský podíl. „Organizačně se soutěž povedla a nejeli jsme dokonce žádný volný průjezd. Nesetkali jsme se s jediným zádrhelem a také moderátor startovní a cílové rampy byl tentokrát naprosto výborný. Klobouk dolů, jak si přes své mládí s akcí poradil. Velké poděkování patří Sparrow Racing Team-u za výbornou práci během soutěže a našim partnerům za umožnění dalšího startu s ignisem. Tradičně nesmíme opomenout také opět skvěle podporující fanoušky. V neposlední řadě musím ještě jednou pogratulovat svému otci a Stanislavu Kafkovi za perfektní zvládnutí jejich startu.“

Postřehy k soutěži druhé posádky Rallyesportu Poděbrady budou v samostatném komentáři.

Celkově vydařené Krkonoše (autor: Vlastimil Resl)

26. 8. 2009

Krásné a technické rychlostní zkoušky pátého sprintu letošní sezóny – Rally Krkonoše – se staly dějištěm dalšího seznamování Václava Dunovského s vozem Suzuki Ignis S1600. Na sedadlo spolujezdce se po vynechané Třebíči vrátil stálý navigátor David Šmeidler a oba mladíci mohou být se svým výkonem i dosaženými časy spokojeni.

Volný čas mezi Třebíčí a Krkonošemi věnoval Václav Dunovský mimo jiné analyzování poznatků techniky Super 1600. „Situaci těsně před soutěží mi trošku zkomplikovaly pracovní povinnosti a tak jsme do Trutnova vyrazili až v pátek dopoledne. Hned úvodem musím velice pochválit pořadatele za vzorovou komunikaci s posádkami přes email a poskytnutí veškerých informací a důležitých časových údajů jako na stříbrném podnose. Mé těšení ještě umocnil fakt, že poprvé usedneme do ignisu společně s Davidem – naše dlouhodobé sny a všemožné představy se tak měly stát skutečností,“ začíná své povídání středočeský pilot a přidává několik postřehů k seznamovacím jízdám. „Itineráře a dokumenty k soutěži jsme si vyzvedli po desáté hodině dopolední. Na místě nebyla žádná fronta, vše šlo rychle a hladce a zároveň jsme vyřídili i administrativní přejímku. Přes pozdní začátek psaní jsme vše stihli naprosto v klidu a ani jsme nemuseli na rozdíl od některých nejmenovaných posádek jezdit jako blázni. Ve voze jsme tentokrát seděli tři, protože v rámci učení s námi jel Adam Eliáš, rovněž si píšící a kontrolující rozpis. Erzety hodnotím jako velmi hezké a obtížné vyjma úvodní třetiny té první, která byla hodně rovinatá. Potěšilo mě rovněž situování soutěže do malého prostoru a krásné prostředí pod úžasnými vrcholy Krkonoš. Také servisní areál byl na důstojném místě a velmi dobře přístupný fanouškům. Musím prostě krkonošské pořadatele jen chválit a přeji jim a jejich soutěži velkou budoucnost !!!“

Mírná vada na kráse se vyskytla pouze při příjezdu na technickou přejímku. „Před vjezdem na technickou nás a ještě jeden vůz ve frontě suverénně předjel jezdec známého jména, který měl stejný čas. Už mě taková věc ale ani nepřekvapilo a v klidu jsme si počkali. Kromě drobného problému se zakrytím akumulátoru proběhlo vše bez problémů. Opět následovalo zopakování si všech funkčních prvků v autě, úprava posezu pro Davida, krátké testovací svezení a slavnostní start na Krakonošově náměstí v Trutnově. Ten však výrazně pokazil moderátor, působící neodborným dojmem, jenž připravil početné diváky o komplexní zážitek. Zde by organizátoři měli zapracovat. Na druhou stránku je potěšující, že se představení týkalo celého startovního pole.“

Samotná soutěž, odehrávající se za krásného a slunečného počasí, byla hned v úvodu poznamenána těžkou nehodou posádky Josef Peták – Libor Joska a zbývajícím posádkám byl přidělen náhradní čas. „Pepa s Liborem havarovali opravdu nepříjemně a chceme jim popřát brzké uzdravení a co nejrychlejší návrat do kokpitu soutěžního vozu. My „využili“ volného průjezdu ke zkontrolování rozpisu a do druhé, opožděné erzety, odstartovali v klidu bez ohledu na čas. Bohužel již po pár kilometrech přišla moje chyba. Po rychlejším úseku na úzkém následovaly brzdy a ostrá levá zatáčka kolem plotu. Auto oproti mému očekávání sklouzlo do velkého smyku a po marném boji se zastavilo až o ocelový sloupek plotu uvnitř zatáčky. Opětovné nastartování motoru a nemožnost zařadit zpátečku nás stály dlouhé vteřiny. Zachránil nás až MravenecZ svými organizačními schopnostmi a zajištěním našeho odtlačení asi metr dozadu, díky čemuž jsme mohli asi s půlminutovou ztrátou pokračovat. Všem pomáhajícím moc děkujeme, protože bez nich bychom tam zřejmě stáli dosud. Zkoušku jsme dojížděli lehce rozhození a zažili i jednu slušnou krizovou situaci. Pro zbytek sekce jsme zvolili klidnou jízdu a tím více nás překvapily slušné časy. Pro mě šlo o první kilometry s vozem S1600 na suchu a došla na slova těch, tvrdících mi o zcela odlišné a ještě mnohem těžší jízdě než na vodě,“ vrací se Václav k úvodní sekci soutěže, která se stala pohřebištěm mnoha favoritů. V servisu se naštěstí vůz ukázal i přes incident zcela nepoškozen a jeho jezdec také poprvé sáhl do nastavení podvozku.

Také druhá sekce se neobešla bez zrušené rychlostní zkoušky – tentokrát té druhé. Václav s Davidem postupně zrychlovali a přetahovali se o vteřinky i s esy jako Jindřich Štolfa, Petr Brynda, Jan Dohnal či Lubomír Minařík. Ve skupině A z toho bylo páté místo, ve třídě A6 ještě o příčku lepší. „Stejně jako Třebíč, i tato soutěž byla vlastně novým začátkem. Jízda na suchu s technikou S1600 je zase úplně něčím jiným včetně brždění levou nohou. Jsem moc rád, že jsme to zvládli a ani nechápu, jak jsme mohli takové časy zajet. Také David zvládl svůj debut v ignisu naprosto perfektně i přes počáteční obavy, které jsme mu s Adamem vymlouvali. Mohu mu jen maximálně poděkovat za vynikající výkon, který je u něj však již prakticky pravidlem. Tímto startem se nám vlastně splnilo jedno společné přání. Pozitivní také byly změny v nastavení podvozku – osvědčily se a lze na nich stavět. Oproti Třebíči jsme se konkurenci přiblížili i časově, což asi nikdo nečekal. Ve finále jsme mohli litovat ztráty z úvodu soutěže, ovšem v učednickém období nás to ani tak mrzet nemuselo. Při soutěži jsme se nesetkali s žádným zádrhelem kromě větších časových prodlev zapříčiněných haváriemi a to také vypovídá o obtížnosti zdejších erzet,“ neskrývá závodník z Poděbrad spokojenost.

Závěrem nezbývá než poděkovat těm, kteří mají zásluhu na plnění Václavova velkého snu o závodění s nádherným a špičkovým vozem. „Velké poděkování patří Sparrow Racing Teamu za bezchybně připravenou techniku, fungující bez sebemenšího problému, a též za rady při dalším poznávání ignisu. Dále děkujeme našim reklamním partnerům za realizaci tohoto startu a našim rodinám a fanouškům, jichž dorazilo ještě více než obvykle. Speciálně musím poděkovat mému otci, který za mě v sobotu ráno zastal mé pracovní povinnosti a ještě nás stihl přijet do Trutnova kontrolovat. Ve Vyškově by měly za Rallyesport Poděbrady startovat dvě posádky, z nichž jedna usedne do soutěžního vozu po hodně dlouhé době v sestavě, v níž kdysi úspěšnou kariéru končila.“

Zmoklá a přesto stříbrná třebíčská premiéra (autor: Vlastimil Resl)

5. 8. 2009

Čtvrtý podnik domácího sprinterského šampionátu – Horácká Rally – byl v kariéře Václava Dunovského významným zlomem. Právě v okolí Třebíče se totiž poprvé představil za volantem vytouženého Suzuki Ignis S1600 a ačkoliv mu debut zkomplikovalo deštivé počasí, rozhodně se mezi zkušenými „áčkaři“ neztratil.

Od Václavova vítězného startu na Kopné uplynulo pouhých čtrnáct dní a tak závodnická nálada ani nestihla opadnout. „Premiéra s ignisem pro mě byla natolik výjimečnou událostí, že jsem nehodlal ponechat nic náhodě a vydal jsem se na Horácko již ve čtvrtek večer. Cestu mi komplikovaly jen četné objížďky, které však rozhodně nedokázaly zmírnit mé těšení. V pátek ráno jsem se sešel s mým novým zlínským spolujezdcem Petrem Machů a po vyzvednutí všech potřebných dokumentů jsme se vydali vstříc seznamovacím jízdám. Hned zpočátku jsme si, sužováni velkým vedrem, uvědomili pro jednodenní podniky až přílišnou roztahanost letošní Třebíče. Napsat a zkontrolovat všechny rychlostní zkoušky jsme stihli pouze za cenu oželení přestávky a lehkého překročení časového limitu. Trošku zdlouhavější se nakonec ukázalo spolujezdcovo zvykání na můj styl rozpisu a já pro změnu nemohl z hlavy vypudit myšlenky, že po tolika letech závodění usednu poprvé do jiného vozu, než je nesmrtelná Honda Civic 1,6 VTi třídy N2,“ vrací se k seznamovacím jízdám pilot z Poděbrad a přidává několik postřehů k trati. „Třebíč patřila vždy k rychlým podnikům, ovšem letošní charakter tratí se mi celkem zamlouval. Na rozdíl od mnoha soupeřů jsem zde nevnímal žádná extrémní místa a erzety hodnotím jako slušné a mající svoji sportovní hodnotu. Výhradu bych měl jen k té startující u Třeště, která byla z poloviny motanicí mezi obrubníky.“

Obě přejímky proběhly bez problémů a tak Václav mohl věnovat dostatek času zopakování orientace ve voze. „Celý Sparrow Racing Team se mi ochotně věnoval a všichni zodpovídali veškeré mé dotazy. Závěrem proběhl krátký funkční test s jedním z mechaniků na místě spolujezdce. Delší, pro mě velmi důležité seznamovací svezení s technikou S1600, proběhlo již o několik dní dříve na uzavřené trati. Přálo nám při něm počasí a mohl jsem za sucha pochopit brždění, řazení a další fungování ignisu. Vzhledem k mým nulovým zkušenostem jsme zvolili univerzální nastavení. Musím se přiznat, že suzuki mě od začátku překvapovalo jen příjemně a s chutí jsem poznával opravdový závoďák, byť jízdní styl zažitý z hondy je zde téměř nepoužitelný a čeká mě hodně učení. Ještě jednou musím poděkovat Sparrow Racing Teamu za mnoho rad i těch zprostředkovaných přímo od Jaromíra Tarabuse.“

