Dunovský - Machů: Poprvé se nám to líbilo (autor: Zuzana Eliášová - RDPromotion)

23. 12. 2011

Václav Dunovský se spolujezdcem Petrem Machů se na Rallyshow Uherský Brod ukázali v jiném světle, než jsme ze sezóny 2011 zvyklí. Jejich jména už nezdobila Suzuki Ignis S1600, ale Škodu Fabii S2000.

První krůčky, první sbližování, první odvážný běh. Tak by se daly nazvat sobotní průjezdy Vaška Dunovského s Fabií. Od opatrného projíždění první rychlostkou až ke zběsilému poskakování v RZ5. Ačkoli jsou vozy S1600 a S2000 naprostými protipóly a Václav musel co nejrychleji zapomenout vše, co do teď vybudoval, hoši se s odvahou vrhli do jízdy a nakonec z toho bylo 9. místo v celkovém pořadí. „Před soutěží jsme vůbec nemysleli na výsledek... Ale asi jsme to čekali horší. Shodli jsme se s Vaškem na tom, že ostudu jsme neudělali,“ usmívá se Petr Machů.

Jako v každém závodě v rally, ani v tomto ale k ostudě daleko nebylo. V RZ5 se diváci stojící podél tratě už smiřovali s tím, že uvidí Dunovského Fabii ve stromě. „Nejen, že jsem se v množství šotoliny vůbec netrefil do stopy, ale hlavně to byla daň za nezkušenost. V ten moment jsem byl jako malý školáček. Reagoval jsem přesně tak, jak se s takovým vozem nemá. S S1600 by to možná vyšlo, možná taky ne. Každopádně děkuju někomu nahoru, že při nás stál. Od toho momentu jsem soutěž „jen“ dojel - na rovinu přiznám, že mi bylo hodně úzko,“ připomíná Václav Dunovský dramatické chvíle z RZ Rudice.

S prvním závodem s S2000 se Václav Dunovský a Petr Machů popasovali dobře a i ze samotných závodníků radost jen čiší. „Je to naprostý hukot. Je to obrovský krok z S1600. Nečekali jsme, že to bude takový rozdíl. Fabie musí mít svůj strop šíleně vysoko, proto všechny klobouky dolů před špičkou naší, IRC i SWRC. Užili jsme si každý metr jízdy i přes výlet ven a přes to, že ovládání byl tak trochu boj,“ neskrývá nadšení Dunovský a dodává: „Jsme velmi vděčni Sparrow racing teamu za příležitost řídit takový skvost. Díky všem za podporu, cenné rady a také fanouškům a těm, kteří byli při naší premiéře. Snad jsme se vám alespoň trochu líbili.“

Dunovský: Smutný konec na Vsetíně (autor: Zuzana Eliášová - RDPromotion)

7. 11. 2011

Čerství mistři ČR ve skupině A, třídě 5 a 2WD v MMČR, Václav Dunovský a Petr Machů se minulý týden vydali do Vsetína užít si závěrečný sprint sezóny. Rallysprint měl být třešničkou na dortu a oslavou titulu na domácí půdě navigátora Machů. I když se nakonec představa s realitou nesešla, posádka zakončila sezónu 2011 s úsměvem.

Václav Dunovský se léta netají se svým vřelým vztahem ke Vsetínsku, proto byl velmi potěšen, když si mohl protáhnout sezónu o tuto krásnou soutěž. „Měl jsem velkou radost. A vzhledem k tomu, že letos bylo naší prioritou MMČR, mohli jsme si tady závody užít a vlastně mít naprosto volnou ruku v tom, co budeme tvořit,“ těšil se Dunovský.

Vše bylo připravené a nezbývalo nic jiného, než se těšit na krásné rychlostní zkoušky v kotárech. Většina z RZ se letos oproti zvyklostem jela opačným směrem, což v podstatě znamenalo novou soutěž. „Každopádně zkoušky byly nádherné a těžké, prostě vsetínské. Pozastavit se ale musím nad umělým retardérem před koncem Vesníku – v relativně pomalém místě byl umístěn naprosto a úplně zbytečně. Určitě by se ale našlo o hodně vhodnější místo, které by jízdu méně komplikovalo,“ komentuje RZ na Part Rally Vsetín Dunovský.

Po seznamovačkách už následovaly jen příjemné přejímky a krátké svezení se Suzankou. „Svezení kvůli ověření funkčnosti auta bylo možná až moc krátké. Prostě nebylo kam jet. Žádný test jsme neměli, takže první kilometry nás čekaly až na RZ1,“ vzpomíná páteční den Petr Machů.

