29. 4. 2008
Stejně jako na Valašské rally, také na klatovské Šumavě nenašli Václav Dunovský a Jiří Stross ve třídě N2 přemožitele. Pocity ze závodu však tentokrát rozhodně nebyly tak radostné. Průběh třetího podniku šampionátu MMČR narušilo hned v úvodu několik vážných havárii a následné volné průjezdy erzet. Dostat se do tempa tak bylo velmi obtížné.
Pro Václava s Jirkou se jednalo o druhou soutěž během pouhých čtrnácti dnů. „Na Šumavě jsme startovali poprvé a tak pro nás tratě byly úplně nové. Seznamovací jízdy probíhaly již od úterý a my dorazili až ve středu. Bylo to časově dost náročné a stihli jsme to s odřenýma ušima. Soutěž byla neskutečně roztahaná, od Plzně až po Volyni. Erzety byly velmi rychlé, místy hodně rozbité a nabízely velké množství horizontů a zatáček přes horizont. Nejhezčí byly Koráb a Strážov, mající sportovní kvalitu. Zarážející jsou vysoké rychlostní průměry některých rychlostek. Ono se ale není čemu divit, když se často jede na pátý rychlostní stupeň dvousetkilometrovou rychlostí,“ zaráží Václava podobně jako mnohé další účastníky „letecké“ tratě jedné z nejprestižnějších českých soutěží.
Hned v samotném úvodu soutěže se Václavovi příliš nevydařila volba pneumatik. „Na první sekci jsme zvolili středně tvrdé suché obutí na předek a měkké dozadu. Už na první vložce, legendárním činovském okruhu, jsme se na přehřátých pneumatikách klouzali. Následoval ovšem extrémně dlouhý přejezd bez servisu až do Volyně, během něhož se mohly podmínky radikálně změnit a klesla i teplota. Věřili jsme tak, že na zbytku sekce bude obutí vcelku fungovat. Nestalo se, protože díky mnoha haváriím jsme odjeli jen rychlostní zkoušku Nuzín-Čkyně. Moc jsme se nepředvedli a ještě jsme v diváckém místě nechali kus nárazníku. Byl jsem rozhozen především havárií Dana s Honzou a nemohl jsem se dostat do tempa. Jirku navíc trápily zdravotní problémy,“ nemůže být pilot z Poděbrad spokojen se vstupem do závodu a přidává postřehy ke druhé sekci. „Již se světelnou rampou jsme chtěli zrychlit, ovšem neúspěšně. Soupeřům jsme se dívali na záda z velké dálky, byť ze druhého místa. Prostě to nešlo. Pozitivem je jen to, že jsme vše přestáli bez jakýchkoliv problémů. V dlouhém servisu proběhla běžná údržba se zaměřením na brzdy, které toho za páteční etapu měly dost.“
Ani do druhé etapy nebyl odhad pneumatik optimální. „Zvolili jsme tentokrát všechny pneumatiky měkké a opět to bylo špatně. Podařilo se nám je přehřát hned na úvod Korábu. Poslední třetinu erzety jsme k tomu jeli vzadu na pomalém defektu. Při závěrečném sjezdu do Kdyně to v pravých zatáčkách nebylo vůbec příjemné. Dostali jsme od konkurence slušně naloženo. Následoval Strážov, kde se nám na moment podařilo chytit správné tempo, stejně jako na spojovací erzetě. Na plzeňském okruhu nás potěšilo množství diváků, jímž jsme předvedli lehký průjezd křovím. Vedoucí posádka manželů Trojanových odstoupila a my se rázem ocitli v čele. Zbytek etapy jsme tak kontrolovali náskok na Patrika Hlacha. S výsledkem a bodovým ziskem můžeme být spokojeni, s výkonem ale určitě ne. Pokud na dalších podnicích výrazně nezrychlíme, budeme mít těžko šanci uspět. Děkujeme opět fanouškům, kteří nás hnali dopředu a tvořili výbornou atmosféru. Dále samozřejmě našemu vedení a mechanikům za jejich práci,“ přiznává Václav sebekriticky nespokojenost se svým výkonem.
