Poraženi, ale v cíli spokojeni…
29. 10. 2007
Sezónu plnou zvratů mají za sebou Václav Dunovský a Jiří Stross. Během roku 2007 zažili vítězství, havárie i premiéru v MMČR. Stejně jako v uplynulé sezóně si zachovali naději na titul až do závěrečného podniku. Loni na Würth Partr Rally Vsetín slavili sprinterský titul ve skupině N. Letos se na téže soutěži museli sklonit před Janem Jakubcem a Markem Michalem, se kterými těsně prohráli i souboj o vítězství ve třídě N2 v MČR.
Přípravu na závěrečný podnik sezóny zahájila většina favoritů třídy N2 už týden před soutěží. „Sešli jsme se v Praze na motokárách s Michalem Křemenem, Honzou Jakubcem a dalšími kamarády ze závodů. Udělali jsme si generálku na samotný boj o titul. Do Vsetína jsme odjeli již ve středu večer. Nechtěli jsme nic ponechat náhodě. Protože jsme měli za sebou dvě havárie na posledních dvou soutěžích, byla vedením týmu stanovena jasná strategie a priorita, dovézt auto do cíle. V pátek jsme se měli udržet na uzdě, znovu získat sebedůvěru a bylo povoleno klidně s hlavními soupeři etapu prohrát, ale pak se pokusit být před nimi v sobotu večer v cíli,“ popisuje Václav zvolenou taktiku.
Stejně jako v uplynulém roce si s posádkami pohrálo počasí. „Seznamovací jízdy probíhaly za střídavého deště. Bylo jasné, že sucho nebude, takže se daly podmínky odhadnout přímo. Vše na sebe časově navazovalo. Harmonogram dovolil i malou polední přestávku. Opět nás nezklamali staří známí, jezdící o seznamovacích jízdách s prominutím jako prasata. Přesně dle předpisů nejezdíme taky, to opravdu ne, ale co předvádějí některé posádky je hrůza. Vsetínské erzety jsou nádherné, těžké a pomalu se stává tradicí, že obtížnost ještě umocní počasí. Střídají se asfalty všech možných šířek. Jsou zde krásné dlouhé sjezdy a také typické valašské úzké úseky, téměř bez rovin. Narozdíl od jiných soutěží je zkracování zatáček omezeno minimálně. Všude je proto mnoho vytahaného bláta a šotoliny a to je dle našeho názoru jen dobře. Zkoušky také nejsou, až na několik málo pasáží rozbité. Seznamovací i soutěžní vozidla tak dostávají minimum ran. Navíc je minimální pravděpodobnost nevynuceného defektu. O tuto soutěž bychom pro příští rok velmi neradi přišli,“ nešetří poděbradský pilot chválou a dává vsetínským pořadatelům svoji podporu pro zredukovaný kalendář nadcházející sezóny.
První komplikaci zažila posádka modrobílé hondy týmu Sparrow už na administrativní přejímce. „Igelitová taška s naším číslem 56 a všemi nálepkami včetně čísel prostě nebyla. Po delší debatě a telefonátech vyšlo najevo, že naši tašku a nálepky dostala posádka Martin Hudec – Bob Černoch. Jejich vozidlo se špatným číslem nechali techničtí komisaři bez povšimnutí projít i technickou přejímkou. Povinné nálepky a číslici 5 jsme tak převzali z jejich tašky a číslici 6 od jedné z omluvených posádek. Díky za to patří Jiřímu Venušovi. Bez něj bychom asi čekali dodnes,“ vrací se Vašek k netradičnímu předstartovnímu zážitku.
Úvodní etapa nabídla výrazné zredukování osmičlenného startovního třídy N2. Na první rychlostní zkoušce skončily po haváriích naděje Tomáše Marka a Michala Křemena. Technické závady na čtvrté vložce znamenaly stop pro Marcela Havláska a Michaela Bartončíka. „Začali jsme dle plánu opatrně. V místech pokrytých sněhem jsme i při jízdě krokem měli plné ruce práce. Na druhé erzetě jsem zkusil přidat. Hned z toho byla slušná krize na úzkém a mezi stromy. Raději jsem se proto vrátil do výletního tempa. V přeskupení jsme se nestačili divit obkladu od konkurence. V servisu byl zkontrolován podvozek, protože při zkracování zatáček jsme mu uštědřili několik ran. Ve druhé sekci se nám povedlo výrazně zrychlit a jet bez chyb. Ztráta na čelo zůstala stejná,“ netají se Václav respektem z náročných tratí a podmínek. Po pátku se v čele usadil Jan Jakubec. Druhý Martin Hudec ztrácel +5,2s, třetí Václav Dunovský +39,1s a čtvrtý Ondřej Blaťák +41,3s.
Sobotní ráno připravilo posádkám sněhovou nadílku. Kvůli tomu byla etapa výrazně zredukována a zrušeny čtyři vložky. „Byli jsme odhodláni bojovat a zkusit čtyřicet vteřin stáhnout. Bohužel, tak jak nám počasí pomohlo loni, letos nám plány zhatilo. Pouhé čtyři vložky nemohly za normálních okolností stačit. Honza Jakubec s Markem Michalem měli k dispozici naprosto stejnou techniku, obutí, dokonce i ráfky jsme jeli totožné. Zrušené dopoledne jsme strávili v karavanu a zázemí Sparrow racing teamu. Čas rychle utekl díky nepřebernému množství fotbalových historek v podání Honzy Jakubce a zážitků z motocyklových šestidenních Martina Hudce. Oba bavili široký kolektiv. Bystřička rozhodla, že si to o titul rozdáme pouze s posádkou Jakubec – Michal. Martin s Bobem totiž havarovali. Snažili jsme se od začátku, ale stejně jsme od skvěle jedoucí konkurence dostali. Vesník jsme, díky množství bláta z pátku, jeli spíše na jistotu. Nevěděli jsme, kolik ho kde bude. Poprvé jsme dokázali vyhrát zkoušku. V poslední době u nás nevídaný fakt byl, že jsme stále neudělali jedinou chybu. Do druhé Bystřičky jsme šli téměř naplno. Vyplatilo se a ztrátu jsme výrazně snížili. I tak bychom ale na posledním Vesníku potřebovali stáhnout více než vteřinu na kilometr. To se nám už nepovedlo, byť jsme opět jeli rychle a dost vteřin ukrojili. Nakonec nám jich v cíli chybělo 13,7,“ je Václav spokojen s výkonem ve druhé etapě.
Sezóna 2007 skončila a Václav s Jirkou se už těší na tu následující. „Jak řekl Jirka na rampě, už jsme to zase my. Havárie jsou zapomenuty a sobotní výkon nás vrátil do bývalé formy. Moc gratulujeme Honzovi s Markem. Ve Vsetíně předvedli obdivuhodně soustředěný výkon, bez jediné chyby. Titul je právem jejich. My můžeme slavit stříbro a titul vicemistrů. Určitě to lze považovat za úspěch. Navíc máme obrovskou motivaci a odhodlání dobýt zlato příští rok a vrátit ho tak do Poděbrad a Budyně nad Ohří. Chceme poděkovat našim sponzorům, vedení týmu, skvělému Sparrow racing teamu, fanouškům a v neposlední řadě našim rodinám za to, že za námi celou sezónu 2007 pevně stáli,“ končí optimisticky své povídání Václav Dunovský.
Nenápadný kanál poslal Dunovského do sloupu (autor: Vlastimil Resl)
28. 8. 2007
Podobně jako v Pelhřimově, také na Barum Rally Zlín pokračovalo smolné období posádky Václav Dunovský – Jiří Stross. Úvodní sekce se jim vydařila a snažili se konfrontovat s hvězdným Josefem Sedláčkem. Už na čtvrté erzetě pro ně však soutěž po havárii skončila. Barum Rally Zlín měla být jedním z vrcholů české rallyové sezóny. Václav Dunovský a Jiří Stross se na její start postavili poprvé v kariéře. „Seznamovací jízdy probíhaly za střídavého počasí. Velké vedro střídal déšť. Vše na sebe navazovalo, ale bylo toho celkem hodně. Při třetím tréninkovým průjezdu Trojákem jsme po předchozí dohodě splnili přání jednoho z našich místních příznivců a kontrolu rozpisu absolvoval s námi. Fanoušci už při seznamovačkách stáli u trati prakticky všude a fandili. Bylo to neskutečné. Erzety na Zlínsku jsou členité a zároveň velmi rychlé. Hodně úseků bylo velmi rozbitých a uskákaných s mnoha horizonty. Střídaly se úzké a široké asfalty různých kvalit. Všude bylo množství vytahaného bláta, šotoliny a kamení. Jinde zase kovové tyče, které měly zabránit krácení zatáček. Některé tyče byly celé zakryté v trávě, takže bylo potřeba si dávat pozor. V úterý jsme absolvovali testování a prezentaci vozu Citroën C2 R2. Velkým zážitkem byla jízda a rozhovor s vynikajícím jezdcem a sympatickým člověkem Simonem Jean-Josephem. Shakedown jsme neabsolvovali a vše potřebné vyzkoušeli při normální jízdě. Zákaz testování týden před startem soutěže sice platil, ale dodržován nebyl a porušení potrestáno také ne,“ shrnul Václav své předstartovní zážitky.
Na úvodní večerní městské rychlostní zkoušce zajeli Václav s Jirkou druhý čas v konkurenci osmi posádek třídy N2. „Městský okruh v centru Zlína je velmi atraktivní. Vzhledem k jeho délce a charakteru, jsme ho nebrali jako nutné zlo. Naopak, bylo pro nás skvělým zážitkem závodit před tolika fantastickými lidmi. Už zde se nám však nevyhnuly problémy. Ve třetím okruhu se nám odlil benzín v nádrži. Museli jsme jet velkou část erzety pomalu a čekat, zda vůbec dojedeme do cíle. Přitom před startem byla ručička palivoměru těsně pod polovinou, což samozřejmě mělo být dostačující. Výsledný čas byl za daných okolností více než dobrý,“ popsal pilot z Poděbrad úvodní ostré kilometry Barumky.