Samotná soutěž byla provázena chladným počasím a hustým deštěm. „Přes zataženou oblohu a předpověď počasí jsme mechaniky opustili na suchých pneumatikách, ovšem těsně před našim průjezdem rampy na třebíčském náměstí se spustil prudký déšť. Vezli jsme sice dvě mokré pneumatiky, ale neměli jsme šanci je stihnout přezout. Moje premiéra s vozem S1600 tak probíhala na slickách v průtrži mračen – co více si přát ?,“ bere teď již situaci s nadhledem mladý závodník, kterému „pomohlo“ zrušení úvodních dvou vložek. „Volných průjezdů jsme využili ke kontrole rozpisu a tu třetí jsem se snažil jet opatrně. To se mi podařilo až na menší problém ve vracečce přes hranu, v níž mi zhasl motor a jeho opětovné nastartování nás stálo několik vteřin. Celkově jsem ale byl za dané konstelace překvapen dobrou ovladatelností vozu. Časy jsme samozřejmě řešit nemohli, ale od špičky třídy jsme dostali hodně.“

V servisní zóně, notně vzdálené od Třebíče, nebyl Václav Dunovský příliš spokojen s nájezdem na letištní plochu. „Více než třicetimetrové brodění hlubokým blátem nebylo moc příjemné a také mechanikům se v tom marastu nepracovalo nejlépe. Naštěstí auto fungovalo bez problémů a tak proběhla jen běžná kontrola a přezutí na prořezaná intermedia,“ přidává mírnou výtku vůči organizátorům středočeský jezdec, který se i ve druhé sekci snažil především seznamovat s autem. „To se mi dařilo a časově i pocitově jsme získávali více jistoty, především v rychlejších pasážích. Podařilo se nám ustát i dvě drobné krizové situace, což také prokázalo odlišnost od předchozí techniky.“

Ve třetí sekci se i díky výpadkům několika soupeřů posunuli Václav s Petrem na čtvrté místo v áčkové skupině a vybojovali stříbro ve třídě A6. „Poslední runda probíhala bez problémů. Pouze na třetí vložce Petr špatně otočil stránku a museli jsme se několik kilometrů hledat. Celkově jsme ale zrychlovali a jelo se nám dobře,“ přidává Václav své postřehy k závěrečné sekci. „Třebíč pro mě znamenala prakticky úplně nový začátek – neznámá technika i spolujezdec, nové a ještě navíc extrémně špatným počasím ztížené erzety. Jsem proto rád, že jsme vše zvládli. Spolupráce ve voze fungovala, byť se Petr musí jako nováček hodně učit, stejně jako já s novou technikou. Vše výrazně komplikovaly proudy vody tekoucí po trati a velké množství vytahaných nečistot, písku a bláta.“

Závěrem svého povídání nezapomněl Václav Dunovský ocenit osoby, díky nimž si mohl splnit svůj sen a usednout do špičkové techniky. „Moc děkuji celému Sparrow Racing Teamu za bezchybně připravenou techniku a maximální přísun rad a informací. Dále děkuji všem, kteří se na tomto startu finančně podíleli, včetně svého vedení, a samozřejmě všem, kdo nás podpořili a věřili v naši schopnost uspět i s jiným vozem, než je honda. Zde musím zmínit Davida, jenž přijel už v pátek spolu s ostatními fanoušky. Byl mi maximální oporou a rádcem a vydržel nás kontrolovat na každém metru až do cíle i v tom šíleném počasí. Také rozpis, používaný a doladěný právě s Davidem, jsem upravoval minimálně, byť s dalšími zkušenostmi jistě budou některé změny nezbytné. Strašně mu za to děkuji. V Krkonoších opět usedneme do závodního vozu spolu.“

Odpracovaná přetěžká Kopná (autor: Vlastimil Resl)

16. 7. 2009

Stejně jako v uplynulé sezóně si posádka Václav Dunovský a David Šmeidler odskočila do sprinterského mistrovství a zúčastnila se populárního Rallysprintu Kopná. Po velkém boji se jí podařilo obhájit vítězství ve třídě N2 a pro Třebíč přichystala pro fanoušky atraktivní překvapení.

Na Zlínsko se Václav vydal již ve čtvrtek pouhý den po úspěšné promoci. „Přivítala mě tradičně příjemná atmosféra u Davida v Neubuzi a po delší době setkání se všemi tamními přáteli. Ještě téhož večera jsme stihli vyzvednout potřebné dokumenty k soutěži a zároveň zmáknout administrativní přejímku. V pátek jsme po výborné snídani za hezkého počasí a v uvolněné atmosféře započali seznamovací jízdy. Během pár hodinek jsme měli vše napsané a zkontrolované a zbyl čas i na oběd a svačinu připravenou paní Šmeidlerovou. Poté jsme načisto psané úseky naposledy zkontrolovali,“ nemůže si novopečený inženýr vynachválit přátelské a pohodové prostředí třetího sprintu sezóny a přidává svůj názor na většinou posádek oblíbené rychlostní zkoušky. „O erzetách Kopné bylo již řečeno a napsáno mnohé a opět bych jen musel opakovat superlativy patřící k této soutěži. Pro soutěžící i diváky se jedná o více než vděčný podnik. Veškeré podstatné dění je situováno do malého prostoru a přitom splňuje ty nejpřísnější sportovní nároky. Oproti našim minulým startům byly přidány zpomalovací retardéry. Ty se nám sice moc nezamlouvaly, ovšem chápeme snahu pořadatele předejít problémům. Bohužel, konkrétně retardér nad obcí Podkopná Lhota se dle našeho názoru konstrukčně příliš nepovedl a bylo by žádoucí ho ještě trochu přepracovat.“

Po bezproblémové a rychlé technické přejímce proběhl funkční test, během něhož pilot svezl i několik příznivců. „Doufáme, že pro ně svezení bylo hezkým zážitkem. My zase mohli spokojeně ocenit perfektně připravený vůz,“ netají se spokojeností Václav, který pro samotnou soutěž vsadil na nejtvrdší pneumatiky dopředu a středně tvrdé dozadu. Ve velkém vedru a dusnu, panujícím od časného rána, pak s Davidem vyrazili vstříc prvním ostrým kilometrům. „První trojici vložek jsme dle našeho soudu zahájili dobrým tempem na Májové, ovšem na konkurenci jsme mírně ztratili. Také následný Podhoran jsme jeli dobře vyjma dvou mých drobných jezdeckých chybiček v závěru, které nás stály zhruba dvě vteřinky. Na Kopné jsme si pak dvakrát vybrali obrovské štěstí. Nejdříve jsem v první třetině zkoušky přejel správně a včas přečtený kus betonu uvnitř zatáčky a následně za obcí Trnava netrefil nejlépe stopu a při zkrácení zatáčky zavadil o ostrou hranu asfaltu. V prvním případě jsme zvolnili pouze na okamžik, než jsme se přesvědčili, že nemáme defekt. Ve druhém případě jsme už jeli volněji až do cíle, protože ve velmi rychlém a úzkém sjezdu by se chyba způsobená případným defektem nedala téměř napravit,“ hodnotí úvodní sekci pilot v té době třetí ze čtyř hond, natěsnaných do pouhých deseti vteřin.

Druhá sekce přinesla několik komplikací, přesto se však Václav s Davidem dostali do čela své kategorie. „Rakovou jsme sice odjeli bez chyb, zato však zbytečně opatrně a na čase to bylo znát. Na Májové nás pro změnu hned v úvodu rozhodila rozsvícená kontrolka dobíjení a až do cíle jsme se nemohli stoprocentně chytit. Ukázalo se, že nám prasknul klínový řemen pohánějící alternátor. Následující dvě vložky i s přejezdy jsme tak byli nuceni jet pouze na akumulátor. Podhoran a zvláště Kopnou jsme však zvládli dobře a bez jediné chyby. Bylo jasné, že vše se rozhodne až v závěrečné sekci,“ popisuje drobné peripetie nejúspěšnější pilot třídy N2 posledních dvou sezón. „Po výměně klínového řemenu a preventivně i akumulátoru jsme na Rakové zvolili rychlé tempo, byť s důrazem na vyvarování chyb. To se nám povedlo, vyjma krizovky na brzdách v Zádveřicích. Poslední Kopnou jsme si už hlídali vedení, přesto jsme však příliš polevit nemohli. Výsledný čas sice nebyl ideální, ale na vítězství v klidu stačil.“

Skvělá atmosféra a výsledek jsou pro Václava důvodem k naprosté spokojnosti. „Nutno dodat, že Kopná byla i vlivem horka testem odolnosti techniky i posádek. Náš vůz fungoval až na ten jeden zmíněný problém skvěle a pozor jsme si museli dávat pouze na přehřívání pneumatik a brzd. Konkurence jela fantasticky a touto cestou jim všem děkujeme za nádherné závody. Kopná opět nezklamala a její organizační tým připravil přetěžkou soutěž. Připočteme-li úžasnou diváckou kulisu, jedná se bezesporu o královskou soutěž sprinterského šampionátu,“ pokračuje ve chvále Václav Dunovský a své povídání končí poděkováním. „Nesmím zapomenout poděkovat Sparrow Racing Teamu a jeho mechanikům za perfektní práci před soutěží i během ní a našemu vedení a reklamním partnerům za realizaci tohoto startu. Zvláštní dík tentokrát posílám k Davidovi domů jakož i celé skupině našich fanoušků za vytvoření neskutečného kotle před soutěží, během ní i po jejím skončení – moc děkujeme.“

Dalším startem mladého středočeského pilota bude nadcházející sobotu Horácká Rally Třebíč, kde si splní svůj velký závodnický sen – poprvé ve své kariéře totiž usedne do vozu Suzuki Ignis S1600.

Až příliš krátký Český Krumlov (autor: Vlastimil Resl)

1. 7. 2009

Českokrumlovská soutěž patří k nejoblíbenějším podnikům Václava Dunovského už od jeho fanouškovským let. V uplynulé sezóně si právě na ní odbyl svoji vítěznou premiéru se spolujezdcem Davidem Šmeidlerem a v roli favoritů se na jih Čech vydali i letos. Bohužel hned v úvodní etapě jim vystavila stop technická závada.