I když se Dunovský sprintům letos poněkud vyhýbal, ve skupině 5 vedle něj nestáli neznámí soupeři. Zlínský závodník Egon Smékal si s Citroënem DS3 R3T také přijel zpestřit sezónu MMČR vsetínským sprintem. S totožným vozem startoval i Polák Szymon Kornicki, zatímco Pavel Mika a Miroslav Plíhal přijeli s Renaulty Clio R3. Rozhodně se diváci měli na co těšit.

V sobotním poněkud chladném ránu čekala na závodníky první osmikilometrová rychlostní zkouška Vesník-Růžďka. Tu zvládl Dunovský v brilantním čase a hned se usadil na prvním místě ve třídě 5. Druhý Kornicky dojel do cíle RZ se ztrátou 7,7 vteřin. Dunovský byl ale časem velmi překvapen: „Za daných podmínek byl krátký přejezd na RZ1 opravdu extrémní, protože vše podstatné na autě prostě nešlo zahřát. Od začátku zkoušky to tak byl boj o udržení se na cestě a při každém brždění trocha loterie, jestli se povede bezpečně zpomalit. Že to bude tak klouzat jsem ale opravdu nečekal. Každopádně krizový moment jsme měli jen jeden a zkoušku jsme projeli naprosto v klidu a s velkou rezervou – i proto jsem čekal nálož od soupeřů.“

Avšak za nedlouho přišla záležitost nejméně očekávaná, a to konec v soutěži pro posádku Dunovský - Machů. Krátce po startu RZ2 se Dunovského Ignis dostal pravým zadním kolem do nečistot na krajnici a z dané situace již nebylo úniku. „Na velmi úzkém asfaltu lemovaném lesem bylo potřeba již pouze vybrat místo výletu mimo trať. Rizika tvořily velké kameny zabraňující zkracování zatáček a poctivý betonový most, který se blížil hodně rychle. Nakonec jsme minuli vše nebezpečné a pozadu si ustlali v měkkém lesním podloží,“ popisuje Václav konec slušně rozjeté soutěže. Dunovský se tak ze soutěže poroučel. Všech osm nelehkých rychlostek nakonec ze třídy 5 nejlépe zvládl Egon Smékal. Druhý dojel Szymon Kornicky a Pavel Mika obsadil místo třetí.

„Nebudu zastírat, že bych si nejraději nafackoval, protože den byl jako vymalovaný, nálada skvělá, soutěž ještě lepší a mohli jsme se tak s mistrovskou sezónou 2011 rozloučit důstojně. Bohužel se nepovedlo. Chtěl jsem dát Sparrow racing teamu letos ještě jeden pěkný výsledek a jak se zdá, asi jsem chtěl moc,“ lituje Dunovský a dodává: „Omlouvám se proto celému týmu i našim partnerům za takovou „rozlučku“ a samozřejmě našim skvělým mechanikům, že mají zase trochu té nepříjemné práce. Současně prosím o prominutí fanoušky, kteří nás chtěli vidět jet a ne jen marně čekat v lese.“

I přes Dunovského pozávodní smutky je jasné, že sezóna 2011 byla pro celý Sparrow racing team velmi úspěšná a rozloučení v podobě tří získaných pohárů MMČR jistě není k zahození. Takže i my posádce Suzuki Ignis S1600 Václavu Dunovskému a Petrovi Machů gratulujeme.

Dunovského mistrovské příbramské poprvé (autor: Zuzana Eliášová - RDPromotion)

18. 10. 2011

Před nedávnem se účastníci seriálu MMČR naposledy v sezóně 2011 potkali na trati. Letošní ročník uzavírala 33. Rally Příbram. Václav Dunovský byl rozhodnut dobýt titul mistra třídy 5 a přidat ho tak ke zbývajícím mistrovským titulům za skupinu A a 2WD. Cesta to nebyla jednoduchá, ale k úspěšnému cíli přece jen vedla.