Úvodní klasickou vložku, Slušovice, absolvovali Václav s Jirkou klidným tempem. Snažili se vyvarovat chyb. Přesto zajeli o pouhých sedm vteřin pomaleji, než favorizovaní Josef Sedláček s Milanem Marušákem a upevnili si druhou pozici. „Před cílem erzety ale stoupla teplota motoru k horní hranici. Nevěstilo to nic dobrého. Utrhl se kousek plastového držáku vrtule ventilátoru a ten se zasekl. Topení muselo jít na maximum, teplota motoru však přesto neklesala. Při kontrole tlaků v pneumatikách jsme navíc zjistili únik vzduchu ventilkem pravého předního kola, proto jsme ho ještě na přejezdu museli vyměnit. Zastavení startu Pinduly nám v tu chvíli vyhovovalo, protože motor stojícího vozu nebylo možné uchladit. Následoval volný průjezd a obrovský pořadatelský propad. Na objízdné trasy stanovené v itineráři nebral nikdo ohled. Byli jsme vedeni po trati vložky s tím, že se máme někde napojit na hlavní silnici a dojet do další pozice na jiné stránce. Pořadatelé na radiobodech netušili, kudy nás poslali jejich kolegové ze startu. Společnými silami jsme s ostatními posádkami oklikou dojeli k cíli zkoušky. V následném seskupení nikdo časy neřešil. Ani nemohl. Všichni logicky jeli tudy, kudy v dané chvíli uznali za vhodné a každý tak přijel v naprosto jinou dobu. Jedna z posádek startujících za námi tak z následné servisní zóny odjížděla v momentě, kdy my jsme teprve do servisu přijížděli. Jiní se zase propadli za nás. Pořadatele to nechalo klidnými,“ popsal organizační chaos Václav.
„Po prvním přerušení Pinduly jsem běžel nechat si zapsat čas ke startu. Pozdravili jsme se s Luďkem Kocmanem. Domluvili jsme se, že si vše řekneme při následném seskupení, protože erzeta byla znovu rozjeta. Už jsme se tam nepotkali...“ vzpomněl Jirka Stross na své poslední setkání s kolegou a kamarádem.
„V servisu bylo vyměněno celé příslušenství ventilátoru a přední pneumatiky. Navíc byla zkontrolována přední náprava, která utrpěla několik ran. Následovaly naše poslední kilometry v soutěži. Halenkovice jsme opět začali v klidu a jelo se nám výborně. Za obcí Žlutava následovala rychlá pasáž. Těsně před brzdnou rovinou se nacházela rychlá levá zatáčka přes horizont. Jeli jsme úplně vnitřkem, kde byl nenápadný a nevinně vyhlížející kanál. Přesto jsme dostali velkou ránu na levé přední kolo až vůz nadskočil. Hned po dopadu následovaly brzdy. Bohužel pro nás, už na prázdné pneumatice, jak jsme zjistili později. Na široké rovné silnici s kvalitním čistým asfaltem jsme nabrzdili přes padesát metrů. Poté jsme pravým předním rohem trefili a přerazili betonový sloup na okraji cesty. Pravé kolo vydrželo jak náraz, tak i přejetí zbytku uraženého sloupu, ale levé bylo prázdné a ráfek zdeformovaný. Příčina havárie je tak jasná. Jednalo se o úplně stejné brždění na prázdném kole jako v Třebíči. Tam se nám však podařilo prakticky neřiditelné auto zastavit před mostkem. Opět jsme si vybrali slušnou dávku smůly, která bude značně finančně ohodnocena,“ vysvětlil Václav příčiny havárie.
„To vše ale neznamená vůbec nic vzhledem k tragédii, která se stala posádce Pavel Karlík – Luděk Kocman. Celý tým Rallyesport Poděbrady vyjadřuje hlubokou lítost nad smrtí Luďka Kocmana a všem pozůstalým upřímnou soustrast. Je s podivem, že výsledky po první etapě nebyly konečné a že vůbec byla chuť závodit dál. Vždyť tam zemřel jeden z nás,“ neskrýval své rozčarování Václav a přidal poděkování těm, díky kterým se mohl Barumky zúčastnit. „Děkuji vedení našeho týmu a partnerům, kteří nám umožnili přes havárii v Pelhřimově znovu startovat. Poděkování míří také k mechanikům Sparrow Racing Teamu, speciálně Staňovi, Mariánovi, Romanovi a Karlovi, kteří dobře vědí, za co to je. Zároveň se jim omlouváme za další přidělanou práci. Poslední vzkaz patří fanouškům. Byli neskuteční a vytvářeli jednoznačně nejlepší atmosféru v České republice. Navíc ti, kteří stáli v místě naší havárie v čele s Danielem Zpěvákem, výborně pomohli s odklízením a naložením vozu.“
Omluva za Pelhřimov (autor: Vlastimil Resl)
12. 8. 2007
Jako na houpačce probíhal pro posádku Václav Dunovský – Jiří Stross třetí podnik MČR v rallye. Po suverénním pátečním vedení ve třídě N2 přišla hned v úvodu sobotní etapy ztráta způsobená defektem. Posádka týmu Rallyesport Poděbrady se přesto brzy vrátila do čela a znovu si vybudovala náskok. Soutěž pro ni ale nešťastně vyvrcholila havárií v závěrečné rychlostní zkoušce.
Václav a Jirka v Pelhřimově startovali už loni a charakter zdejších rychlostních vložek tak pro ně nebyl novinkou. „Pelhřimovské zkoušky jsou z našeho pohledu velmi specifické. Nabízejí mnoho míst s tím lesklým nejuklouzanějším asfaltem mezi statnými stromy. Dále mnoho míst s vytahanou šotolinou, kde je důležité strefit se do vyjeté koleje. Hodně zatáček se zkracuje minimálně polovinou auta. Erzety nabízejí rovněž mnoho horizontů a kopanců, takže auto je často ve vzduchu. Perličkou je známý skákací horizont s velkou diváckou zónou. Líbila se mi i divácká zóna s kouskem šotoliny v Nové Cerekvi. Pořadatelé zaslouží pochvalu za parádní harmonogram při seznamovacích jízdách. Vše se dalo zvládat v klidu. Také vynikající značení důležitých odboček a retardérů pomocí šipek značně ulehčovalo psaní rozpisu,“ nešetří Václav chválou.
Podle očekávání se v úvodu soutěže rozpoutal souboj Václava a Jirky s posádkou Tomáš Marek – Pavel Malaník. Velmi rychlými časy se v úvodních dvou rychlostních zkouškách prezentovali také Jan Jakubec s Markem Michalem. Třetí erzeta jedoucí se již za šera byla pro třídu N2 doslova pohromou. Pro Marka i Jakubce soutěž po haváriích skončila. Václav Dunovský tak mohl přenocovat s luxusním náskokem 1:44,4 min. před posádkou Petr Hubáček – Petr Uhel. „Stejně jako v Třebíči jsme zahájili ve svižném tempu, ale s rozvahou. Vzhledem k hrozícímu dešti jsme vezli zátěž v podobě dvou intermédií. Na druhé zkoušce jsme si nádherně skočili na zmíněném diváckém skoku. Nikdy jsme přes něco podobného nejeli. V rozpisu jsme měli přesně poznamenáno, kudy skok najet, aby let byl rovný a dopad správný. Až na lehce ohnutou lyžinu přežila honda skok bez újmy. Do druhé sekce jsme se vydali již se světelnou rampou. Tu jsme zapnuli v polovině třetí erzety. Pod stromy bez ní nebylo vůbec vidět. Druhý průjezd skoku jsme si moc neužili. Díky havárii před námi startujících Stromšíka s Měrkou za horizontem jsme museli téměř zastavit,“ hodnotí Václav Dunovský úvodní, vydařenou etapu.
Smolnou sobotu sice zahájila poděbradsko-budyňská posádka nejrychlejším časem na páté erzetě. Na šesté však přišel defekt, více než dvouminutová ztráta a místo vedení z toho bylo průběžné třetí místo za Michaelem Bartončíkem a Petrem Hubáčkem. „Ani s první ranní erzetou jsme nebyli příliš spokojeni. Křemešník nás ale srazil hodně dolů. Jirka vždy před vložkou kontroluje tlaky v pneumatikách. Shodou okolností jsem mu před tímto testem řekl, že nemusí. Vše bylo ideálně zahřáté a předešlá erzeta krátká. Třicet sekund před startem nám startér oznámil, že máme poloprázdnou pravou přední pneumatiku. Už s tím nešlo nic dělat. První ostré brždění přineslo lehký výlet do trávy. Po dvou kilometrech v ostré levé zatáčce se vůz opřel o pneumatiku a ta bouchla definitivně. Následovalo deset kilometrů jízdy po ráfku. Do brzdového okruhu se navíc dostal vzduch. Závěrečný sjezd lesem jsme společnými silami brzdili jen ruční brzdou. Stejně jako při defektu v Třebíči nevznikly žádné škody. Ani blatník nebyl umazaný. Poslední zkoušku sekce jsme absolvovali s jediným funkčním brzdovým okruhem. Auto brzdilo do kříže a v pravých zatáčkách utíkala jeho zadní část. Především ve velkých rychlostech to nebylo příjemné, byť divákům se to asi líbilo,“ vrací se Václav k první komplikaci.
Následovala stíhací jízda a návrat do vedení. Před závěrečnou rychlostní zkouškou už náskok na Michaela Bartončíka tvořil opět téměř minutu. Přesto však Václavovi s Jirkou nebylo přáno zvítězit. Namísto průjezdu cílovou rampou skončila jejich honda v kotrmelcích. „Do třetí sekce jsme šli již se slušným náskokem. Nemuseli jsme nikam spěchat. V takové situaci se ale dělá nejvíce chyb. Před startem poslední zkoušky nám bylo po průjezdu časovou kontrolou oznámeno pozastavení erzety. Závodit se začalo asi po 25 minutách. Začínalo se na úzkém kvalitním asfaltu s rychlými delšími zatáčkami, do kterých nebylo vidět. První brždění a pravá zatáčka se nám stala osudnou. Nepodržely nás vychladlé pneumatiky. Je to samozřejmě moje chyba, protože ještě před startem jsme se o tom bavili. Utekl nám zadek a po chvíli bojování a minutí několika stromků a jednoho stromu se zdálo být vyhráno. Jeli jsme bokem vyšší travou, ve které byla schovaná hromada hlíny a kamení. Auto o ní zakoplo a následovaly dva kotrmelce na louce. I přes problémy dobře rozjetá soutěž pro nás skončila. V tu chvíli jsme mohli pouze bojovat s pocitem zoufalství. Jsou to závody a prostě se to stalo. My se touto cestou ještě jednou omlouváme našemu vedení za přidělané finanční starosti, mechanikům Sparrow racing teamu za přidělanou práci a já potom své rodině, která už čekala na náměstí u cílové rampy. Během soutěže jsme se snažili jet co nejlépe, ale výsledek jako by nám nebyl přán. Uvidíme, jak jsme si tímto incidentem zkomplikovali naši budoucnost. Zároveň děkujeme našim partnerům a fanouškům u trati za podporu. Tentokrát se jich sešlo hodně a dávali o sobě vědět a to je pro soutěže jen dobře,“ zakončil své povídání Václav, který i přes výpadek zůstává v čele třídy N2 v MČR.