Hektičnost posledních dní před soutěží výrazně zvýšily studijní povinnosti obou členů posádky. „Prakticky ještě hodinu před odjezdem na závody jsem odvezl svoji diplomovou práci ke svázání a s několika učebnicemi vyrazil na jih. Naštěstí nám nahrál harmonogram seznamovacích jízd, při němž nebylo problémem stihnout ve středu napsat pouze Přídolí a Rožmitál. Zbyl dokonce čas užít si i tradiční a velmi příjemné setkání jezdců u Velešína. Příjemnou atmosféru v mém a Davidově případě dusila jen vidina blížících se závěrečných státních zkoušek, respektive maturity,“ vrací se ke třetí zastávce letošního seriálu MMČR momentálně již novopečený inženýr. Ke klidnému zvládnutí seznamovacích jízd využili s Davidem i částí rozpisů z loňského roku a s týmovými kolegy ze Sparrow týmu Honzou Jakubcem a Pavlem Kacerovským neopomněli navštívit bývalého dlouholetého soupeře a velkého kamaráda Patrika Hlacha.

Rychlostní zkoušky v okolí Českého Krumlova si tradičně získávají oblibu posádek i diváků svoji náročností i okolní překrásnou krajinou. „Co vložka, to opravdová perla. Na mnoha místech v lese je spousta vytahaných vlhkých nečistot i kamení, jinde se zase jede na hodně uskákaných silničkách. Bohužel kouzlo kultovních vložek trošku pokazilo položení nového asfaltu na legendárních Malontech i části Kohoutu, jinak citlivě propojeného se Svatým Jánem, čímž vznikla erzeta světových parametrů,“ nedá Václav dopustit na krumlovské tratě a superlativy nešetří ani nadále. „Nevadilo mi ani přesunutí veškeré administrativy na českobudějovické výstaviště. Perfektně organizované přejímky se konaly v klidném a čistém prostředí těsně vedle servisní zóny a mohly by sloužit jako vzor všem našim soutěžím. V tu chvíli probíhaly časově i prostorově souběžně seznamovací jízdy na divácké superspeciálce a to pohodovou atmosféru ještě umocňovalo. Potrápila nás tak opět pouze GPS, odmítající se v našem voze propojit s ústřednou.“

Letošní rok zatím provází velice časté dešťové srážky a také tentokrát nevěstila černá obloha před startem nic dobrého. V Budějovicích však nespadla ani kapka a již úvodní vložka opět naznačila obrovskou vyrovnanost třídy N2, když se první čtyři posádky vešly do pouhých tři vteřin. „Z důvodu nemožnosti ohřát pneumatiky a brzdy jsme začali opatrně a těšili se na klasické a náročné vložky. V servisu před odjezdem na ně jsme ponechali na hondě vepředu hodně tvrdé pneumatiky a vzadu středně tvrdé a po dohodě jsme je neměnili ani přes hlášený vydatný, leč krátký déšť na českokrumlovsku. Celá cesta z výstaviště na start erzety Přídolí byla pod vodou, znemožňující obutí zahřát. Zvolili jsme proto zpočátku opatrnější tempo, přesto nám to však na mnoha místech hodně klouzalo. Až osychající povrch nám umožnil postupně zrychlit a výsledný čas nebyl vůbec špatný. Královská RZ – Svatý Ján – se pro nás nesla ve znamení svižné jízdy a dobrého rytmu vyjma jedné lehké krizovky. Bohužel přesně pět kilometrů před cílem vložky došlo na výjezdu z přírodního retardéru k poruše druhého převodového stupně, což je u našeho vozu velký problém. Zkoušku jsme dojeli v rámci možností na blinkry a přes nabranou ztrátu stále ve výborném čase. Cestou do servisu však začalo v převodovce chrčet na všechny rychlostní stupně a obavy z většího poškození nás přiměly v servisu vůz odstavit a předčasně odstoupit,“ lituje pilot z lázeňského městečka Poděbrady brzkého krumlovského konce.

„Závěrem bych rád poděkoval našim partnerům a realizačnímu týmu za umožnění krumlovského startu. Velké díky patří také mechanikům Sparrow Racing Teamu za výbornou práci během soutěže a fanoušků za podporu před soutěží, během ní i po jejím skončení. Nutno dodat, že moje státní zkoušky i Davidova maturita dopadly na výbornou a můžeme si tak, stejně jako loni, odskočit do sprinterského mistrovství a představit se na krásných tratích Rallysprintu Kopná,“ končí své povídání již opět se do závodního kokpitu těšící Václav Dunovský.

Šumavské probuzení (autor: Vlastimil Resl)

15. 5. 2009

Na druhý podnik MMČR, klatovskou Mogul Šumava Rally, odjížděli Václav Dunovský a David Šmeidler především s cílem spravit si chuť po nevydařené a tragické Valašce. Po velmi pěkných soubojích ve třídě N2 a následném vítězství došly jejich plány naplnění.

Šumavský start byl zahrnut do předsezónních plánů, přesto nakonec nebyl dlouho jistý. „Po nevydařené a tragickým koncem poznamenané Valašce, nepříliš pozitivních zkušenostech z loňského ročníku a soukromých povinnostech, jsme účast zvažovali. Nakonec jsme však přihlášku poslali. Při rozhodování nám hodně napomohl citlivě sestavený harmonogram seznamovacích jízd. S Davidem jsme se potkali ve středu večer u plzeňského fotbalového stadionu a díky možnosti psát diváckou superspeciálku bez itineráře pouze po předložení licence jsme po odkroužení tří kol jeli do Klatov vyřídit všechny formality včetně administrativní přejímky,“ pochvaloval si práci pořadatelů Václav, který mohl být spokojen i s dalším průběhem seznamovacích jízd: „Loni se šumavským nepovedlo téměř nic, ovšem letos to bylo naprosto o něčem jiném. Seznamovačky nádherně odsýpaly, vyměřený čas přesně seděl a vše se stihlo během čtvrtka a pátečního dopoledne. Středeční večerní návštěva Plzně nás tudíž vůbec neomezovala. Zneklidněli jsme pouze v okamžiku průjezdu lesem, kdy se kdesi z motorového prostoru začal ozývat zvuk nevěstící nic dobrého. Po opětovném nastartování bylo naštěstí vše v normálu.“

Během loňského ročníku si mnoho posádek stěžovalo na dlouhé přejezdy mezi rychlostními zkouškami a mnoho extrémně rychlých a nebezpečných pasáží. „Také erzety v porovnání s loňskem byly jako nebe a dudy. Letošní sobotní etapa byla překrásná. Vložky se nacházely doslova na pětníku, navíc byly citlivě postavené a sportovně velmi hodnotné. Většinou vedly po užším a klouzavém asfaltu s množstvím zimního posypu a vytahaných nečistot. Opravdu se povedly. Také nedělní etapa s Korábem patří k těm nejlepším u nás,“ nešetří superlativy pilot z Poděbrad „Komplikace jsme naopak zažily na technických přejímkách. Nejenže nás opět několik desítek minut zdrželo načítání GPS, které se nakonec stejně nepodařilo a muselo se dořešit až po přejímkách, ale museli jsme v dešti vyplňovat těsně před vjezdem na technickou dotazník o vybavení posádky. Na Valašce byl dodán při převzetí itineráře. Byl to lehký pořadatelský nedostatek, protože tento list byl zcela jistě důležitější než dotazníky o našich zájmech a podobných věcech, bez jejichž vyplnění bychom itinerář ani nedostali.“

Tradiční páteční činovský okruh provázel silný déšť, který však neodradil početné davy diváků lemujících trať. Václav s Davidem nevstoupili do soutěže optimálně, když na vedoucího Ondřeje Blaťáka ztratili 17,8 s a na Honzu Jakubce 11,7 s. „Dostali jsme pořádný obklad, ale skutečně jsme nechtěli nic riskovat. Nakonec právě tato erzeta mohla být rozhodující,“ vrací se k opatrnému vstupu do závodu Václav, jenž se - podobně jako celé startovní pole - vydal v sobotu ráno do sedmdesát kilometrů vzdáleného Vimperka již na klasické rychlostní zkoušky. „Vzhledem k očekávanému suchému povrchu jsme obuli na celé auto nejměkčí směs. Hned první sobotní vložku nám však po těžké havárii Libora Šaška zrušili. Závodit se začalo až na nejkratším a tradičním testu Nuzín – Čkyně. Měli jsme dobrý pocit z rychlé jízdy, ovšem čas opět hovořil proti nám a na pohodě nám to moc nepřidalo. Hned zpočátku se projevil velký nedostatek, který by se měl bezpodmínečně řešit – standardní retardéry. Nebyly ani na Valašce, ani zde, a každé posádce to činí velké problémy.“

Třetí sekce konečně nabídla delší rychlostní zkoušky. Posádce hondy se startovním číslem 55 se vydařila volba pneumatik. I bez zbytečného riskování ukrojila část své ztráty a s evidentní rezervou se chystala na poslední sekci. „Ve stopce poslední rychlostky třetí sekce však začaly kolísat otáčky motoru a rozsvítila se kontrolka dobíjení. Navíc se na přejezdu motor přepnul do nouzového režimu a jiných výkonových parametrů. V servisu tak měli mechanici napilno. Odhalili rozbitý alternátor. V úvahu připadala pouze jeho výměna, kterou ale nebylo reálné stihnout bez značného překročení časového limitu. Padlo rozhodnutí dát úplně nový akumulátor a doufat, že ty tři zbývající erzety a přejezdy vydrží jet auto pouze na baterku,“ svěřuje se středočeský závodník s technickými peripetiemi, které mu opět navodili pesimistickou náladu. „Vypnuli jsme veškerá nepotřebná elektrická zařízení a auto startovali pokud možno z kopce bez startéru. V tu chvíli nám vyhovovala další zrušená vložka, tentokrát po havárii Vojty Štajfa. Zbývající dvě včetně přejezdů jsme dokroužili až do večerního servisu, kde byla honda uvedena do optimálního stavu. Navíc Ondra Blaťák se nevyvaroval defektu, čímž se nám vykrátila situace z loňské Barumky.“

Do nedělní etapy vstupovali Václav s Davidem již jako vedoucí posádka třídy N2. Náskok pouhých 13,8 s na druhé Honzu Jakubce s Pavlem Kacerovským jim však rozhodně nedopřával klidu, stejně jako obrovská, postupně však mizící mlha. „Opět nám vyšla volba pneumatik. Na předek jsme zvolili tvrdší směs a to se vyplatilo i přes pětadvacetiminutové zpoždění první vložky, díky němuž veškeré zahřívací přípravy vzaly za své. Časově to ale bylo dobré. V Plzni navíc i na nás vzadu zůstalo u trati hodně lidí a to se hned lépe závodilo. Až do konce soutěže jsme museli držet tempo, protože náskok na Honzu s Pavlem nedovoloval jedinou chybu. Jeli opravdu skvěle. Nastal však druhý, těžký a naprosto nepochopitelný přehmat komisařů s přidělováním časů ze zrušených erzet. Přidělovat je dle předchozího průjezdu dané erzety je na hlavu. Kdo udělal defekt či jakkoliv ztratil, mohl jet prakticky domů. My na tomto idiotském systému vydělali deset vteřin, které jsme v případě rovnosti boje chtěli klukům vrátit tím, že si je necháme dát jako penalizaci. Nakonec to ale nebylo potřeba.“

Premiérové vítězství sezóny 2009 trochu spravilo mladé posádce náladu. „Stále to ale není ono a musíme na sobě zapracovat, abychom se výkonnostně dostali na kýžené pozice. Byla to také naše druhá soutěž s novou přilbou a systémem HANS a nutno říci, že jsem se cítil naprosto perfektně a už bez tohoto prvku do závodního auta nesednu. Závěrem chceme samozřejmě poděkovat za účast na tomto podniku našim partnerům a realizačnímu týmu, stejně tak jako mechanikům Sparrow Racing Teamu za řešení všech nastalých situací a v neposlední řadě našim fanouškům, dávajícím o sobě pěkně vědět,“ končí své šumavské povídání úřadující šampión třídy N2.