Závěrem přidává vyjádření k situaci při průjezdu Korábu, o které se už hodně diskutovalo na internetových serverech. „Zhruba v polovině erzety stál odstavený Citroën C2 R2 posádky Pletka – Novák. Později se ukázalo, že měnili kolo, čímž ztratili čas v řádech minut. Po návratu na trať a několika kilometrech nás dojeli, což jsme opravdu nepředpokládali. Několik minut jeli za námi, než jsme je zaregistrovali a na vhodném místě je s puštěným blinkrem pustili. My museli udržet nevelký náskok na posádku za námi. Jim po takové ztrátě už jistě nešlo o tolik, co nám. Bohužel jsme byli nařčeni z nesportovního chování. Podle mě neprávem. My závodili a nebyli těmi, kteří se dostali do problémů. Navíc kámen, kterých od zahřátých soutěžních pneumatik létá obrovské množství, jim rozbil přední okno a snad i chladič. Aby od nás nic neodlétlo, museli bychom se vznášet. Poté co nás předjeli, jsme zase byli řádně ohroženi my,“ odmítá Václav Dunovský obvinění vyřčená zřejmě v afektu.
29. 4. 2008
Sezónu 2008 zahájila posádka Václav Dunovský – Jiří Stross v místech, kde skončila tu uplynulou – na soutěžím zaslíbeném Valašsku. Vstup do šampionátu to byl nanejvýše úspěšný, o čemž svědčí první místo ve třídě N2, dvacet mistrovských bodů a velmi dobrý pocit z jízdy.
Do soutěžáckého dění vstoupila posádka Rallyesportu Poděbrady už ve středu. „Dopoledne jsme absolvovali krátký test vozu. Při něm jsme ověřili celkovou funkčnost soutěžní hondy. V poledne byly zahájeny seznamovací jízdy. Velmi volný harmonogram skýtal mnoho volného času. Ve středu jsme natrénovali legendární Bystřičku, ve čtvrtek pro změnu Odry. Rychlostní zkoušky byly rychlé, klouzavé a místy nádherně technické, především Bystřička. Nabízely hodně míst, kde je potřeba brzdit z vysokých rychlostí, a dlouhých těžkých sjezdů. V úvodu Oder bylo několik extrémně rozbitých pasáží. Nás velmi zaujala erzeta Trúba s velkým množstvím vytahaných nečistot. Naproti tomu Lešná byla velmi rychlá s několika širokými úseky a možností dosahovat rychlosti okolo 200 km/h,“ hodnotí Václav vsetínské rychlostky.
Do samotné soutěže vstoupili Vašek s Jirkou na rozdíl od zbývajících hond s tvrdším obutím na sucho na předku. „Celkem se to osvědčilo, byť na začátku úvodní vložky jsme museli pneumatiky ještě dozahřát, protože na přejezd bylo málo času. Hned v první sérii zatáček nás vyděsilo civilní vozidlo, otáčející se na poli vedle silnice, ovšem svítící čelně přímo proti nám. Trochu jsme laborovali s brzdami, které ještě nebyly ideálně zajeté. Ve druhé sekci jsme s již perfektně brzdícím autem zrychlili. Závěrečná zkouška dne se nám za tmy podařila. V dlouhém servisu panovala dobrá nálada a proběhla jen běžná údržba na voze. Jen nám bylo líto Honzy s Pavlem, se kterými jsme mohli v sobotu svést další nádherný souboj,“ mrzí Václava havárie a výrazná časová ztráta do té doby největších soupeřů, posádky Jan Jakubec – Pavel Kacerovský.
V sobotu už poděbradsko-budyňké duo kontrolovalo svůj náskok. „Ráno začalo nepříjemně pršet a tak byla honda obuta na intermédia. Hned úvodní erzeta druhé etapy, nádherná Trúba, byla zrušena. Volný průjezd jsme využili ke kontrole rozpisu. Vzhledem k dostatečnému náskoku jsme neměli kam pospíchat. Podstatné bylo vyvarovat se chyb a to se podařilo. Přesto jsme dosáhli několika kvalitních časů, především při druhém průjezdu Trúby. Oderské Monte Carlo jsme si užili a po dlouhé době dojeli do cíle podle našich představ. Děkujeme za vynikající podporu všem fanouškům, speciálně Jirkovi a Adamovi a jejich doprovodům. Byli jste super!!! Dále samozřejmě patří dík vedení týmu a mechanikům za kvalitně odvedenou práci,“ netají se Václav Dunovský spokojeností se vstupem do nové sezóny.