Peklo, problémy a chyby v Třebíči (autor: Vlastimil Resl)
25. 7. 2007
Talentovaná posádka Václav Dunovský a Jiří Stross bojovala až do deváté rychlostní zkoušky o vítězství ve třídě N2 s manželi Trojanovými. Ztráta způsobená defektem způsobila pokles na třetí místo ve třídě. Nakonec se podařilo navázat na druhou příčku z předchozí Rally Bohemia.
Tropická vedra sužující v posledních dnech Českou republiku znepříjemnila život i posádkám na Horácké Rally. „Seznamovací jízdy probíhaly za velkého horka. Časový harmonogram ale umožnil dostatek času na odpočinek a osvěžení. Zdejší rychlostní zkoušky patří svým charakterem k rychlejším a jsou zpomaleny mnoha retardéry. Tradicí je městská erzeta na okraji Třebíče, nabízející celkem pěknou diváckou zónu. Část tratě jsem znal z roku 2004, kdy jsem zde startoval v rámci ČMPR a Janem Škaloudem, při jedněch z našich prvních soutěžních krůčků,“ popsal své předstartovní pocity Václav Dunovský.
Do úvodní sekce vstoupili Václav s Jirkou s rozvahou. Přesto po úvodních třech vložkách ztráceli na zkušené manželé Trojanovy jen necelých patnáct vteřin. „Začali jsme s rozvahou, ale v tempu. Bohužel v retardéru nad Náměští nad Oslavou jsme museli couvat. Navíc nám zhasnul motor. Před cílem zkoušky se vyšplhala teplota motoru k horní hranici. To nevěstilo nic dobrého. Druhá zkouška byla velmi rozbitá a všichni se báli defektů. My jsme si museli do, už tak obrovského, vedra pustit topení naplno, abychom aspoň trochu odlehčili motoru. Defekt se nám vyhnul a jízda po rozbitém byla pocitově výborná. Sice jsme dojeli před námi startující posádku Patrik Hlach – Jiří Venuš, kteří na předchozí erzetě ztratili lyžinu a navíc je postihl defekt, ovšem okamžitě nás pustili před sebe. Za to jim patří ještě jednou dík. Třetí zkouška této sekce byla nejdelší. Jeli jsme opět s topením naplno. Hned v prvním přírodním retardéru jsme opět couvali. Kvůli zdravotním problémům spolujezdce se za nás propadla posádka Michal Fiala – Tomáš Heidenreich s vozem třídy N4. Po předstartovní dohodě jsme je asi tři kilometry před cílem pouštěli před sebe. Bylo to v rychlé pasáži, kde se docela prášilo. Ovšem na čas to podle mého názoru žádný vliv nemělo. Jeden dík posíláme i jim, protože následně dohodli s ředitelem soutěže dvouminutový odstup. Před cílem jsme si na jednom z mostků znovu zacouvali. V servisu se závadu, způsobující přehřívání, nepovedlo odstranit. Navíc bylo zjištěno, že na stejném místě jako Hlach s Venušem jsme také my střihli šrouby, které drží vpředu lyžinu. Jeden naštěstí zůstal, takže jsme ji neztratili. Čas ale utíkal a my jsme se rozhodli zbytek pátečních zkoušek absolvovat v daném stavu. Byly obuty nové tvrdé pneumatiky dopředu. Odjeli jsme se světelnou rampou,“ hodnotí vstup do soutěže pilot z Poděbrad.
Ani druhá sekce neprobíhala pro loňské sprinterské šampióny skupiny N bez problémů. „Skákací most jsme museli v obou dalších průjezdech prodat. Jinak bychom jeli bez lyžiny taky. Trápení pokračovalo dál. Nejen, že jsme v autě stále topili naplno, ale asi v polovině erzety se před nás zařadila posádka Martin Rada – Roman Petr, kteří měnili kolo přímo na vložce. V rychlých pasážích nás brzdili, do kopce nám ujížděli a v prašných úsecích jsme nic neviděli. Rozbitou šotolinu jsme si opět už za tmy užili. Pouze v jedné z odboček jsme museli opět couvat. Předposlední páteční rychlostní zkouška byla ve znamení dalšího couvání. Poslední potom projetá silou vůle, protože teplota ve voze nás zničila. V servisu bylo opraveno uchycení lyžiny a vůz kompletně zkontrolován,“ popisuje peripetie Václav. Přesto se stále dařilo držet ztrátu pouhých 16,4 sekund na Trojanovy a sobota slibovala dramatický souboj.
„Druhou etapu jsme zahájili nadšeni, že už nemusíme mít zapnuté topení. Večer mechanici odstranili vše, co by mohlo omezovat přístupu vzduchu k chladiči motoru a přehřívání se již neprojevilo. Hned na první ranní erzetě se nám podařilo dosáhnout slušného času a smazat část ztráty. Rozhodli jsme se v nastoupeném tempu nadále pokračovat. Osud tomu ale nechtěl. Asi dvěstě metrů po startu deváté zkoušky nám při brždění bouchla pravá přední pneumatika. Přitom jsme jeli středem silnice a nebyly tam žádné díry. Následovalo odbočení na mostek, před jehož zábradlím jsme se zastavili velmi blízko. Po vycouvání bylo jasné, že dalších dvanáct kilometrů pojedeme po ráfku. Do konce sekce zbývala už pouze krátká městská zkouška, protože poslední test sekce byl zrušen z důvodu nedostatku pořadatelů, což asi není moc dobrá vizitka. V servisu bylo zajímavé zjištění, že celá pneumatika odletěla hned v době defektu. Svědčí o tom skutečnost, že na blatníku nebyla ani skvrna a plastový podběh byl netknutý. Šk ody tak nebyly žádné,“ vrací se Václav k smolnému momentu.
„Před závěrečnou sekcí nebyla ztráta na parádně jedoucí Hlacha s Venušem velká. Rozhodli jsme se jet svižné tempo, ale zároveň zkusit pobavit poctivě fandící diváky. Tahal jsem za ruční brzdu, kde to jen šlo. Snad se nám záměr vydařil, byť časově to slavné nebylo. Poslední zkouška byla prvním ostrým průjezdem tohoto úseku. To byla šance pokusit se ztrátu stáhnout. Podařilo se nám to přes jízdu s rezervami. Rozhodně totiž nemělo cenu v závěru havarovat,“ hodnotí závěr soutěže jezdec hondy se startovním číslem 41.
A jak je tedy nakonec Vašek se soutěží spokojen ? „V pátek jsem udělal hodně jezdeckých chyb a to mi dost vadí. Ostatní věci byla prostě smůla, které se jednou za čas nevyhne nikdo. Zajeli jsme ale několik kvalitních časů a dokázali se držet konkurence. Třebíč v kalendáři určitě své místo má. Užili jsme si maximálních rychlostí i šotoliny. Několikrát jsme si skočili a zažili zase něco nového. Za absolvování další soutěže MMČR patří dík našim partnerům a vedení a samozřejmě Sparrow racing teamu. Ještě jednou díky i fanouškům za podporu. Sice jich na našich soutěžích znatelně ubylo, ale ti věrní, co zůstali jsou výborní.“
Soutěžácká maturita složena (autor: Vlastimil Resl)
28. 6. 2007
Velmi obtížné a dlouhé rychlostní zkoušky Rally Bohemia se staly dějištěm premiéry posádky Václav Dunovský – Jiří Stross v soutěži seriálu MMČR. Loňští sprinterští šampióni skupiny N se rozhodně neztratili.
Už při seznamovacích jízdách uchvátila nováčky v soutěži mezinárodního šampionátu náročnost i krása rychlostních zkoušek zapsaných v itineráři letošní Rally Bohemia.
„Seznamovací jízdy proběhly naprosto bez problémů, až na velké dusno. Omezení rychlosti nám nevadilo. Naopak. Uvítali bychom ho na každé soutěži. Naše auto stejně nejede rychle a nemuseli jsme před sebe pouštět moc posádek, které nás dojely. Celé pole se hezky rozprostřelo. Bylo příjemné nemuset se stále dívat do zrcátek, kdo za námi letí jak blázen. O to lépe bylo možné soustředit se na tvorbu rozpisu. Psaní Návarova bylo trošku nekonečné, ale vzhledem k tomu, že to byla jediná erzeta dne, bylo to v klidu.
Už samotné seznamovací jízdy jsme si užili. Krajina a místa, kudy celá trať vedla, u nás asi nemají obdoby. Srovnatelný je snad jen Krumlov. Nádherné rychlostní zkoušky nabídly úplně vše, co může asfaltová soutěž nabídnout. Široké, úzké, do kopce, z kopce, v lese, v obci, čisto, vytaháno, prostě všechno. Pro Rallyesport Poděbrady je navíc Rally Bohemia srdeční záležitostí. Zároveň to byla moje premiéra v MMČR, takže jsem to všechno bral velmi vážně.
Neměli jsme ale žádné ambice. Jediný cíl bylo dojet až na cílovou rampu. Já jsem dosud absolvoval nejdelší erzetu patnáct kilometrů, což nebylo oproti těmto úsekům nic. Zajímalo nás, jaký odstup budeme mít od rychlých posádek v N2 jezdících MMČR. Navíc od loňského podzimu jsme se poprvé potkali opět jako soupeři s kamarády Janem Šlehoferem a Zbyňkem Soběhartem.
Také technické přejímky proběhly bez větších problémů. Pouze při odjezdu od technických komisařů si najednou jeden z nich vzpomněl, jestli náhodou v naší sériové hondě nemá být navíc odsávací ventil nádrže (jako u vozů s nádržemi uvnitř). Po diskusi s dalšími dvěma byl vyveden z omylu a my mohli odjet,“ zhodnotil Václav své poznatky a ambice před startem.
Úvodním rychlostním testem byl tradičně divácky atraktivní okruh v Sosnové. Václav s Jirkou zahájili čtvrtým časem ve třídě. Jízdu po okruhu si však užili. Opravdové závodění však začalo až v sobotu ráno.
„Na první sekci byla Honda obuta na intermedia a stejnou směs měly i dvě rezervy. Na městskou erzetu zněl jasný rozkaz – v klidu jí projet a neudělat žádnou hloupost. Hned po startu jsme navíc potkali dva havarované vozy. I díky tomu jsem zvolnil možná až moc. Ztráta byla na tak krátký úsek docela velká. Následoval Sychrov – první velká zkouška. Věděli jsme, že to bude neskutečně klouzat. Zkusili jsme závodit, byť stále s velkou rezervou. V jednom místě jsme couvali a dvakrát jsme si pěkně skočili. Na prvním dřevěném mostku nás potkala slušná krize. V nájezdu mezi pole přes bouli dostala honda obrovskou ránu do lyžiny.