Krátká, černá, Valašská Rallye (autor: Vlastimil Resl)

13. 5. 2009

Premiérový podnik MMČR sezóny 2009 – Valašká Rally - znamenal pro Václava Dunovského první ostrý start po dlouhých sedmi měsících. V zimní pauze usedl do závodního vozu jen při březnovém testování Hondy Civic Type-R kategorie R3 v Milovicích. „Start na Valašce nebyl vzhledem k nepříznivé finanční situaci dlouho jistý. Do Zlína jsem dorazil již během úterní noci. Ve středu ráno totiž byla na programu návštěva našeho partnera Sparrow Racing Teamu a finální příprava techniky, skládající se z krátkého testu, ověření správnosti nastavení sedaček, volantu a také pásů. Vzhledem k nové přilbě a systému HANS totiž vše mohlo oproti předchozím letům doznat změn. Vše ale pasovalo a tak mohl po dlouhé době přijít test obnášející jízdu v naší hondě, zajetí brzd a ověření celkové funkčnosti. Nenašel jsem jedinou chybičku,“ těšil se z návratu za horký volant Václav.

Valašské tratě už Václav Dunovský i jeho spolujezdec David Šmeidler absolvovali v minulosti několikrát a jejich charakter tak dobře znají. „Zásadní novinkou ale byly pouhé dva povolené seznamovací průjezdy. Hned první erzeta tak byla po té přestávce trošku bojem, ale rozpis se nám samozřejmě nakonec napsat podařilo. Celkově bylo na trénink mnoho času a pořád jsme museli někde čekat. Se dvěma průjezdy by se soutěž bez větších potíží dala klidně o den zkrátit,“ hodnotí nové pravidlo pilot z Poděbrad a pokračuje svými postřehy k samotným tratím: „Rychlostní zkoušky jsou spíše rychlejšího charakteru. Vévodí jim páteční Bystřička, jedoucí se stejně jako při podzimním vsetínském sprintu směrem k přehradě. To pro mě bylo novinkou. Navíc v nejvyšším bodě zkoušky v dosti složitém úseku z kopce ještě byly zbytky sněhu a hlavně ledu i ledových kolejí. Co se naopak pořadatelům vůbec nepovedlo, byl prakticky rovný úsek na rychlostce Odry. Soutěžní honda by zde jela delší dobu maximální rychlostí po užší šotolině mezi dvojitými betonovými sloupy. Po upozornění několika posádek byl úsek vypuštěn – ovšem až ten následující za touto pasáží, který byl dle našeho názoru v pořádku. Asociace jezdců rally by v podobných případech měla postupovat tvrději. Vždyť právě bezpečnost posádek je její hlavní prioritou.“ Bez problémů pak nebyly ani technické přejímky. Systém nebyl schopen zaměřit u hondy se startovním číslem 71 GPS a to znamenalo čekání několik desítek minut.

Ve třídě N2 odstartovalo sice pouhých šest posádek, ovšem o to vyrovnanějších a jen těžko bylo možné tipovat favorita. Zatímco špička startovního pole absolvovala úvodní sekci ještě za světla, druhá polovina již za tmy. „Vzhledem k situaci a posledním informacím přímo z rychlostních zkoušek jsme vsadili na suché pneumatiky. Silný déšť nám pak byl odpovědí. Jednalo se prostě o velmi špatnou volbu. Když jsem navíc zjistil, že v nové helmě slyším úplně jinak, než jsem byl celá léta zvyklý, nemohli jsme se už ani divit naprosto tragickému výkonu a obrovské ztrátě na první dvě posádky ve třídě. Vše ještě doplnila obrovská krize ve velké rychlosti na Bystřičce,“ není Václav spokojen se vstupem do soutěže a ztrátou 42,8 vteřiny na vedoucího Ondřeje Blaťáka a 23,7 vteřiny na druhého Jaroslava Pešla. V servisu se pak nenudili ani mechanici. Kdesi na trati totiž došlo k zavadění pravým předním rohem lyžiny, jejímu ohnutí, a následné deformaci okolních dílů. Přezutí na mokré pneumatiky bylo samozřejmostí.

Ani druhá sekce posádce bílo-modré hondy příliš radosti neudělala. „Na Bystřičce nám opět nepřálo štěstí. Před námi startující posádku postihla zřejmě porucha motoru, se kterou ovšem jela ještě zhruba dva kilometry a my se za ní probíjeli neprostupným dýmem, v němž nebyl vidět ani předek kapoty. Samozřejmě jsme zhasli všechna světla, přesto jsme to málem odnesli havárii. V jeden moment jsme byli nuceni úplně zastavit a po opětovném rozjetí zjistili, že jsme se nacházeli čelně asi třicet centimetrů od hlubokého příkopu,“ pokračuje loňský suverén třídy výčtem valašských peripetií. Ztráta na úvodní dvě posádky, jejichž pořadí se prohodilo, narostla již na více než minutu a půl. „Jet dvě zkoušky v noci třikrát byl za daných podmínek opravdu očistec. Pro nás startující vzadu šlo pouze o brodění blátem. Žádného pořádného času jsme nedosáhli a pozitivem bylo snad jen utrápené třetí místo a auto, které zůstalo celé,“ dodává Václav.

Druhá etapa přinesla konečně krásné slunečné počasí a slibovala závodění na suchu. Poté však přišla ona již mnohokrát mediálně diskutovaná tragická nehoda. „Před startem erzety začal David nadávat, že je to zase zastavené. A bylo – díky havárii jedné z posádek a smrti nezodpovědných diváků. Opravdu nezodpovědný však byl pouze ten jeden, jelikož zbylí dva byly děti, a ty jen těžko mohly odhadnout, co si u trati dovolit. Pro všechny to znamenalo konec soutěže a hořký pocit následujících dní,“ nechápe chování některých lidí již zkušený soutěžák, nespokojený ještě navíc s propastnou ztrátou a špatným osobním pocitem ze svého výkonu. „Chtěli bychom alespoň poděkovat Sparrow Racing Teamu za výborně připravenou techniku, našemu realizačnímu týmu a reklamním partnerům za zajištění původně neplánovaného startu a já osobně přidávám poděkování Davidovi, že to se mnou vydržel. On sám by v případě usednutí za volant jel tentokrát asi rychleji.

SPECIÁLNÍ PODĚKOVÁNÍ POSÍLÁME NAŠIM FANOUŠKůM. JE I TY OSTATNÍ VŠAK PROSÍME, AŤ VŽDY DOBŘE ZVÁŽÍ, Z JAKÉHO MÍSTA BUDOU ZÁVODY SLEDOVAT, SNAŽÍ SE PŘEDVÍDAT, A JEŠTĚ PŘED STARTEM SI PŘEDSTAVIT VŠECHNA NEBEZPEČÍ VYPLÍVAJÍCÍ Z PŘÍPADNÉ HAVÁRIE.“

Přes smůlu i štěstí jsme si ve Zlíně dojeli pro titul (autor: Vlastimil Resl)

2. 9. 2008

Třetí místo ve třídě N2 na nejprestižnější a také finančně nejnáročnější české soutěži, Barum Rally Zlín, zajistilo Václavu Dunovskému definitivní jistotu mistrovského titulu v jeho kategorii. O letošní neporazitelnost ho připravil defekt, přesto však může v celém týmu panovat se sezónou 2008 maximální spokojenost.

Předsezónní plány přitom se zlínskou soutěž z finančních důvodů nepočítaly. „Start se podařilo, podobně jako na Kopné, zajistit díky paní Šmeidlerové. Barumce bylo přiděleno vyšší bodování oproti ostatním podnikům MMCR vzhledem k údajné vyšší obtížnosti soutěže. Považuji to za naprostý nesmysl a výsměch posádkám bojujícím v šampionátu celý rok, které tuto soutěž prostě zaplatit nedokáží. Stálým spolujezdcem se prakticky stává David Smeidler, tudíž opět není problém s ubytování opět téměř v centru dění,“ nebere si servítky s pravidlem majícím zaručit Barumce početnější startovní pole Václav. „Do místa konání soutěže jsem dorazil v úterý večer. Již cestou jsem potkával hvězdné týmy IRC. Celou středu a čtvrtek jsme věnovali seznamováním se s velmi obtížnými zkouškami. Podařilo se nám odtrénovat celkem v klidu, byť za cenu jen velmi kratičkých přestávek. Seznamovací vozidlo dostalo opět zabrat až příliš. Perličkou byl půlnoční trénink městské erzety v centru Zlína. Její uzavření a možnost užít si ji od začátku jsem kvitoval s radostí. Neocenitelným testem se ukázal být také start na Kopné.“

Názory závodníků i diváků na tratě Barum Rally se po jejím skončení výrazně lišily. Jaké tedy byly pohledem Václava Dunovského ? „Zkoušky sobotní a nedělní etapy nemají společného prakticky nic. Charakterově se jedná o dvě různé soutěže. Sobota byla extrémně náročná. Pindula, Troják, Semetín a Zádveřice jsou testy vyžadující perfektní rozpis a nelze si na nich prakticky odpočinout. Jede se vesměs po uzoučkých asfaltech. Všude je mnoho zrádných horizontů, vytahaných nečistot a uskákaných a také velmi rozbitých pasáží. Nechybějí prudké sjezdy a strmá stoupání. Také defekty jsou zde na denním pořádku. Oproti tomu neděle s Komárovem, Kudlovicemi a Halenkovicemi je velmi rychlá a až na několik rozbitých úseků se odehrává spíše na kvalitních, místy širokých asfaltech. Oba dny mají společné snad jen ocelové tyče uvnitř mnoha zatáček.“

„Všechny přejímky proběhly hladce. Pouze při čekání ve frontě bylo jasné, kdo jede IRC a kdo vzadu MMČR. Atmosféra na zimním stadionu byla výborná. Všichni asi ví, jak jsme na této soutěži dopadli vloni. Letos bylo jasným a hlavním cílem dojet na cílovou rampu. Pro zisk titulu navíc stačilo dokončit do třetího místa. Na shakedownu jsme naposledy ověřili funkčnost soutěžní hondy. Jednou jsem jel s Davidem a jednou s Adamem Eliášem. Snad se mu jízda líbila. Mně jeho čtení rozpisu velmi na to, že to byla jeho premiéra v závodním autě,“ vrací se Středočeský jezdec k předstartovnímu dění.