Na prvním Šumburku jsme opět trošku přidali, ale hlavně sjezd do Tanvaldu byl hodně opatrný na brzdách. Bylo nutné si uvědomit, že soutěž je pořád na začátku. Při jednom zkrácení zatáčky jsme měli strach z defektu. Naštěstí se ukázalo, že vibrace způsobily jen nečistoty v ráfku. V servisu proběhla běžná kontrola. Mechanici se zaměřili na celý předek díky ráně ze Sychrova. Byla však pouze zdeformovaná příčka, ale vše ostatní vypadalo v pořádku. Obuli jsme na celé auto suché, středně tvrdé pneumatiky. V rezervě zůstala dvě intermedia,“ popisuje Václav své premiérové kilometry na Bohemii.
„Druhá sekce začínala první Smržovkou. Ta se nám celkem vydařila, byť jsme mohli jet rychleji. Pěkně jsme si zanadávali v retardéru na náměstí ve Smržovce. Ale necouvali jsme. Na druhém Sychrově jsme vzhledem k času z prvního průjezdu chtěli zaútočit a zkusit najet důležité vteřiny. Bohužel se zkouška jela jako volný průjezd po havárii posádky Brynildsen - Giraudet. V servisu opět proběhla důkladná kontrola brzd a přezuli jsme přední kola na tvrdou směs.
Druhou Smržovku jsme jeli opravdu naplno. Ovšem na náměstí ve Smržovce jsme museli couvat, navíc zhasl motor a nastartovat se povedlo až napodruhé, protože mi nešlo otočit klíčkem. V jednom pravém odbočení v závěrečné části jsem brzy zatočil a pravými dveřmi zavadil o sloupek plotu. Na čas to ale nemělo žádný vliv.
Druhý Šumburk zakončoval sobotní etapu. Start byl zpožděn a chvíli to vypadalo na zrušení testu. My jsme ale chtěli jet. Jeli jsme až na pár pasáží naplno a vyplatilo se to. V servisu proběhla kompletní kontrola vozu a byly vyměněny všechny brzdové destičky,“ hodnotí Václav náročné erzety. Po první etapě mu patřilo první místo ve třídě N2 s náskokem na Šlehofera 18,3 s a na Čermáka 33,9 s.
Druhá etapa nabídla erzety Chloudov a Návarov. Právě rychlostní zkouška s legendárním přejezdem přes dřevěné mostky měla rozhodovat o mnohém. „Nejkratší zkouška celé soutěže, sedmikilometrový Chloudov, se nám moc nepovedla, i když se nám zdálo, že držíme slušné tempo. Na prvním Návarově asi nikdo netušil, co se bude na tak dlouhém úseku dít. My měli ještě docela velký náskok. Proto jsme začali s rozvahou. V cíli jsme se ale divili obkladu, který jsme dostali. Na druhou stranu to vlastně obklad nebyl – šestnáct vteřin na čtyřiceti kilometrech totiž není ztráta ani 0,5 s/km. Je to obrovská zkušenost ohledně zvolení tempa jízdy na dlouhém úseku.
V servisu proběhla opět kontrola podvozku a brzd. Právě s brzdami jsem nebyl na rozdíl od soboty v úvodní nedělní sekci spokojen. Nové destičky nějak nesedly. Ve druhé sekci už bylo opět vše v pořádku. Byly vyměněny přední pneumatiky za úplně nové. Pro druhou sekci jsme dostali pokyn v klidu dojet, že nyní by byl nesmysl celou soutěž pokazit. První krátkou erzetu jsem se rozhodl jet úplně naplno. Opět jsme ale dostali. Netuším kde.
Končilo se druhým Návarovem. Opět jsem nedbal pokynů a od prvního metru jel naprosté maximum. Asi v polovině zkoušky ale začalo silně pršet. Stěrače šly naplno, chvíli bylo jen mokro, potom zase padaly kapky. V té chvíli jsem se rozhodl i já, že bude lepší zvolnit a dovézt auto do cíle. Útok se nám tedy nevydařil. Věřím ale, že kdyby se nerozpršelo, tak jsme kluky předjeli. Na klouzavém totiž oni umí, takže v průběhu zkoušky byl náš náskok určitě větší, než čtyři vteřiny v cíli,“ domnívá se Václav.
„Závěrem bych chtěl zmínit, že i přes porážku můžeme výsledek považovat za vítězství. Vůbec dojet tak náročnou soutěž je skvělé. Nic nádhernějšího a těžšího jsme ještě nejeli. Rally Bohemia bude, co do kvality a krásy rychlostních zkoušek, minimálně letos královnou v České republice. Jsme rádi, že naši srdeční soutěž jsme mohli vůbec absolvovat.
Díky za to patří našim partnerům, vedení týmu Rallyesport Poděbrady a samozřejmě Sparrow racing teamu za připravenou techniku. Samozřejmě děkujeme i fanouškům podél trati za podporu. Mávali prakticky všude a byli skvělí. Do Kdyně posíláme ještě jednou gratulaci a poděkování za skvělý souboj,“ zakončil své povídání Václav Dunovský.
Dunovský opět vítězně (autor: Vlastimil Resl)
26. 4. 2007
Druhým letošním startem posádky Václav Dunovský – Jiří Stross byla Agrotec Iveco Rally Hustopeče. Již tradičně vyrazili do boje s časem a tratí s Hondou Civic 1,6 Vti týmu Sparrow pod hlavičkou Rallyesport Poděbrady.
Hned při seznamovacích jízdách bylo Václavovi i Jiřímu jasné, že tato soutěž nebude procházkou růžovým sadem. „Střídaly se pomalé a velmi rychlé pasáže. Celá soutěž byla náročná na nalezení správného rytmu. Úzký a rozbitý asfalt přecházel v úplně nový a široký, do toho šotolinové úseky. Často se vyskytovaly hluboké díry. V poznámkách jsme měli hodně horizontů a odboček. Uvnitř zatáček bránily zkracování tenké kovové tyčky. Na jedné vložce byly dokonce betonové jehlany. Několik umělých retardérů tvořily plechové sudy, naštěstí prázdné, což byl od pořadatelů jistě dobrý tah. Nám se při seznamovacích jízdách podařilo hned na úvodní erzetě ve sjezdu po rozdrcených cihlách, taškách a dalším stavebním materiálu udělat defekt a v pneuservisu nám z pneumatiky vytáhli pěticentimetrový hřebík,“ zhodnotil trať svým pohledem Václav.
Stejně jako v úvodním podniku, Valašské Rally, nenašli ani na jihu Moravy ve třídě N2 konkurenci. Páteční etapa, složená ze dvou erzet, se odehrávala za naprosté tmy. Vašek s Jirkou ovládli třídu N2 s náskokem 20,7s před druhými Janem Jakubcem a Radimem Oravou. Po druhé zkoušce už narostl jejich náskok na Jana Jakubce na 35,5s. Třetí Petr Hubáček s velezkušeným navigátorem Petrem Uhlem ztráceli 57,5s. „Úvodní zkouška se nám vydařila, přestože nám to vůbec rychlé nepřipadalo. Přehřály se nám pneumatiky a ve druhé polovině erzety jsme zvolnili. Asi kilometr před cílem jsme se nevyhnuli docela velké krizovce. Po průjezdu fotobuňkou jsme probrzdili a zastavili až pomocí ruční brzdy těsně vedle vysokého obrubníku. Druhá zkouška pro nás byla trápením od začátku do konce. Auto nedrželo na cestě a probrzdili jsme dvě odbočky. Ve druhém případě jsme museli dokonce couvat. Nevíme jak by se nám jelo s tvrdšími pneumatikami vpředu, ale já myslím, že lépe, Jirka tvrdí opak,“ nebyl Vašek úplně spokojen s úvodní etapou.
Sobotní část nabídla osm rychlostních zkoušek, rozdělených do tří sekcí. Václav a Jiří opět jen těžko hledali ve třídě N2 rovnocenné soupeře. Zvítězili ve všech sobotních zkouškách a náskok na Jana Jakubce a Radima Oravu vzrostl na konečných 2:39,4min. „Vstup do sobotní etapy se nám až na čtvrtou erzetu vcelku vydařil. V pátek se jela jako druhá a přesvědčili jsme se, že nám vůbec nesedí. Poslední zkoušku sekce se už projevovaly přehřáté zadní pneumatiky. Na jízdu to však velký vliv nemělo. Těsně před cílem jsme při průjezdu kolem ostrůvku v obci Diváky trefili levým zadním kolem obrubník. Auto zůstalo nastartované, jen chvilku nešlo zařadit. Do cíle jsme se doploužili na trojku s ohnutým ramenem, které mechanici dokázali v servisu ve vymezeném čase vyměnit. Druhá sobotní sekce nám konečně přinesla spokojenost s obutím. Oproti prvním průjezdům jsme lehce zrychlili a hlavně jsme se snažili vyvarovat chyb. Vůbec se nám však nedařil průjezd prvním retardérem na Divácké erzetě. Pokaždé jsme pravým bokem o kousek posunuli sud. Závěrečné dvě vložky jsme pak jeli na jistotu, přesto se solidními časy,“ okomentoval sobotní závodění na jihomoravských tratích pilot z Poděbrad.
„Soutěž byla hezká, přestože nám svým charakterem úplně neseděla. Z pořadatelské stránky jsme nezaznamenali žádný problém. Vše se odehrávalo na malém prostoru. Všechny informace byly blízko. Myslím, že tentokrát se na nás dalo i koukat, protože tak hodně jsme se za sucha nikdy neklouzali. Byla to velká zábava. Na širokých asfaltech jsme si připadali jako na okruhu. Šotolin je u nás málo a tady byly opravdu dobrým zpestřením. Obrovské poděkování patří mechanikům Sparrow Racing Teamu. Odvedli výbornou práci a výměnu poškozeného ramena stihli naprosto bez problémů. Speciální poděkování patří Janu Jakubcovi a Radimu Oravovi za poskytnutí koupelny po dojezdu do cíle soutěže. Zároveň jim ještě jednou gratulujeme ke spolehlivému výkonu. Je o to cennější, že pro Honzu to byla teprve druhá soutěž. Dále děkujeme našim partnerům a samozřejmě fanouškům za podporu. Jen nás moc mrzí, že se sešlo několik chytrých hlav, které nám zrušily malá enka a tak můžeme závodit jen ve třídě. Přitom loni byly mnoh dy pěkné souboje i s vozy třídy N3. U nás ale musíme být za každou cenu světoví. Bohužel,“ zakončil své povídání spokojený Václav Dunovský.
Vítězná Dunovského premiéra na Valašce (autor: Vlastimil Resl)
13. 4. 2007
Úspěšný vstup do nové sezóny se na Valašské rally podařil posádce Václav Dunovský - Jiří Stross. Loňští sprinterští šampióni skupiny N zůstali pro letošní sezónu věrni týmu Rallyesport Poděbrady i Hondě Civic Vti týmu Sparrow. Ze sprintů však přestoupili o stupínek výše a budou se účastnit „prostředního“ šampionátu - MČR v rallye.
Pro Jirku se jednalo již o druhý letošní start. Na Rally Vysočina s centrem v Okříškách navigoval při soutěžácké premiéře chebského Antonína Podvalského. V početně obsazené třídě N2 se jim podařilo obsadit velmi pěkné šesté místo. O uplynulém víkendu se Jiří vrátil na své tradiční místo vedle Václava.
„Na Valašsko jsme se vydali ve čtvrtek ráno. Seznamovací jízdy proběhly bez problémů, byť při snaze o dodržování dopravních předpisů jsme to vždy stíhali na limitu. Erzety byly hezké a oproti sprintům nabídly delší úseky spíše rychlejšího charakteru. Místy byly dost rozbité, většinou na užších asfaltech. Rychlé pasáže se střídaly s velmi pomalými a nechyběla prudká stoupání ani delší technická klesání. Celkově v nás soutěž budila velký respekt,“ zhodnotil okamžiky před startem Vašek.
Na start Valašské rally se ve třídě N2 postavilo šest posádek. Václav s Jirkou dostali vzhledem k zatoulané přihlášce vysoké startovní číslo 63. Pořadatelé však vyslyšeli jejich žádost a posunuli je ve startovním pořadí výše. Vzhledem k suché trati, ale obloze hrozící deštěm, byla honda obuta nejměkčí směsí na všechna čtyři kola, přičemž vzadu byl řezaný slick. V kufru byla pro jistotu připravena dvě intermedia a hned od začátku bylo rozhodnuto jet se světelnou rampou.
Úvodní vložku zvládli nejrychleji domácí Tomáš Marek s Pavlem Malaníkem, následováni Ondřejem Benešem s Jirkou Volfem. Václav s Jirkou se usadili na třetí pozici. „Hned na úvod soutěže nás po pětiměsíční závodnické pauze čekala valašská legenda – Bystřička. Už na přejezdu se ukázalo, že pro úvodní dva úseky jsou přední pneumatiky moc měkké a ještě před startem se nám je podařilo přehřát. Rampu jsme zatím nechali zhasnutou. Odstartovali jsme s velkou rezervou. Potřebovali jsme se rozjet a to se nám postupně dařilo. Závěrečná třetina erzety na úzkém rozbitém asfaltu byla pocitově dobrá, přesto jsme na Marka s Malaníkem výrazně ztratili. Druhá erzeta úvodní sekce, byla krátká, ale časově lepší, byť stále opatrná. Jeli jsme už se zapnutou rampou,“ vysvětlil Václav opatrný vstup do soutěže.
Po třetí erzetě se Vašek s Jirkou posunuli na druhou pozici a po čtvrté, poslední páteční, už šli do vedení, protože Tomáš Marek dostal dvacet vteřin penalizaci. Náskok Dunovského na Marka činil 3,5s, Beneš ztrácel více než půl minuty.
„Od třetí zkoušky jsme se pokusili trochu zrychlit a na časech to bylo znát. Pro nás oba to byla opravdová noční erzeta po téměř dvou letech. Naposledy jsme za tmy závodili v roce 2005 v Prachaticích. Noční Bystřička byl náš největší soutěžní zážitek. Kdyby se jela v noci polovina soutěže, jen bychom to přivítali. Rozpis seděl a jelo se nám moc dobře. Krátká erzeta byla také svižnější a ztráta z úvodní vložky byla lehce vykompenzována,“ pochvaloval si Vašek závodění za tmy.
Souboj s Markem definitivně skončil na úvodní sobotní rychlostní zkoušce, kde Marek havaroval. Od sedmé vložky zůstaly ve hře pouze dvě posádky třídy N2. Václav s Jirkou bez problémů zvyšovali svůj náskok na Martina Hudce s Bohumilem Černochem. V servisu po osmé erzetě činil náskok již 1:52,7min.
„Do druhé etapy jsme na hondu nechali obout středně tvrdý slick vpředu a měkký vzadu. Úvodní sobotní erzetou byla velmi rychlá Lešná. Zažili jsme zde dva náznaky krizovky. V místě havárie Marka s Malaníkem jsme měli namále také i když jsme se snažili jet s rezervou. Oderská erzeta, neboli Valašské Monte Carlo, se nám vydařila nad očekávání, přestože sjezd na klouzavém asfaltu nám moc nešel. S erzetou Helfštýn jsme byli vcelku spokojeni. Poslední vložka této sekce, opět Lešná, se nám podařila. Jirka označil několik našich průjezdů jako „Šlehoferovských,“ popsal poděbradský pilot rychlostní zkoušky, v nichž si s Jirkou vytvořili zřejmě rozhodující náskok.
Přes bezpečné vedení se Václavovi a Jirkovi podařilo v závěrečných třech rychlostních zkouškách zvýšit náskok na Hudce až na konečných 2:37,0min. Vedle vítězství ve třídě N2 to stačilo na sedmnácté místo v absolutním pořadí.
„Poslední sekce začala oderskou zkouškou. Po pár kilometrech jsme přijeli k hořícímu vozu posádky Švidrnoch – Osička a poskytli jsme jim náš hasicí přístroj. Na místě byli také Krajčík s Lasevičem a Vlček s Jůrkou. Postižené posádce tímto vzkazujeme, že nám absolutně nemají za co děkovat a s vypotřebovaným hasicím přístrojem si vůbec nemusí lámat hlavu. Na předposledním testu soutěže, Helfštýnu, jsem měl hned po prvním odbočení krátce po startu strach z defektu, protože jsme vnitřním kolem škrtnuli o ostrou hranu asfaltu. Stálo při nás však štěstí a zkoušku jsme bez problémů dokončili. Poslední vložkou byly opět Odry. Na závěr se mi podařilo ve sjezdu úspěšně prořadit. Honda nám to naštěstí odpustila, stejně jako zkrácení jedné zatáčky, kdy jsem Jirku o hranu asfaltu trochu přizvedl. Oproti úvodnímu průjezdu zde bylo vytaháno hodně šotoliny a kamení,“ komentuje Vašek závěrečnou sekci soutěže.
„Valašskou rally hodnotím jako nádhernou a těžkou soutěž s výbornou organizací. Vše na sebe navazovalo a nebyly zbytečné prodlevy. Narozdíl od sprintů bylo možné i trochu taktizovat. Vynikající je zařazení nočních erzet. Velký dík patří rovněž tamním divákům. Fandili všude, na erzetách, na přejezdech a dokonce i při seznamovacích jízdách. My musíme poděkovat také Sparrow racing teamu, vedení i mechanikům, za výborně připravenou, bezproblémovou techniku a zázemí, a samozřejmě našim partnerům,“ zakončil své povídání spokojený Václav Dunovský.
6. 11. 2006
Do Vsetína dorazila posádka Rallyesportu Poděbrady Václav Dunovský – Jiří Stross s cílem zapomenout na nepříjemnou havárii ze Žamberka a pokusit se využít byť jen teoretické šance na zisk mistrovského titulu ve skupině N. Konkurenci tentokrát tvořili hlavně domácí posádky Nedbálek s Malaníkem, Marek s Vajíkem, ve skupině N samozřejmě adepti na titul Smékal s Černochem, dále Stejskal s Králem nebo Křížek s Chlupem. Bylo jasné, že pokud bude sucho, na dvoulitrové vozy určitě nebude. Počasí se ale přiklonilo na naši stranu a v přívalech sněhu a ledu neměl nikdo jisté nic. Na znovuzískání jistoty po Hradci to sice nebylo to pravé, ale přizpůsobit se museli všichni.
Vsetínská soutěž patří mezi nejoblíbenější a nejtěžší u nás. Pořadatelé odvedli perfektní práci, když od pátečního rána prakticky z trosek původních plánů vytvořili provozuschopnou soutěž. Poděkování si určitě zaslouží i vedení města Vsetín, když bylo ochotno už v tak složité situaci zapůjčit sypací vozy.
Už při seznamovacích jízdách bylo možné se hezky sklouznout, byť v momentě, kdy RZ 1, 4, 7 (původně) nebyla ani napsána a navíc nesjízdná, zase tak veselo nebylo. Vše se ale nakonec podařilo dohnat a naše posádka mohla odstartovat.
Ve Vsetíně nechyběl (byť pouze jako divák) nový mistr republiky v N2 a Junior2000 Jan Šlehofer, který přijel s Vlastíkem Reslem. „Ve čtvrtek jsme si dali společnou večeři a v pátek si celý den volali důležité informace, kluci byli obrovská opora – vlastně stejně jako celý rok. Navíc mě vzali na hokej na vsetínský zimák čímž mi splnili velké přání“ popsal s úsměvem jezdec.
Ráno pěkně mrzlo, Honda byla obuta na sériové zimní pneumatiky BFGoodrich.
RZ 1 tato zkouška byla kvůli havárii zrušena a odjeta jako volný průjezd. „Využili jsme toho k další kontrole rozpisu a doplnili místa s čistým ledem a aspoň jsme si vyzkoušeli pár míst na brzdy, Honza s Vlastíkem i tak fandili jako včera na hokeji“ komentovali oba členové posádky.
RZ 2 první ostré kilometry v soutěži absolvovala posádka jen a pouze na jistotu, na Smékala s Černochem ale i tak najela přes půl minuty. Stejný příděl ale dostala od jiných posádek skupiny N. Hlavní ale bylo udržet se na cestě.
V servisu byl vůz přezut na zimní pneumatiky Nokian, BFGoodrich moc nepřesvědčily, bohužel, podle referencí všech, bezkonkurenční na tento povrch Barum OR32 k dispozici nebyly. Hlavní událostí ale bylo odstoupení Smékala s Černochem a tím pádem zisk mistrovského titulu ve skupině N pro rok 2006.
RZ 3 zmrzlé pasáže celkem povolili a dalo se i zrychlit a hlavně na brzdách využít fleků mokrého asfaltu. „Nokiany se osvědčili, oproti BFGoodrich sice podkluzovali dřív, ale o to byly čitelnější a celkově se řídili lépe, Honza a Vlastík opět fandili a byli nepřehlédnutelní“ zhodnotil jezdec.