První etapa začíná na Barumce již tradičně v pátek za tmy v ulicích Zlína městskou a divácky hojně navštěvovanou superspeciálkou. Po loňských zkušenostech si Václav s Davidem neopomněli vzít dostatek paliva a před perfektní kulisou obkroužili tři kola. V konkurenci osmi posádek třídy N2 se usadili na druhém místě se ztrátou 5,4s za manželi Trojanovými Opravdové závodění však začalo až v sobotu. „Od začátku jsme jeli nejtvrdší směs pneumatik vpředu a středně tvrdou vzadu. Bylo sucho a od rána celkem teplo. To vůbec nekorespondovalo s předpovědí počasí, byť zatažená obloha nevěstila nic dobrého. Na první zkoušku jsme se díky harmonogramu dostali až v poledne. Byl to celkem zajímavý úkaz. A rovnou se jednalo o přetěžkou Pindulu, do té doby mou velmi neoblíbenou zkoušku. Po projetí cílem jsem ale změnil názor – moc se mi líbila. Skok přes hlavní jsem poctivě neprodal a čas byl slušný. Další ne moc rytmické Zádveřice jsme si ohlídali, stejně jako horizonty a sjezdy prošpikovaný Semetín a vyrazili na Troják. Myslím, že jsme nasadili výborné tempo. První problém nastal při odbočce na výjezdu z Májové, kde jsme šli rovně do pastviny. Druhý problém pak při probrždění odbočky na výjezdu z Podhoranu. Couvali jsme a vteřiny utíkaly. Obě místa byla přitom dobře napsaná a přečtená – zřejmě se jednalo o přemíru snahy. Třetí problém nastal v retardéru těsně před cílem, který jsme neprobrzdili rozhodně sami. Na rozdíl od jiných posádek jsme ale couvnuli a pár vteřin počkali na místě, protože za nesprávně projetý retardér už jsem v minulosti dvě penalizace dostal. I přes tato zdržení nebyl čas vůbec špatný.“

Do druhé sekce vyráželi Václav s Davidem se sedmnáctivteřinovým náskokem na Trojanovi. Necelou půlminutu ztráceli také Ondřej Blaťák s Jakubem Wagnerem a Tomáš Marek s Bohumilem Černochem. Dal se tak očekávat nádherný a vyrovnaný souboj, který vzal bohužel za své už při druhém průjezdu Pindulou. „V polovině zkoušky těsně před přeskokem hlavní silnice se projevil defekt pravého zadního kola. Zřejmě tušíme, kde jsme ho udělali, ale už nevíme o co, protože jsme jeli stejnou stopu jako ostatní posádky. Následovalo několik nekonečných kilometrů jízdy po prázdném, které se nechtělo oddělit od ráfku – to způsobovalo velké utíkaní zadní části vozu v levých zatáčkách. Při jedné korekci jsem si navíc poranil levé zápěstí. Když zbytek gumy odlétl, už šlo celkem jet, ale i tak byla ztráta obrovská a při vyrovnanosti špičky třídy naprosto neřešitelná,“ vrací se k více než dvouminutovému manku Václav. Zbytek sekce už pak s Davidem odjeli s vědomím nemožnosti zachovat vítěznou sérii. V servisu pak mechanici opravili očesanou zadní část vozu novým nárazníkem a světlem.

Do druhé etapy už byly karty ve třídě N2 rozdány. Přes jízdu na jistotu se Václav s Davidem nevyvarovali horké chvilky. „Motanice mezi obrubníky po startu první zkoušky Komárov by byla o ničem, kdyby nenásledovala krátká, ale rychlá pasáž na panelech. V ní jsme měli gigantickou krizi. Panely koply více než jsme čekali a vozidlo se pravými koly ocitlo v trávě těsně vedle plotu s betonovou podezdívkou. Po pár metrech ovšem navazovala další podezdívka s plynulým stoupáním, zužující cestu ještě více a ukončující travnatý pruh. Asi jen osud tomu chtěl, že jsme to vybojovali a těsně (nebo spíš ještě méně) před překážkou skočili zpět na panely a do následné pravé zatáčky zatočili. Zbytek sekce jsme dojeli v klidu, byť bolest zápěstí mě lehce omezovala,“ hodnotí poděbradský pilot úvodní sekci a pokračuje tou druhou, závěrečnou. „Opět jsme jeli v klidu a přitom časově celkem dobře. Před poslední zkouškou soutěže, Halenkovicemi, byla obloha černá, ovšem žádný déšť nespadl. Pro nás přesto nastalo ještě drama. Kousek za místem naší loňské havárie nám při brždění praskla poloosa. Auto okamžitě přestalo brzdit a měli jsme štěstí, že se to odehrálo v relativně pomalé pasáži. Nejdříve jsme mysleli, že je to defekt, protože se špatně zatáčelo. Do cíle jsme brzdili ruční brzdou a jeli na blinkry pomalu. Kolo ale prázdné nebylo, takže jsme pomalu dojeli až do servisu, kde bylo vše objasněno a opraveno.“

Třetí místo ve třídě znamená pro Václava Dunovského jistotu titulu ve třídě N2 pro rok 2008. „Barum rally se nám povedlo dokončit a dát trochu zapomenout na loňský rok. Letošní sobotní etapa rozhodně patří k tomu absolutně nejtěžšímu a nejhodnotnějšímu, co se v České republice jede. Oproti tomu neděle je z našeho pohledu prakticky o ničem. Co ale můžeme Zlínu všichni závidět, jsou fanoušci vytvářející nepopsatelnou atmosféru. Za to jim patří obrovský dík. Třetím místem jsme si zajistili titul mistrů republiky ve třídě N2. Vzhledem k systému nastavenému naší federací nám za to asi nikdo nepodá ani ruku, ale pro nás to znamená hodně, stejně jako vše, co jsme v letošní sezóně zažili. Svými výkony jsme se snažili odvděčit našim partnerům, kteří nám je umožnili předvést, našemu vedení, celému týmu skvělých mechaniků pod dozorem pana Hrabce a v neposlední řadě našim rodinám držícím vždy palce od začátku do konce,“ může být spokojen novopečený šampión, pro kterého ale letošní sezóna zřejmě skončila. „Poslední soutěž MMCR se již odehraje bez nás. Co bude dál, to v tuto chvíli neví asi nikdo. Ovšem našim soupeřům a zároveň kamarádům ze skvělé třídy N2 určitě pojedu do Příbrami fandit a oplatit jim tak jejich podporu nám. Jak již bylo mnohokrát napsáno a řečeno – naše vztahy v N2 nám mohou všichni jen závidět.“

Vítězná návštěva na královské Kopné (autor: Vlastimil Resl)

28. 7. 2008

Suverén letošního MMČR ve třídě N2 Václav Dunovský se překvapivě objevil i na startu čtvrtého závodu sprinterské sezóny, populární Kopné. „Vzhledem k našemu letošnímu programu nebyl start na tomto podniku vůbec v plánu. Soutěž ale finančně pokryla firma Sklenářství nonstop sídlící přímo ve Slušovicích. To vše díky paní Šmeidlerové. Úvodem moc děkuji za umožnění startu. Na sedadle spolujezdce seděl stejně jako v Krumlově a na Bohemii David Šmeidler. U něj jsme byli zároveň ubytovaní, což byla určitá finanční úleva. Zároveň jsme byli pořád přímo v centru dění, protože v tamějším kraji se závodí prakticky všude a ať jedete kudy chcete, stále jste buď přímo a nebo velmi blízko nějaké rychlostní zkoušky,“ vysvětluje důvody svého „hostování“ na jednodenním podniku poděbradský pilot a pochvaluje si velmi účelně zvolenou trať. „Do místa konání soutěže jsem dorazil ve čtvrtek večer za silného deště. Od pátečního rána se ale počasí umoudřilo. Celé seznamovací jízdy jsme tak absolvovali za příjemných podmínek. Vše se navíc odehrávalo na velmi malém prostoru, tudíž jsme byli hotoví i s několika přestávkami neskutečně rychle a zároveň v klidu.“

Na zřejmě nejoblíbenějším sprintu startoval Václav již před dvěma roky. „Charakter soutěže mi tedy byl dobře znám, ovšem znalost konkrétních úseků jsem mohl využít jen na erzetě Podhoran a části Kopné. Ostatní vložky se jely buď opačně, nebo byly pro mě úplně nové. Z MMČR jsem si zvykl na delší testy. Byl jsem proto docela překvapen, jak rychle jsme dané úseky projeli. Zároveň to znamenalo trochu jiný přístup k taktice. Čím méně je kilometrů, tím menší je šance více časově odskočit. Bylo tedy jasné, že se pojede velmi rychle od začátku až do úplného konce. Zkoušky jsou zde extrémně náročné z hlediska členitosti. Nabízejí minimum rovin a jede se vesměs po úzkých, uskákaných asfaltech spíše horší kvality s mnoha horizonty a vytahanými nečistotami. Vše umocňují v některých místech kovové kolíky zarostlé v trávě a zabraňující zkracování zatáček. Obrovskou výhodu jsem měl v Davidovi. Jakožto domácí věděl přesně o všech nástrahách a kritických místech a zároveň o místech, kde lze jet hodně rychle,“ pochvaluje si Vašek tratě i spolujezdce. Technické přejímky proběhly naprosto hladce včetně krátkého testu hondy a focení pro Sklenářství nonstop. Na škodu jistě nebylo ani bezpečnostní školení s panem Rosickým.

Ve třídě N2 se na start postavilo devět posádek, což je oproti MMČR bohaté startovní pole. Bohužel hned první rychlostní zkoušku, velmi zrádnou Májovou, absolvovali účastníci této kategorie volným průjezdem vzhledem k havárii Milana Gregušky. „S ostrým závoděním jsme začínali až na Podhoranu, jednom z nejhezčích úseků v České republice. Snažili jsme se od začátku co nejvíc, ale s určitou bezpečnostní rezervou a na čase to bylo vidět. Kopnou jsem zkazil hned v první části. Byl jsem moc rychlý na vytaženém blátě a k výletu mezi stromy chybělo málo. Naštěstí z toho byla jen časová ztráta kolem deseti vteřin díky startování a couvání.“ Po třech rychlostních zkouškách ztráceli Václav s Davidem na vedoucí posádku Jaroslav Vlček – Stanislav Zlámal sedm vteřin. Důkazem velmi atraktivních a vyrovnaných soubojů je fakt, že prvních osm posádek bylo natěsnáno v pouhých dvaceti vteřinách. “

Ani druhá sekce nezačala bez problémů. Hned její úvodní rychlostní zkouška, Raková, byla na několik desítek minut pozastavena a znovu restartována. Tentokrát „zásluhou“ slušovického Antonína Nováka. „Pauza je vždy velmi nepříjemná. Museli jsme odstartovat s kompletně vystydlým autem. Mám s tím nehezké zkušenosti (loňská havárie v Pelhřimově na závěrečné rychlostní zkoušce z první pozice, pozn. autora), takže jsem začal velmi opatrně. První polovinu zkoušky jsme se pěkně klouzali. Zbytek sekce jsem se snažil jet co nejrychleji a opět s tou malou bezpečnostní rezervou a vyplatilo se,“ hodnotí druhé dějství pilot, jenž si po šesti erzetách vybudoval na své pronásledovatele Tomáše Marka a Jaroslava Vlčka čtrnáctivteřinový náskok. O tak vyrovnaných soubojích si v MMČR mohou posádky ve slabších obsahových třídách většinou nechat jen zdát.