RZ 4 i zde převládly spíše pasáže s mokrým asfaltem. „Začali jsme si už víc věřit a přidali a i na časech se to odrazilo“ popsal spolujezdec.
V servisu proběhla pouze běžná kontrola a rozloučení s Honzou a Vlastíkem, kteří řádně promrzlí vyrazili k domovu.
RZ 5 jela se opět jako volný průjezd. Začalo hustě chumelit.
RZ 6 poslední zkouška v soutěži a pro náš tým i v sezóně. Povrch tvořila souvislá vrstva čerstvého sněhu. „Už jsme to chtěli jen dojet, ale prakticky hned v začátku jsme měli obrovskou krizi, když jsme málem spadli z úzké hrázky do lesa, ale ustáli jsme to, asi ve dvou třetinách jsme dojeli vůz startující před námi (a děkujeme, že nás pustili). I přes to byl čas celkem solidní. Líto je nám Václava Stejskala s Josefem Králem, protože naprosto smolně vyměnili Barum OR32 za Nokiany, což byl vzhledem k nové vrstvě sněhu krok jednoznačně k horšímu“ uzavřeli oba členové posádky.
16. 9. 2006
Letošní ročník Labské Trotina Rallye byl ve znamení velkého boje o titul ve třídě N2 i skupinách N a Junior2000. Posádka Rallyesportu Poděbrady v tradičním složení Václav Dunovský – Jiří Stross měla ještě před startem reálné šance na první místa v uvedených kategoriích. I když do Žamberka nedorazili úplně všichni, i tak byla konkurence kvalitní.
Tradičně velmi dobře pořadatelsky zvládnutá soutěž byla situována na tradiční úseky včetně pátečního prologu v Hradci Králové – který ale svou diváckou atmosférou patří k těm oblíbeným. Klasické rychlostní zkoušky se odehrávaly na těžkých technických asfaltech, prakticky nerozbitých, místy úplně nových. Nechyběla velká převýšení, prudké a dlouhé sjezdy, velké plochy vytahané šotoliny a bláta a také místa s fleky toho nejkluzčího asfaltu.
V našem týmu začaly problémy ještě před odjezdem, když jezdec onemocněl silnou angínou.
Páteční prolog bylo nutné hlavně projet bez chyb, což se povedlo. Vládla příjemná atmosféra. Lidí přišlo hodně.
V ranním servisu byl vůz obut kompletně na středně tvrdé slicky. Pro jistotu byly vezeny dvě rezervy.
RZ 2 pneumatiky i brzdy se podařilo velmi dobře zahřát. Bohužel, ale výsledný čas byl velmi žalostný. „Už asi kilometr po startu jsem věděl, že to nejde, navíc v pasáži před cílem jsme měli trošku chybu v rozpisu“ hodnotil jezdec.
RZ 3 velmi těžká zkouška. Její závěr tvořil několika kilometrový sjezd po novém asfaltu s velkým množstvím serpentin. Bohužel opět bez výraznějšího časového úspěchu. „První polovina byla naprosto mimo, stejně jako na předchozí to tam prostě nepadalo a bylo to hrozně ustrašené, ve stopce nám hořely brzdy“ popsala výkon posádka.
RZ 4 pro naši posádku nejhezčí RZ soutěže už proběhla celkem dobře, ve vteřinkách s konkurencí. „Řekli jsme si, že musíme už něco jet a snad se to povedlo, všude to strašně klouzalo“ řekl po první sekci spolujezdec.
Mechanici v servisu překontrolovali brzdy a preventivně vyměnili zadní pneumatiky – kvůli lehkému poškození jednoho z plášťů.
RZ 5 „Od startu to začalo zase jít, měli jsme zpět dobrý pocit, že jsme se vrátili, bohužel, před Kláštercem n. O. přišla před delší a utahující pravou zatáčkou chyba na brzdách, bylo to čitelné ale zrádné místo, v rozpise bylo vše poznamenáno, ještě na suchu se zablokovala přední kola a v momentě, kdy jsem chtěl zabojovat, jsme už byli na kompletně mokrém asfaltu, hned vedle silnice je v tom místě skála, o kterou se Honda odrazila a dopadla na levý přední roh střechy a zpět na kola a zablokoval celou šířku vozovky“ popsal konec v soutěži jezdec. Posádka hned vůz opustila a šla zastavit další auta. První přijeli Jan Šlehofer se Zbyňkem Soběhartem, kteří pomohli s další organizací.
Titul ve třídě N2 i Junior2000 si ze Žamberka odvezli právě Jan Šlehofer se Zbyňkem Soběhartem. Všichni jim ho přejeme, plně si ho zaslouží, jeli skutečně rychle, bez chyb a třeba konkrétně v Hradci by na ně nebylo – kamarádi, moc Vám gratulujeme!
„Musíme poděkovat mechanikům, za perfektně připravený vůz a bezchybnou práci, dále našim partnerům a všem kdo nám přáli a fandili, bohužel, tentokrát se na nás asi koukat nedalo, do Žamberka se ale, pokud to finance dovolí, vždy rádi vrátíme“ uzavřeli oba členové posádky.
Zpackané vystoupení ve Vyškově…
12. 9. 2006
XIV. Böttcher Sprintrallye Vyškov, dalšího podniku MČR ve sprintrallye se zúčastnila i juniorská posádka Václav Dunovský – Jiří Stross s Hondou Civic 1,6 Vti. Ze soupeřů v N2 chyběli pouze Ladislav Henzl s Petrem Čečilem a ve skupině N Václav Stejskal s Josefem Králem. Jinak byla konkurence kompletní. Rychlí Jan Šlehofer se Zbyňkem Soběhartem, Marek Kulda se Zdenkou Marouškovou, domácí Miroslav Jančík s Františkem Blahoutem, ve skupině N Egon Smékal s Jiřím Černochem, Jaroslav Roubíček s Milanem Hovorkou nebo Zbyněk Novotný s Jiřím Kulštejnem.
Pořadatelé připravili velmi rychlé rychlostní zkoušky, vedené po širších i velmi úzkých asfaltech, prakticky nerozbitých, ale často velmi kluzkých. Nechyběly úseky po panelech nebo čisté šotolině a kamenech a dva skákací horizonty.
Před první sekcí byla Honda obuta celkově na středně tvrdé slicky. Pro jistotu byly vezeny ještě dva rezervní.
RZ 1 pneumatiky i brzdy se podařilo velmi dobře zahřát, takže od startu nebyl problém. Nájezd přes hranu a dopad zpět na hlavní se podařil bez problémů. Ten přišel ale při výjezdu ze zámecké brány, který následoval po dalších asi 3 km. „Nedalo to na „rejd“ a ani ruční brzda nepomohla, tak jsme museli couvat, stálo to ale pouze pár vteřinek“ komentovala posádka.
RZ 2 velmi hezká zkouška startovala na novém úzkém asfaltu. Bylo nutné dávat pozor na jeho vysoké okraje. Asi ve třetině vložky se nachází pro tuto soutěž již legendární horizont. „Jeli jsme ho naplno a docela si skočili“ popsal spolujezdec. V cíli byla smazána ztráta z RZ 1 a kluci se dostali do čela N2 a na 5. místo ve skupině N, kde tentokrát vozy třídy N3 jasně dominovaly.
RZ 3 tato zkouška obsahovala celkem dlouhý šotolinový úsek mezi stromy a pořadateli vymyšlené velmi pěkné divácké místo v ZD celé na šotolině. Rozhodující moment přišel asi 800 m před cílem. Na výjezdu z dlouhé pravé zatáčky do mírného kopce Honda zavadila o krajnici a následoval boj se smyky. „Ten jsem bohužel prohrál a projeli jsme příkopem, kde jsme něco trefili“ popsal situaci jezdec. Za stopkou byly zjištěny škody v podobě vyhnutého levého zadního kola. Přesto byla ztráta pouze kolem 20 s.
Předem informovaní a připravení mechanici odvedli perfektní práci. Vyměnili celé rameno a uvedli vůz do maximálně provozuschopného stavu přesně ve stanoveném čase. Bohužel, deformace proběhla až do karosérie, takže odklon byl stále výrazný. Na předek byly obuty tvrdé slicky.
RZ 4 už při zahřívání pneumatik bylo jasné, že v pravých zatáčkách ve spojení s celkovou rychlostní celé soutěže bude problém. Skok na hlavní proběhl opět bez problémů, byť s větší rezervou než při prvním průjezdu. Průjezd bránou tentokrát dal na „rejd“ ale při následném prudkém sjezdu se ozval defekt pravého předního kola. „Vůbec netušíme o co jsme to mohli udělat! Projevilo se to mezi domy v levé zatáčce, takže to byl docela boj“ shodli se oba členové posádky.
Za stopkou bylo kolo vyměněno, ale už na přejezdu bylo patrné, že geometrie je rozhozená i vpředu a auto už si jede opravdu kam chce.
RZ 5 po této zkoušce bylo jasné, že nemá cenu pokračovat, riskovat a nabírat ztrátu.
„Udělal jsem chybu, ale všichni jedou opravdu hodně rychle a ve snaze jim stačit už to bylo přes hranu. Je nám to líto ale nedá se nic dělat. Opravdu by nás zajímalo, co způsobilo ten defekt!“ zhodnotil jezdec.
Zbytek soutěže kluci sledovali překrásný souboj o 2. místo ve skupině N mezi Smékalem a Roubíčkem. Na poslední RZ jeli zafandit přímo ke trati.
Velký dík patří mechanikům Sparrow racing teamu za jejich výkon, našim partnerům a fanouškům.
Zvláštní poděkování potom patří naší konkurenci. Jmenovitě Janu Šlehoferovi a Zbyňku Soběhartovi, Marku Kuldovi a Zdence Marouškové a Miroslavu Jančíkovi a Františku Blahoutovi. „Když jsme stáli a měnili kolo a následně se rozhodovali zda pokračovat, všichni zastavili s nabídkou případné pomoci – za to jim patří uznání a samozřejmě gratulace k jejich umístěním!“
1. 8. 2006
Na závodech v Pelhřimově – memoriálu Tomáše Vojtěcha nechyběla posádka Rallyesportu Poděbrady Václav Dunovský – Jiří Stross. Nastoupili tradičně s Hondou Civic 1,6 Vti. Týmovými kolegy ve Sparrow racing teamu pro tento podnik a zároveň velkými soupeři byli Jan Šlehofer se Zbyňkem Soběhartem a také Ladislav Henzl s Petrem Čečilem (využívající pomoc mechaniků Sparrow). Ve třídě N2 ale také nechyběli rychlí Kulda s Marouškovou, ve sprintech debutující Čermák s Fišerem a další. V „enkách“ startovali ostřílení borci jako je Stejskal s Králem, Smékal s “Dreslíkem“ či Roubíček s Hovorkou.