Ve třetí sekci se Václavovi s Davidem podařilo vedení nejen udržet, ale navýšili náskok na Tomáše Marka na 33 vteřin. Zachovali si tak letošní neporazitelnost a zdá se, že třída N2 jim začíná být malá. „Vzhledem k malým časovým odstupům jsme nesměli polevit a už vůbec ne chybovat. Vše jsme ale zvládli rychle a čistě a žádné drama jsme nepřipustili. Jen zádveřické rychlostce jsem nepřišel na chuť ani po slušných zajetých časech,“ netají se Vašek spokojeností a přidává krátké shrnutí a poděkování. „Očekávání na náš výsledek byla velká. Zavazující také bylo jet přímo okolo sídla hlavního sponzora pro tuto soutěž. To vše ve spojení s obrovskou kvalitou konkurence v N2 (kluci zde jedou opravdu hodně rychle) vytvářelo určitý tlak. Jsem proto s našim výsledkem moc spokojen. Obrovský podíl na něm má David, protože nás soutěží provedl naprosto fantasticky. Klobouk dolů. Poděkování tentokrát míří v první řadě paní Šmeidlerové, Danu Fotterovi a firmě Sklenářství nonstop za to, jak se o nás po celou dobu vzorně starali. Jim i ostatním fanouškům také moc děkujeme za super atmosféru, kterou ve Slušovicích vytvořili. Nezapomínáme ani na naše další partnery, vedení a mechaniky, kteří připravili techniku a zázemí na výbornou.“

Nejtěžší, nejkrásnější a pro nás zlatá Bohemia (autor: Vlastimil Resl)

11. 7. 2008

Také na své domácí a nejoblíbenější Rally Bohemia dokázal Václav Dunovský udržet letošní suverenitu a navlékl na vítěznou šňůru pátý korálek. Výrazně se tím přiblížil k zisku mistrovského titulu. Stejně jako v Českém Krumlově nahradil stálého spolujezdce Jiřího Strosse David Šmeidler.

„Na Bohemku jsem se těšil již od konce loňského ročníku. Je to naše prakticky domácí a srdeční záležitost. Zdravá nervozita se začala projevovat už hodně dní před startem. Neponechal jsem nic náhodě a snažil se vše, včetně fyzické kondice, maximálně načasovat přesně na soutěž. Díky známým tragickým okolnostem bylo auto polepeno do černých odstínů. Události v Třebíči mě dost zasáhly. Netřeba se rozepisovat ani o návštěvě nemocnice v Mladé Boleslavi. Odkaz na celou reportáž je v hlavním menu. Dodal bych snad jen, že i díky vlastním zkušenostem jsem se do ležících dětí dokázal maximálně vžít,“ nezapomíná Václav i na ty, kteří nezačali prázdniny šťastně.

Poněkud kuriózním způsobem začaly pro Václava seznamovací jízdy. „Do místa konání soutěže jsem dorazil ve středu dopoledne. Navrátivší se spolujezdec David Šmeidler měl ale povinnosti v podobě návštěvy promoce své přítelkyně. Část středečního programu se mnou tudíž absolvoval Adam Eliáš, kterému tímto ještě jednou moc děkuji. Role spolujezdce se zhostil skvěle. Opět se mi potvrdilo, že díky kontrole seznamovacích vozidel pomocí GPS se mi trénuje o sto procent lépe než na jiných soutěžích. Stejně jako vloni se náš rozpis ukázal být prakticky bezchybným a téměř perfektně napsaným. Navíc jsme vše stíhali naprosto v klidu a v neposlední řadě bylo vše o poznání bezpečnější, než na jiných soutěžích, protože všichni museli jezdit ukázněně. Jediným nepřítelem tak bylo obrovské horko panující oba dny,“ nešetří chválou pilot z Poděbrad a přidává dojmy z nádherných rychlostních zkoušek. „Využil jsem veškeré zkušenosti z účasti v minulém ročníku. Zdejší zkoušky jsou ty nejtěžší a zároveň nejkrásnější ze všech soutěží u nás. Z jezdeckého hlediska nabízejí úplně vše, navíc v nádherné krajině podhůří Jizerských hor. Délky jednotlivých testů jako Sychrov, Navárov, Vinec navíc umožňovaly opravdu soutěžit, ne jen sprintovat. Oproti tomu krátký Chloudov nebo Bzí nahrazovaly délku ještě větší sportovní kvalitou. Před startem jsme se zúčastnili zmoklého shakedownu, což byla dobrá volba. Získali jsme jakousi jistotu do další jízdy. Problémy na technické přejímce nechám prozatím raději bez komentáře.“

Do první etapy vstoupili Václav s Davidem bez respektu a na rozdíl od loňského ročníku se přetahovali s manželi Trojanovými o vteřinky. „Díky informacím přímo ze zkoušek jsme věděli, že povrch všude oschnul a jen několik lesních pasáží je navlhlých. Honda byla obuta na středně tvrdé suché pneu. Začali jsme ve slušném tempu, byť z vinecké rychlostky jsem měl obrovský respekt. Jelo se mi ale výborně a časově i spolu s následující zkouškou Lobeč dopadla první sekce na výbornou. Sosnovou jsme si před početným publikem maximálně užili. Trochu zlobily jen brzdy, takže v servisu se mechanici zaměřili hlavně na ně,“ netají Vašek spokojenost se vstupem do soutěže. Také druhou část páteční etapy měli z hlediska povrchu dobře zmapovanou. Zdaleka tak idylicky jako ta úvodní se však nevyvíjela. „Věděli jsme také o velké kaluži a množství bláta těsně před cílem městské zkoušky odehrávající se přímo v ulicích Mladé Boleslavi. Bohužel už tak pomalý nájezd byl stále moc rychlý, takže v poslední pravé zatáčce před fotobuňkou jsme šli lehce do louky a zhasl nám motor. Ztrátu jsme odhadli kolem deseti sekund. Následující Vinec jsme rozjeli velice dobře. Bohužel, potkala nás první smůla – nezaviněný defekt asi ve dvou třetinách zkoušky. Nikdy se nedozvíme, co ho způsobilo. Pro nás to ovšem znamenalo jízdu po ráfku a ztrátu kolem minuty a půl. Poslední test etapy jsme dojeli tak, abychom vůz dovezli do cíle prvního dne. V servisu proběhla důkladná kontrola vozu, byly kompletně vyměněny přední brzdové kotouče a obložení. V neposlední řadě proběhla debata s mnoha přáteli, kteří nás přijeli na domácí soutěž podpořit. Páteční noc ale nekončila, protože Davidově mamince nejenže vykradli auto u Sosnové, ale v době nočního servisu její auto včetně několika dalších zdemoloval opilý řidič. Auto zůstalo totálně nepojízdné a ona musela do ranních hodin čekat na sepsání protokolu a odtah do „našeho“ servisu do Nymburka.“

Jestli byla první etapa náročná, tak druhá ještě těžší. „Začínalo se hned královským Sychrovem. Opět jsme jeli velmi rychle. Bohužel přišla smůla číslo dva. Ještě před polovinou zkoušky začal vynechávat motor ve vysokých otáčkách, přičemž situace se s dalšími kilometry postupně zhoršovala. Zbytek sekce, čítající ještě další dvě zkoušky, jsme dojeli takovým polotempem, ale s ještě větším nasazením – časovou ztrátu jsme dokázali stlačit na minimum. V servisu byly vyměněny svíčky a příslušné relé a závada odstraněna. Od rána jsme jeli tvrdé pneu vepředu a středně tvrdé vzadu – i tak ale mizely před očima. Druhou a třetí sekci jsme zajeli ve výborném tempu a myslím, že i ve skvělých časech. Odstupy na jednotlivých testech šly do desítek vteřin. Mokro na jednom ze sjezdů po krátké přepršce jsme si pohlídali. Užili jsme si zvláště druhý Sychrov a oba Navárovy. Ale všem testům této soutěže chybí k dokonalosti už opravdu velmi málo,“ musí opět Václav Dunovský Bohemii jen chválit. „Po absolvování velké porce ostrých kilometrů jsme si připsali, alespoň z mého pohledu, nejcennější vítězství. V tuto chvíli ho řadím úplně nejvýš. Zvlášť, když jsme jeli i za Míru a Pavlu. Pravidelné poděkování posíláme fanouškům, kteří se skvěle ukázali. Samozřejmě našim partnerům a vedení, ale to největší letí Staňovi a dalším mechaniků, protože hondu dali během pár minut do naprosto bezvadného stavu a my tak mohli pokračovat v soutěži.“

Propocené a vybojované hustopečské zlato (autor: Vlastimil Resl)

23. 6. 2008

Václav Dunovský a Jiří Stross se původně na tratích mezi hustopečskými vinicemi představit neměli. Nakonec se však na jižní Moravu vydali a vybojovali čtvrté prvenství ve třídě N2 při svém čtvrtém letošním startu. Výrazně se tak přiblížili zisku mistrovského titulu.

„Původně jsme měli Hustopeče z finančních důvodů vynechat. Studijní povinnosti v době Třebíče však určily, že vynechána bude Horácká rally a peníze na ní určené použity na Hustopeče. V minulosti jsem už na této soutěži dvakrát startoval. Tamní prostředí a charakter tratí tudíž dobře znám. Na sedadlo spolujezdce se vrátil Jiří Stross. Byla to pro něj zkouška, jestli jeho krční páteř bude vůbec schopna snášet jízdu v závodním voze,“ vysvětluje Václav změnu předsezónních plánů a pokračuje svým názorem na organizaci a erzety pátého podniku MMČR. „Do místa konání jsme dorazili ve čtvrtek. Harmonogram seznamovacích jízd poskytoval mnoho času na projetí všech zkoušek. Celá soutěž je navíc situována do neskutečně malého prostoru. Vše se dalo krásně stíhat bez nějakého spěchu. Nepříjemné bylo tropické vedro, které ve spojení s extrémně prašnými pasážemi prověřilo naše kondice již před startem. Hustopečské zkoušky jsou opravdu specifické. V celém kalendáři obou našich šampionátů se nic podobného nevyskytuje. Celá soutěž se koná mezi vinicemi na obslužných asfaltových nebo čistě šotolinových komunikacích. Úseky jsou propojeny mnoha odbočkami a relativně širokými, kvalitními, ale i za sucha velmi kluzkými asfalty. Nechybí extrémně rozbité pasáže s množstvím uvolněných kamenů a suti, velmi uskákané sjezdy ani prudká stoupání. Bylo jasné, že kolej vyjetá posádkami z popředí startovní listiny určí ostatním, kudy jet. Místní specialitou jsou betonové vojenské jehlany, umístěné při vnitřku mnoha zatáček a znemožňující jejich zkracování. Co se nám ale nezamlouvalo byl fakt, že se všech čtrnáct vložek odehrávalo prakticky jen na třech úsecích. Jezdit pořád to samé tam a zpátky není to pravé soutěžácké. Zde by asi měli pořadatelé do budoucna trochu zapracovat. Mě osobně zdejší charakter tratí nikdy úplně nevyhovoval. Špatně se mi na zkouškách orientovalo a rozpisu také vždy k dokonalosti kousek chyběl. Přesto se mi nakonec dařilo.“

Po bezproblémové technické přejímce došlo na krátké svezení a ověření funkčnosti soutěžní hondy. „Dlouhou pauzu do startu první etapy jsme strávili odpočinkem od úmorného vedra. S Patrikem Hlachem a Honzou Jakubcem jsme probrali riziková místa a zejména Patrikovi, který startoval v Hustopečích poprvé, jsem se snažil poradit,“ zmiňuje Vašek přátelské vztahy se soupeři ve třídě.