Rychlostní zkoušky byly hezké byť spíše rychlejšího charakteru. Střídaly se úzké a široké asfalty, většinou nerozbité, nechyběly ani krátké šotolinové úseky.
Páteční večer patřil slavnostnímu představení všech posádek, ale hlavně uctění památky Tomáše Vojtěcha. Bylo velmi sympatické jaké množství lidí se v Nové Cerekvi u pomníčku sešlo.
Ráno byla Honda obuta na slicky v poměru tvrdé vpředu a středně tvrdé vzadu. V kufru se vezla dvě intermedia, protože obloha hrozila deštěm.
RZ 1 start byl vzdálen pár set metrů od servisní zóny, tudíž pneumatiky nebylo možné zahřát. Výsledkem byla lehká krize na brzdách v prvním odbočení. Objevili se problémy s levým zadním ložiskem, které ovšem neměly na čas žádný vliv.
RZ 2 celkem krátký, ale velmi pěkný test zvládli kluci bez problémů a v solidním čase.
RZ 3 nejdelší vložka soutěže se nevyvedla hlavně v začátku, který byl dle slov posádky vlažný, ale v lese hodně uklouzaný.
V následném servisu byl vůz zkontrolován a přední pneumatiky vyměněny za nové. Rozestupy ve třídě i ve skupině byly minimální, takže se dal očekávat tuhý boj.
RZ 4 zde havaroval Stejskal s Králem a stejně jako naši posádku, tak i několik dalších zbrzdil velmi předčasně mávající pořadatel, nutno ale dodat, že je dobře, že vůbec mával a snažil se tak předejít problému.
RZ 5 zde měli kluci velké štěstí, protože asi v půlce vložky opustili na brzdách trať. V tom místě ale nebylo nic „tvrdého“ a tak mohli bez problémů nastartovat, vycouvat a pokračovat dál. „Zkoušel jsem začít brzdit ještě dál, ale najel jsem na prach a už jsme se vezli“ komentoval situaci jezdec.
RZ 6 se povedla podle představ a i čas tomu odpovídal.
Po polovině soutěže držela naše posádka vedení ve třídě N2 a druhé místo ve skupině N. V servisu proběhla kontrola problémového ložiska a příprava vozu na závěrečné kolo. Obrovskou dávku smůly si ale vybrali Honza Šlehofer se Zbyňkem Soběhartem. Asi zbytečně byli zdrženi v servisní zóně, vteřinky utíkaly a penalizaci se již nedokázali vyhnout.
RZ 7 + RZ 8 obě vložky proběhly bez problémů, pouze s malým vyjetím k obilí na jednom z odbočení. Po této vložce z technických důvodů odstoupili Henzl s Čečilem.
RZ 9 na startu testu bylo sucho, ale zhruba ve třetině začalo hustě pršet. Všichni z čela skupiny N i třídy N2 to měli ale stejné, takže bylo důležité neudělat chybu a dovézt auto do cíle. To se i s probržděním a opakovaným projetím jednoho z retardérů povedlo.
Náš tým tak může být spokojen s prvním místem v N2 před nováčky Čermákem s Fišerem a v této třídě se zabydlujícími Kuldou s Marouškovou i v Junior2000. V enkách dokončili Vašek s Jirkou jako druzí za vítěznými Smékalem a Dreslerem a před posádkou Štefan – Grimmer.
„Moc nás mrzí jak dopadli Honza se Zbyňkem, patří výš než na „brambory“. Soutěž byla pěkná, hodně záleželo na rozpisu, navíc to bylo hodně vyrovnané a vzhledem k tomu, že jsme dobrá parta, tak se závodilo moc dobře.“ zhodnotili oba členové posádky a děkují týmu, mechanikům, partnerům a fanouškům - „byli jste super!“
7. 7. 2006
Posádka Rallyesportu Poděbrady Václav Dunovský – Jiří Stross se na XIV. Rallyesprintu v Kopné přehoupla do druhé poloviny letošní sezony. Reference zkušenějších a tamějších poměrů znalých posádek hovořily o vrcholu sprintové sezony, o náročných RZ a těžkých závodech. Po vlastních zkušenostech nelze než souhlasit!
Mezi konkurencí třídy N2 chyběli Jan Šlehofer se Zbyňkem Soběhartem – což byla velká škoda, protože oba by si účast na nejpopulárnějším sprintu zasloužili. Nechyběli Henzl s Čečilem, Kulda s Marouškovou, konečně se vrátil Tomáš Marek s Karlem Vajíkem, Dan Zpěvák s Pavlem Zvonkem či bratři Hrabcové. Skupině N potom vévodila jména jako Stejskal – Král, Roubíček – Hovorka, Smékal – Chvojková.
Soutěž rozloženou do dvou dnů opět nenechalo počasí na pokoji a klikaté a většinou velmi úzké silničky v okolí Slušovic poznamenal déšť. Jednalo se především o časté lesní úseky, kde se ta nejklouzavější vlhkost drží dlouho.
Prolog – Honda byla obuta na intermedia, tedy na jistotu, důležité bylo hlavně absolvovat celou RZ bez chyby, což se povedlo se ztrátou pár vteřin. Smůlu na defekt měli Marek s Vajíkem
RZ 2 první velká zkouška, na voze zůstala intermedia, v kufru se ale vezly dva středně tvrdé slicky. Soupeřům byla vrácena ztráta z prologu. Zabrat dalo hlavně klesání do cíle ve Všemině.
RZ 3 v první části bylo v lese hodně kluzko proto zůstala obuta intermedia. Zhruba v polovině RZ v nájezdu na širokou hlavní silnici ale posádka trefila zbytek dopravní značky s betonovým základem a prorazila pneumatiku a na zbytcích ráfku dojela do cíle. „Bylo to čitelné místo, stačilo se tam podrobněji podívat o tréninku a bylo by jasné, že nejde jet tak vnitřkem. Teď už to nezměníme. Budiž to ponaučením pro příště,“ zněl komentář jezdce. V cíli byla ztráta přesně minuta na čelo N2.
V následném servisu byl vůz zkontrolován, vyspraven dávkou „izolačky“ a přezut na suché pneu. Do další sekce poděbradští junioři vyráželi se ztrátou 48,2 s na vedoucí Kuldu s Marouškovou.
RZ 4 + RZ 5 první z této dvojice zkoušek byla poznamenaná probržděním pravé vracečky, zhasnutím motoru a couváním. Vypadl Marek s Vajíkem, když neudrželi pěkně nasazené tempo. Pětka se celkem povedla a ztráta se o pár vteřinek snížila.
RZ 6 již na slickách se vůz řídil o mnoho lépe. V cíli z toho bylo vítězství v N2 i N. „Podhoran byl asi to nejhezčí co jsme zatím kdy jeli,“ shodli se oba členové posádky.
V servisu proběhla jen běžná kontrola a stejně jako v Pačejově rozhodnutí zkusit se prokousat co nejvýš.
RZ 7 + RZ 8 obě vložky se vydařily. V první krátké měli kluci opět namále ve stejné vracečce jako při prvním průjezdu, ale údajně to ještě „dalo na rejd“. Až poslední vložka jedoucí se v opačném směru než 2. a 5. rozhodla o konečném pořadí. Naše posádka ji absolvovala v solidním čase a navíc Henzl s Čečilem chybovali a po výletu mezi stromky ztratili mnoho vteřin. Celkově tedy Vašek s Jirkou obsadili 2. místo ve třídě N2 se ztrátou 28,9 s na pěkně jedoucí Kuldu s Marouškovou a kde třetí místo vybojovali Zpěvák se Zvonkem, 3. v Junior2000 a 4. ve skupině N.
„Se závěrem jsme celkem spokojeni, dokázali jsme se držet špičky skupiny N a hlavně vyvarovat se chyb. Soutěž to byla nádherná a pro nás velkou školou. Je super, že tam lidi dokážou soutěžemi tak žít,“ uzavřel jezdec.
Velký dík patří týmu, mechanikům, partnerům a fanouškům!
20. 6. 2006
Junioři Václav Dunovský a Jiří Stross mají za sebou čtvrtou soutěž MČR ve sprintrallye. Byla jí Rallye Agropa Pačejov. Rychlostní zkoušky v okolí Horažďovic a Sušice byly spíše rychlejšího charakteru, ale i tak již seznamovací jízdy slibovaly zajímavé svezení, zvláště na nejdelší 13 km RZ. Ze soupeřů nechyběl nikdo, naopak konečně se vrátili známí junioři Petr Matějovský s Pavlem Dreslerem.
Po noční bouřce zůstal povrch vlhký, ale rychle osychal, naše posádka zvolila na předek intermedia a dozadu řezaný slick. Tato varianta byla jistotou, ale po projetí první sekce, čítající 2 vložky bylo nutno si přiznat, že slick by byl možná vhodnější.
RZ 1 zajeli kluci třetím časem v N2, ztráta 1,6 s nebyla na úvod nic dramatického.
RZ 2 byla ve znamení kontaktu s pařezem zadní částí vozu na šotolinovém úseku, kousek po vjezdu do lesa. Rána šla naštěstí před kolo, takže bylo možné pokračovat dál. Po asi kilometru jízdy ale následovalo probrždění pravého odbočení, posádka musela couvat a vteřinky utíkaly. V cíli tyto události znamenaly ztrátu 8,6 s na vítěze vložky Šlehofera se Soběhartem.
V následném servisu byl vůz zkontrolován a shledán nepoškozen a také přezut kompletně na suché pneu.
RZ 3 + RZ 4 byly ve znamení stahování ztráty na vedoucí juniory Šlehofera se Soběhartem a druhé Henzla s Čečilem. To se i přes podle slov jezdce vlažnější začátek „trojky“ dařilo a ztráta na první místo rázem činila 2,8 s.
RZ 5 + RZ 6 první z této dvojice zkoušek se velmi vyvedla Honzovi se Zbyňkem, na kterého naše posádka ztratila 5,6 s. „Nevíme kde jsme nechali tolik vteřin, kluci asi pěkně letěli“ zněl komentář ke ztrátě. Následovala krátká „lesní vložka“ která byla pro Vaška s Jirkou osudná. Při prvním průjezdu couvání, tentokrát o 100 m dříve, také v pravoúhlém odbočení při výjezdu na jedničku si Hondu stáhla krajnice do příkopy uvnitř zatáčky. Byl přitom poražen útlý stromek, díky kterému praskl nárazník. Diváci ale přispěchali na pomoc a prakticky jen díky nim tam kluci nechali jen minutu a půl. Rázem byli poslední v N2 a devátí v N.