Vstup do soutěže se Václavovi a Jirkovi vůbec nevydařil a nebyli daleko odstoupení už na úvodní vložce. „Vzhledem k přetrvávajícím tropickým teplotám byla honda obuta na tvrdé pneumatiky dopředu a středně tvrdé dozadu. Do soutěže jsme vstoupili ve slušném tempu. Od poloviny první erzety však přehřáté pneumatiky přestávaly fungovat. Možná i to napomohlo chybě pár kilometrů před cílem. Honda již po odbrždění, odřazení a zatočení do zavřenější pravé zatáčky náhle sklouzla na výjezdu mimo úzký asfalt na louku a přes levé přední kolo se převrátila na střechu a zpět na kola. Měli jsme štěstí v neštěstí, protože autu skoro nic nebylo až na pomuchlaný přední blatník a kapotu a hlavně rozbitou světelnou rampu a pravé přední světlo. Zbytek zkoušky jsme dojeli krokem téměř poslepu, stejně jako zbylé dva testy první sekce. Přesto čas zejména na té první zkoušce vypovídal, že jsme pomalu opravdu nejeli. Bohužel Jirku zase začala zlobit páteř,“ popisuje poděbradský pilot karambol na první rychlostní zkoušce. „V servisu proběhl koncert mechaniků. Vše důkladně zkontrolovali, vyspravili světelnou rampu a v časovém limitu nachystali plně funkční vůz. Ve druhé sekci svítila světla opět tam, kam mají, a my se pustili do stahování velké časové ztráty.“

Do druhé etapy šli Vašek s Jirkou s cílem posunout se výše z průběžného třetího místa ve třídě. „Byli jsme odhodláni jet rychle, ale ne za cenu extrémního rizika, jež by mohlo znamenat další škody. Vše ovšem vyřešila už úvodní sobotní vložka, kde vedoucí posádka Honza Jakubec – Radim Orava havarovala. Zbytek sekce jsme dojeli ve slušných časech. Začalo se ale naplno projevovat Jirkovo zranění a fyzická náročnost soutěže. Druhou a třetí sekci jsme zvládli v klidu, přesto se solidními časy. Zejména druhý průjezd nejdelší zkouškou soutěže byl fyzicky velmi náročný, takže jsem si dobře zasportoval. Vítězství jsme si už vzít nenechali ani přes minutovou penalizaci ve dvanácté časové kontrole,“ přibližuje Václav výsledek, který výrazně napomohl k upevnění vedení ve třídě N2. Spokojenost přesto nemůže být stoprocentní. „Bohužel má hloupá chyba z úvodu soutěže bude znamenat další finanční výdaje. Na druhou stranu jsme jí dokázali napravit nejlepším možným způsobem. Snad se na nás tentokrát koukalo dobře i divákům. Jirka bohužel opět dojížděl v bolestech. Nad jeho dalšími starty tak visí velký otazník.“

Závěrem přidává Václav poděkování těm, kteří mají na výsledcích nemalý podíl. „Pravidelné poděkování posíláme fanouškům, kteří opět nezklamali a dávali o sobě vědět. Opět musím zmínit Adama Eliáše a odstoupivšího Davida Šmeidlera s jejich doprovody. Závěrečné díky nemohou patřit nikomu jinému, než našim partnerům, vedení týmu a mechanikům perfektně pracujícím na odstranění následků kotrmelce. Po celou dobu soutěže fungovali naprosto bezchybně.“

Událostmi nabitý, nádherný a vítězný Český Krumlov (autor: Vlastimil Resl)

23. 5. 2008

Třetího vítězství dosáhl při svém třetím letošním startu poděbradský pilot Václav Dunovský. Jeho vítězství se zrodilo na nádherných a skákacími horizonty protkaných tratích v okolí Českého Krumlova. Je cennější o to více, že bylo vybojováno s novým spolujezdcem Davidem Šmeidlerem.

K soutěži odehrávající se v malebné jihočeské krajině měl Václav už několik let vřelý vztah. „Krumlov byl už od malinka mojí vysněnou soutěží. Vyjma své maturity jsem nevynechal žádný ročník, ať už jako divák nebo mechanik. Startovat zde byl můj sen. Ještě tři dny před startem se však zdálo, že to bude jen sen, který ráno rozpustil den. Jirka dokončil Šumavu silou vůle v bolestech způsobených vyjetým krčním obratlem a na shánění nového mitfáry bylo minimum času. Ubytování bylo domluveno od úterního večera a já byl ještě v poledne smířený s tím, že nikam nejedu. Ve škole mě ale zastihl otcův telefonát, že pro mě našel vyhovující řešení. Oslovil Davida Šmeidlera, se kterým jsem se po krátkém telefonickém hovoru dohodl. Pocítil jsem obrovskou úlevu,“ popisuje Václav hektické okamžiky před odjezdem na Jih a s nadšením hovoří o seznamování s novým spolujezdcem. „S Davidem jsme se sešli až ve středu ráno v Českém Krumlově. Po krátké organizační a seznamovací debatě jsme se vydali napsat naše první společné kilometry, konkrétně na legendární Malonty. Vše probíhalo naprosto výborně. David od začátku fungoval na jedničku a padli jsme si výborně do noty. Kromě několika drobností jsme řešili jen obvyklé problémy související se psaním rozpisu. Způsob jeho diktátu mi od začátku více než vyhovoval.“

Názvy tradičních krumlovských rychlostních zkoušek zná zřejmě velmi dobře každý fanda automobilových soutěží. Jaký dojem udělaly na Vaška ? „Krumlovské erzety patří svým charakterem spíše k těm rychlejším, byť pomalých a zrádných míst nabízejí spoustu. Prakticky co test, to legenda – Malonty, Svatý Ján, Kohout, Zátoň. Vyskytuje se zde obrovské množství nejrůznějších typů horizontů. Mnoho z nich je skákacích. Zkoušky jsou ale docela rytmické a umožňují jet ve vysokém tempu, pokud má posádka srdce. Náročnost soutěže ještě umocňuje množství vytahaných nečistot a celková klouzavost asfaltů. V tomto dominuje především Kohout, pokrytý z velké části ještě vrstvou odlámaného dřeva a kůry.“

Nově sestavená posádka se vzhledem ke dvojí jihočeské premiéře rozhodla absolvovat shakedown, odehrávající se na dalším legendárním úseku – Přídolí. „Úsek zahrnoval i známý skok u kapličky. Ten jsme ale logicky prodali. V souhře s Davidem nebyl žádný problém. Po dvou průjezdech jsme proto raději pošetřili techniku.“

Do samotné soutěže vstoupili Vašek s Davidem bez přehnaného respektu, přestože páteční etapu poznamenaly rozmary počasí. „Před slavnostním startem v Jelení zahradě jsem si byl obutím na první sekci absolutně jist. Černá mračna ale můj výběr zcela zhatila. Díky informacím přímo z erzet tak byla honda obuta na středně tvrdý slick dopředu a měkký dozadu. Zdánlivě nesmyslná varianta v kombinaci se dvěma intermédii v kufru se ukázala být tou nejlepší. Za informace posílám ještě jednou velké poděkování Honzovi Šlehoferovi, Zbyňkovi Soběhartovi a Honzovi Škaloudovi,“ je středočeský pilot vděčný svým kamarádům. „Do soutěže jsme vstoupili s rozvahou, ale v tempu. Vytahaného bláta a šotoliny bylo dost. Zpočátku navíc bylo třeba brát ohled na chladnější pneumatiky. Dobrné a Zátoň jsme projeli bez chyb a v dobrém čase. Na Jánu jsme byli odhodláni přidat a útočit. Podařilo se a vyjma odlitého benzínu v poslední odbočce před cílem jsme vyrazili na diváckou zkoušku do Českých Budějovic. Zde nás uvítal déšť. Nechali jsme slick a v klidu to odkroužili. Jediný kdo nám slušně nadělil byl Honza Jinderle a tak jsme ani neztratili.“

Do druhé sekce vyrazila honda už opatřena světelnou rampou. „Hned po startu do erzety Dobrné jsme vjeli do mlhy, která by se dala krájet. Okamžitě jsem zhasnul vše, co šlo. Naštěstí se držela pouze na několika set metrovém úseku. Po opětovném rozsvícení a rozjetí přišla chyba v podobě hodin a couvání. Mohlo nás to stál okolo deseti vteřin. Na Jánu jsme opět přitlačili. Ke konci erzety jsem cítil bolest v břiše, která na přejezdu do Budějovic ustoupila.“ Zatímco mechanici v servisu prováděli údržbu vozu, Václav prožíval krušné chvilky. „Během pár sekund se vrátily křeče v břiše a nutnost vyhledat WC. Potřeba to byla taková, že ještě před zjištěním, kam běžet, jsem se dostal téměř do stavu zoufalství. Stav byl natolik intenzivní, že už jsem se smiřoval s nočním praním a sušením kombinézy. Doběhl a dosedl jsem ani ne za vteřinu dvanáct. Při odchodu na mě vyrukoval jakýsi důchodce vykonávající údržbu celého objektu WC, protože erární toaletní papír ležící při mém příchodu na stolku, jsem nechal v kabince. Prý to je nepřípustné, protože v kabince nemá po jejím opuštění co dělat a moji povinností je vrátit ho na původní místo. Odvětil jsem něco ve smyslu, že v mém současném stavu mě nemůže nic rozhodit. Štěstí bylo, že se jednalo o pětačtyřicetiminutový servis a díky odvozu na skútru panem Hrabcem jsme stihli odjet bez penalizace.“

Ani noc mezi etapami nebyla pro Václava bezproblémová. „Přes noc jsem běžel na WC znovu, stejně jako ráno. Tudíž musela zaúřadovat Davidova maminka se svoji lékárničkou a medikovat mi „prášky proti sraní“.“

Na sobotním výkonu ovšem nebyly zdravotní problémy příliš znát. „Začínalo se Kohoutem, jenž potvrdil svoji klouzavost i krásu. Především v prvních dvou třetinách klouzal naprosto všude. Navíc vypouklý asfalt byl hodně uskákaný. Časově to bylo dobré. Následovaly Malonty a mě se začal plnit dětský sen. Začali jsme asi až s přílišným respektem. Brzy jsme však chytili správné tempo a nebýt probržděného retardéru, startování, couvání pro jistotu a znovu projetí, mohlo to být výborné. Na Slavkově jsme jeli klidněji. Zdál se nám být z celé sekce nejzrádnější. Pro druhou sekci byl Kohout zrušen a jeli jsme rovnou na druhé Malonty. Zde se nám podařilo dosáhnout skvělého 24. času absolutně a prvního v malých „N“, přitom jízdou v klidu. Slavkov už byl pouze o dojetí a vyvarování se chyb,“ hodnotí druhou etapu vítěz třídy N2.

„Jednalo se pro nás o soutěž snů. Ještě tři hodiny před odjezdem jsem byl smířen s neúčastí a nakonec jsme zde vyhráli. Vždy navštěvovaná místa jsem zažil z druhé strany. Konkrétně Ján a Malonty mi potvrdily, že jsem o účasti na této soutěži snil právem. Spolu s večerním vyhlášením v Jelení zahradě, která nemá v Čechách konkurenci, vše tvoří celek řadící krumlovskou rallye k těm nejkrásnějším u nás. Sice jsme na rampě dostali najevo, že v naší třídě byl jiný favorit na vítězství a že v tu chvíli měli oceňovat úplně jinou posádku, ale ani to nám na pocitech z Krumlova nic nezkazilo,“ neskrývá Václav svoji spokojenost. „Závěrem posíláme poděkování fanouškům, kteří o sobě dávali hlasitě vědět, konkrétně nesmím zapomenout na Adama Eliáše, Jirku Vantucha a jejich fans. Velké díky patří našim partnerům, vedení a mechanikům za výbornou přípravu všeho umožňujícího nám startovat. Já samozřejmě děkuji ještě jednou Davidovi, protože nás celou soutěží vedl naprosto perfektně a profesionálně.“

Vítězství z protrápené Šumavy (autor: Vlastimil Resl)

29. 4. 2008

Stejně jako na Valašské rally, také na klatovské Šumavě nenašli Václav Dunovský a Jiří Stross ve třídě N2 přemožitele. Pocity ze závodu však tentokrát rozhodně nebyly tak radostné. Průběh třetího podniku šampionátu MMČR narušilo hned v úvodu několik vážných havárii a následné volné průjezdy erzet. Dostat se do tempa tak bylo velmi obtížné.

Pro Václava s Jirkou se jednalo o druhou soutěž během pouhých čtrnácti dnů. „Na Šumavě jsme startovali poprvé a tak pro nás tratě byly úplně nové. Seznamovací jízdy probíhaly již od úterý a my dorazili až ve středu. Bylo to časově dost náročné a stihli jsme to s odřenýma ušima. Soutěž byla neskutečně roztahaná, od Plzně až po Volyni. Erzety byly velmi rychlé, místy hodně rozbité a nabízely velké množství horizontů a zatáček přes horizont. Nejhezčí byly Koráb a Strážov, mající sportovní kvalitu. Zarážející jsou vysoké rychlostní průměry některých rychlostek. Ono se ale není čemu divit, když se často jede na pátý rychlostní stupeň dvousetkilometrovou rychlostí,“ zaráží Václava podobně jako mnohé další účastníky „letecké“ tratě jedné z nejprestižnějších českých soutěží.

Hned v samotném úvodu soutěže se Václavovi příliš nevydařila volba pneumatik. „Na první sekci jsme zvolili středně tvrdé suché obutí na předek a měkké dozadu. Už na první vložce, legendárním činovském okruhu, jsme se na přehřátých pneumatikách klouzali. Následoval ovšem extrémně dlouhý přejezd bez servisu až do Volyně, během něhož se mohly podmínky radikálně změnit a klesla i teplota. Věřili jsme tak, že na zbytku sekce bude obutí vcelku fungovat. Nestalo se, protože díky mnoha haváriím jsme odjeli jen rychlostní zkoušku Nuzín-Čkyně. Moc jsme se nepředvedli a ještě jsme v diváckém místě nechali kus nárazníku. Byl jsem rozhozen především havárií Dana s Honzou a nemohl jsem se dostat do tempa. Jirku navíc trápily zdravotní problémy,“ nemůže být pilot z Poděbrad spokojen se vstupem do závodu a přidává postřehy ke druhé sekci. „Již se světelnou rampou jsme chtěli zrychlit, ovšem neúspěšně. Soupeřům jsme se dívali na záda z velké dálky, byť ze druhého místa. Prostě to nešlo. Pozitivem je jen to, že jsme vše přestáli bez jakýchkoliv problémů. V dlouhém servisu proběhla běžná údržba se zaměřením na brzdy, které toho za páteční etapu měly dost.“

Ani do druhé etapy nebyl odhad pneumatik optimální. „Zvolili jsme tentokrát všechny pneumatiky měkké a opět to bylo špatně. Podařilo se nám je přehřát hned na úvod Korábu. Poslední třetinu erzety jsme k tomu jeli vzadu na pomalém defektu. Při závěrečném sjezdu do Kdyně to v pravých zatáčkách nebylo vůbec příjemné. Dostali jsme od konkurence slušně naloženo. Následoval Strážov, kde se nám na moment podařilo chytit správné tempo, stejně jako na spojovací erzetě. Na plzeňském okruhu nás potěšilo množství diváků, jímž jsme předvedli lehký průjezd křovím. Vedoucí posádka manželů Trojanových odstoupila a my se rázem ocitli v čele. Zbytek etapy jsme tak kontrolovali náskok na Patrika Hlacha. S výsledkem a bodovým ziskem můžeme být spokojeni, s výkonem ale určitě ne. Pokud na dalších podnicích výrazně nezrychlíme, budeme mít těžko šanci uspět. Děkujeme opět fanouškům, kteří nás hnali dopředu a tvořili výbornou atmosféru. Dále samozřejmě našemu vedení a mechanikům za jejich práci,“ přiznává Václav sebekriticky nespokojenost se svým výkonem.

Závěrem přidává vyjádření k situaci při průjezdu Korábu, o které se už hodně diskutovalo na internetových serverech. „Zhruba v polovině erzety stál odstavený Citroën C2 R2 posádky Pletka – Novák. Později se ukázalo, že měnili kolo, čímž ztratili čas v řádech minut. Po návratu na trať a několika kilometrech nás dojeli, což jsme opravdu nepředpokládali. Několik minut jeli za námi, než jsme je zaregistrovali a na vhodném místě je s puštěným blinkrem pustili. My museli udržet nevelký náskok na posádku za námi. Jim po takové ztrátě už jistě nešlo o tolik, co nám. Bohužel jsme byli nařčeni z nesportovního chování. Podle mě neprávem. My závodili a nebyli těmi, kteří se dostali do problémů. Navíc kámen, kterých od zahřátých soutěžních pneumatik létá obrovské množství, jim rozbil přední okno a snad i chladič. Aby od nás nic neodlétlo, museli bychom se vznášet. Poté co nás předjeli, jsme zase byli řádně ohroženi my,“ odmítá Václav Dunovský obvinění vyřčená zřejmě v afektu.

Vítězný rozjezd na Valašce (autor: Vlastimil Resl)

29. 4. 2008

Sezónu 2008 zahájila posádka Václav Dunovský – Jiří Stross v místech, kde skončila tu uplynulou – na soutěžím zaslíbeném Valašsku. Vstup do šampionátu to byl nanejvýše úspěšný, o čemž svědčí první místo ve třídě N2, dvacet mistrovských bodů a velmi dobrý pocit z jízdy.

Do soutěžáckého dění vstoupila posádka Rallyesportu Poděbrady už ve středu. „Dopoledne jsme absolvovali krátký test vozu. Při něm jsme ověřili celkovou funkčnost soutěžní hondy. V poledne byly zahájeny seznamovací jízdy. Velmi volný harmonogram skýtal mnoho volného času. Ve středu jsme natrénovali legendární Bystřičku, ve čtvrtek pro změnu Odry. Rychlostní zkoušky byly rychlé, klouzavé a místy nádherně technické, především Bystřička. Nabízely hodně míst, kde je potřeba brzdit z vysokých rychlostí, a dlouhých těžkých sjezdů. V úvodu Oder bylo několik extrémně rozbitých pasáží. Nás velmi zaujala erzeta Trúba s velkým množstvím vytahaných nečistot. Naproti tomu Lešná byla velmi rychlá s několika širokými úseky a možností dosahovat rychlosti okolo 200 km/h,“ hodnotí Václav vsetínské rychlostky.

Do samotné soutěže vstoupili Vašek s Jirkou na rozdíl od zbývajících hond s tvrdším obutím na sucho na předku. „Celkem se to osvědčilo, byť na začátku úvodní vložky jsme museli pneumatiky ještě dozahřát, protože na přejezd bylo málo času. Hned v první sérii zatáček nás vyděsilo civilní vozidlo, otáčející se na poli vedle silnice, ovšem svítící čelně přímo proti nám. Trochu jsme laborovali s brzdami, které ještě nebyly ideálně zajeté. Ve druhé sekci jsme s již perfektně brzdícím autem zrychlili. Závěrečná zkouška dne se nám za tmy podařila. V dlouhém servisu panovala dobrá nálada a proběhla jen běžná údržba na voze. Jen nám bylo líto Honzy s Pavlem, se kterými jsme mohli v sobotu svést další nádherný souboj,“ mrzí Václava havárie a výrazná časová ztráta do té doby největších soupeřů, posádky Jan Jakubec – Pavel Kacerovský.

V sobotu už poděbradsko-budyňké duo kontrolovalo svůj náskok. „Ráno začalo nepříjemně pršet a tak byla honda obuta na intermédia. Hned úvodní erzeta druhé etapy, nádherná Trúba, byla zrušena. Volný průjezd jsme využili ke kontrole rozpisu. Vzhledem k dostatečnému náskoku jsme neměli kam pospíchat. Podstatné bylo vyvarovat se chyb a to se podařilo. Přesto jsme dosáhli několika kvalitních časů, především při druhém průjezdu Trúby. Oderské Monte Carlo jsme si užili a po dlouhé době dojeli do cíle podle našich představ. Děkujeme za vynikající podporu všem fanouškům, speciálně Jirkovi a Adamovi a jejich doprovodům. Byli jste super!!! Dále samozřejmě patří dík vedení týmu a mechanikům za kvalitně odvedenou práci,“ netají se Václav Dunovský spokojeností se vstupem do nové sezóny.