V servisu byl vůz znovu zkontrolován a nárazník opraven „fofrpáskami“. Do závěru nastoupili kluci s cílem vyjet aspoň nějaké body a zkusit se prokousat co nejvýš.
RZ 7 + RZ 8 se vydařily. V součtu časů znamenaly smazání 28,8 s ztráty na třetí místo v N2. Na čtvrtou posádku přitom bylo k dobru 0,6 s! Ve skupině N i Junior2000 kluci obsadili shodně čtvrtá místa.
„Byly to dneska jen a jen moje chyby, měl jsem si tam dát pozor, všem v týmu jsem se omluvil za pokažení boje o vítězství, snad jsem to v závěru aspoň trochu napravil“ hodnotil soutěž jezdec.
„Velké poděkování od nás i od celého týmu patří v první řadě divákům, kteří umožnili soutěž dokončit! Dále mechanikům, našim partnerům a samozřejmě fanouškům!“ uzavřeli oba členové posádky.
16. 5. 2006
O uplynulém víkendu se v okolí Tišnova uskutečnil třetí podnik mistrovství ČR ve sprintrallye. Startovala zde i posádka Rallyesportu Poděbrady Václav Dunovský – Jiří Stross. Pro soutěž byl pořadateli zvolen systém třech průjezdů třemi rychlostními zkouškami o délkách 12,01 km, 7,55 km a 9,91 km. Vložky vedly po širokých i úzkých asfaltech často pokrytých velkým množstvím zimního posypu. Byly celkem technicky náročné a spíše rychlejšího charakteru. Krátký úsek na RZ 3/6/9 byl čistě šotolinový.
Soutěž byla odstartována za krásného jarního počasí, nálada v našem týmu byla bojovná a konkurence velmi kvalitní.
Na první průjezdy zvolila naše posádka nejtvrdší směs suchých pneumatik, což byla dobrá volba, byť ideální teplotu získaly až zhruba po třetině první RZ. Celé první kolo bylo velmi vyrovnané, jelo se ve vteřinkách. Nás mohlo těšit, že kluci přijeli do prvního seskupení a servisu na průběžné první pozici ve třídě N2 i skupině N. Vůz fungoval na výbornou a posádka se vyvarovala zásadních chyb.
Druhé průjezdy byly prakticky stejně vyrovnané, ale Vašek s Jirkou dokázali stejně jako v prvním kole zaútočit na nejdelší vložce (navzdory menší „krizovce“) a do posledních průjezdů vstupovali na prvních místech v obou kategoriích s náskokem 9,7s na další juniorskou posádku Šlehofer – Soběhart a 25,1s na posádku Henzl - Čečil.
V tu dobu se ale nad Tišnovskem stahovala mračna a povrch rychlostních zkoušek poznamenal jarní deštík. Bylo otázkou co obout. Kluci se rozhodli vzít si s sebou dvě rezervní intermedia (tedy přechodné pneu). Ta si také těsně před startem RZ 7 přezuli a rozhodli se tak příliš neriskovat, byť povrch rychle osychal a bylo to tak „půl na půl“. V cíli této vložky si ale mohli přičíst dalších a rozhodujících 6 sekund k dobru, navzdory hodinám v poslední třetině RZ. Předposlední vložka byla již tradičně naprosto vyrovnaná. Poslední RZ byla poznamenaná jednak trošku smolným výpadkem Šlehofera se Soběhartem a také průtrží mračen, která zastihla naši posádku přímo na trati „Prakticky nebylo vidět před auto, stěrače nestíhaly. Aspoň, že to trvalo asi jen dva kilometry“ komentoval jezdec.
Na prvenství našich juniorů se ale už nic nezměnilo. Náš tým tedy veze z Tišnova hattrick v podobě vítězství ve třídě N2, skupině N a Junior2000.
Ve všech třech kategoriích se navíc Vašek s Jirkou probojovali průběžně do čela tabulky!
Velký dík opět patří mechanikům Sparrow racing teamu, kteří perfektně připravili Hondu Civic 1.6 VTi a také našim partnerům, kteří umožňují o tyto výsledky bojovat. Zvláštní poděkování potom míří k fanouškům, které bylo na trati vidět a prý i slyšet.
„Jsme rádi, že jsme to dotáhli do konce, auto fungovalo skvěle, byly to vyrovnané závody a skvělá zábava“ uzavřeli oba členové posádky.
Dalším podnikem pro Rallyesport Poděbrady bude červnová XVIII Rallye Agropa Pačejov.
Mezi vinicemi stříbro a bronz…
18. 4. 2006
V sobotu 15. 4. 2006 absolvovali junioři Václav Dunovský se spolujezdcem Jiřím Štrossem a Hondou Civic 1,6 VTi Agrotec Wurth Rallye Hustopeče. Po seznamovacích jízdách bylo jasné, že pořadatelé se skutečně vytáhli a připravili velmi těžké a nevyzpytatelné rychlostní zkoušky o délkách 9,24 km, 13,23 km a 15,31 km (z nichž každá se jela dvakrát) a že při samotné soutěži nebude snadné neudělat chybu. Povrch RZ tvořil mokrý a suchý asfalt všech možných kvalit a šířek a také šotolina a bláto. Vše se odehrávalo v tamější krásné krajině mezi vinicemi.
Po nočním dešti se v sobotu ukázalo sluníčko a bylo otázkou, co obout. Volba padla na intermedia, tedy přechodné pneu, což zaručovalo bezpečnou jízdu jak na mokrých, tak suchých úsecích.
Kluci vstoupili do soutěže prvním časem ve své třídě N2, což bylo nadějné. Ve druhé vložce ale „předvedli“ hodiny, zůstali stát v protisměru a otáčením mezi hlubokými příkopy ztratili cenné vteřiny. Třetí vložka se potom naší posádce nevyvedla vůbec, protože na útočícího Honzu Šlehofera se Zbyňkem Soběhartem narostla ztráta o propastných 19 sekund. „V levé zatáčce bylo vytaháno víc šotoliny, než jsem čekal a auto se přetočilo. Do druhého kola jsme šli s vědomím, že pokud Honza neudělá chybu jako já na dvojce, je o vítězi rozhodnuto“ komentoval úvod Václav.
Druhé kolo bylo velmi vyrovnané, obě juniorské posádky ho absolvovali ve vteřinkách a bez chyb, takže se opravdu už nic nezměnilo. Pořadí třídy N2 v cíli tedy bylo: 1. Šlehofer – Soběhart, 2. Dunovský – Stross, 3. Bartončík – Večerka (všichni Honda Civic). Naši junioři ale zabodovali nejen v N-dvojkách ale také ve skupině N, kde obsadili třetí místo a kterou vyhrál obhájce prvenství z Okříšek Vrbecký s Hondou Integra a ve skupině Junior2000, kde byli druzí a kde je třetím místem na stupních vítězů doplnili kolegové ze Sparrow racing teamu, bratři Hrabcové.
„Na druhé kolo jsme chvíli uvažovali, že bychom obuli suché pneu, ale nakonec jsme se rozhodli neriskovat a nechali tam intermedia. Auto tady pořád někam klouzalo, hodně záleželo na kvalitě rozpisu. Kluci jedou strašně rychle, ale jsou to s nimi skvělé závody a my jsme se jízdou velmi bavili. Nevzdáváme se a příště jim to zkusíme vrátit.“ shodli se oba členové posádky.
V průběžném pořadí po dvou odjetých soutěžích patří naší posádce druhé místo ve třídě N2 a třetí ve skupině N.
Velký dík patří mechanikům ze Sparrow za přípravu techniky, všem kdo nám fandili a pořadatelům, kteří odvedli obrovský kus kvalitní práce.
Příští soutěží pro Rallyesport Poděbrady bude II. Autonova Rallye Tišnov ve dnech 12. – 13. 5. 2006.
V Okříškách po boji nakonec třetí…
6. 3. 2006
Posádka Dunovský - Stross absolvovala svou první společnou soutěž, která pro ně byla zároveň první soutěží sezony 2006. Na Rallye Vysočina Okříšky přijeli hlavně sbírat zkušenosti s jízdou na sněhu a ledu. S ničím podobným se do té doby na závodech nesetkali, a tak nikdo netušil, kam se se svými časy zařadí.
Soutěž se skládala z pátečního městského prologu (mokrý asfalt) a sobotních devíti RZ (ráno sníh, sněhová břečka, led, postupně přibývání vody a výskyt asfaltu a štěrku). Prolog znamenal pro naši posádku malou katastrofu, když hned v první zatáčce nové sezony opřeli hondu bokem o svodidla a s ohnutým levým zadním ramenem a časovou ztrátou dokulhali do cíle a do servisní zóny.
Poté, co mechanici Sparrow RT dali Hondu Civic 1,6 VTi "dohromady", začala těžká sobotní etapa. Úvodní RZ byla v podání naší posádky velmi opatrná, s cílem dovézt auto nepoškozené. Od 5. RZ už kluci dokázali držet krok se špičkou třídy N2 a prokousali se na třetí místo. Před závěrečnými třemi RZ měli ztrátu na první Šlehofra se Soběhartem 39,1 s, na druhého Veselého s Paulikem 28,6 s a na čtvrtého Marka s Vajíkem měli k dobru 6,9 s. Poslední "kolo" se posádce RS Poděbrady povedlo na výbornou, všechny tři RZ vyhráli! Na posun v pořadí to nestačilo, ale rozdíly byly staženy na 14,4 s na vítězné Šlehofra se Soběhartem a 6,2 s na Veselého s Paulikem. Ve skupině N a Junior2000 obsadili shodně 4. místa. Podle slov jezdce nakonec může být posádka s výsledkem spokojena: "Po pátku jsem se plácnul přes ruce za to, co jsem vyvedl. V sobotu jsem i díky situaci z prologu vyrazil s obrovským respektem k povrchu i zimním pneumatikám. Jsem moc rád, že jsem postupně pochopil jak musím za takových podmínek jet, brzdit... Druhou polovinu soutěže jsem si opravdu užil a klouzání mě velmi bavilo. Kluci v N2 jedou hodně dobře a teším se na příště". Jiří Stross to doplnil slovy: "Byly to těžké, ale nádherné zimní závody. Jsem rád, že ke konci jsme se tak potahali o výsledek. S Vaškem se sehráváme a těšíme se na příští soutěž". Oba potom moc děkují mechanikům a samozřejmě svým partnerům a příznivcům, kteří je podporují!