V době konání soutěže měl Václav Dunovský těsně po svých narozeninách a těsně před svátkem, ale přesto ho to nesvedlo k bujarým oslavám a plně se soustředil na výkony na trati. Důvodem k pozornosti byla také skutečnost, že Dunovskému se soutěž na Příbramsku po celé roky vyhýbala a čekala ho tak jeho malá premiéra. „Už ze psaní rozpisu jsem neměl ideální pocit, nešlo mi to a hodně jsme opravovali. Nakonec jsme něco vůbec nestihli a třeba páteční RZ podél Orlické přehrady jsme psali za tmy, nemluvě o tom, že jsme shakedown a sobotní nejdelší RZ neviděli vůbec a dopisovali jsme zbytek v sobotu ráno,“ vzpomíná na předzávodní honičku Dunovský. Ukázalo se, že 1,5 km shakedown lze projet i bez jediné poznámky v rozpisu, ačkoli to byl způsob takřka partyzánský.

Pořadatelé připravili pro soutěž poměrně rychlé, avšak krátké rychlostní zkoušky. „Nejhezčí byly páteční Klučenická s neskutečně klouzavým povrchem a v sobotu Vystrkovská - hlavně kvůli své délce,“ libuje si Dunovský.

Ve skupině 5 startovala vedle Dunovského s Machů klasická sestava jezdců. Domácí Jan Černý s Pavlem Kohoutem s Citroënem DS3 R3T, Egon Smékal s Davidem Šmeidlerem s totožným vozem, ale nejdůležitějším člověkem byli pro Václava Dunovského Lubomír Minařík s Janem Ryšánkem s Renaultem Clio R3, neboť pouze tato posádka mohla té poděbradsko-zlínské uzmout titul mistra A5.

Během první etapy jsme na Dunovském mohli pozorovat jistou nervozitu. Svou roli hrál i fakt klouzající spojky, přesto na prvního Honzu Černého časově příliš neztrácel. V servisu se hoši po domluvě rozhodli nechat spojku spojkou a vydržet do nočního servisu, v kterém by měli šanci na řádnou opravu. Spojka držela až do tmy, ale poté se její stav začal rapidně zhoršovat. „Spojka byla horší a horší, navíc se mi podařilo vyrobit drobné chyby na trati a vteřinky utíkaly jako voda. Během přejezdů pak kompletně odešlo hydraulické ovládání spojky a klouzání lamely bylo kritické,“ líčí situaci Dunovský. „Snažili jsme se to provizorně opravit, ale prakticky bez efektu, zvolili jsme rozjíždění na startér a snažili jsme se nezastavovat,“ doplňuje spolujezdec Petr Machů. Před RZ 6 ztrácel Dunovský na Černého 12,3 vteřiny, ale Minařík na čtvrtém místě ztrácel již minutu a 22 vteřin. Chvilku strachu zažila posádka ještě před poční RZ 7, kdy se auto zastavilo a nejevilo žádnou snahu k znovuuvedení do pohybu. Zdálo se, že Příbram pro kluky končí, naštěstí ale, snad silou vůle, se jim podařilo auto rozpohybovat. Poté k naprostému neuvěření noční RZ vyhráli a hbitě si to hnali do servisu, kde měl začít koncert. „Bylo to fantastické, v servisu dali kluci do opravy vše a kompletní výměnu spojky a jejího ovládání zvládli bez penalizace,“ chválí Dunovský mechaniky Sparrow racing teamu.

Dobrodružství pokračovalo o noc později a přišlo dřív, než posádka stihla dojet na start první ranní RZ. „Během příprav nás předjela nejmenovaná posádka startující za námi, bylo tedy nutné se dostat v rámci startovního pořadí zpět před ni. Bohužel, hoši nekoukali absolutně kolem sebe a zahřívali a zahřívali, v momentě, kdy chvíli jeli pouze rovně, jsem je na přehledném úseku začal předjíždět. Naše smůla byla, že opět absolutně netušili, co se děje kolem nich a v momentě, kdy jsme byli na stejné úrovni, začali znovu zahřívat a nekompromisně nás sestřelili ze silnice na obrubník. To, že to mohlo pro oba znamenat konec v soutěži a nemalé škody na technice je vedlejší, v porovnání s úvahou, že bychom byli civilní vozidlo. Pánové by měli začít používat hlavu a zpětná zrcátka, protože toto extempore je z našeho pohledu zcela neomluvitelné,“ popisuje rozhořčeně Václav Dunovský. Po incidentu se dalo jistě mluvit o štěstí, protože s prasklým ráfkem a naříznutou pneumatikou bez problému odjeli první RZ. Časově byl Dunovský stále o tři čtyři vteřinky pomalejší, než Černý, přesto bez problémů zůstával na druhém místě ve třídě 5.

Před závěrečnou dvojicí RZ sice Václav Dunovský se Suzuki Ignis S1600 ztrácel za Janem Černým půl minutu, s přehledem si ale hlídal stále čtvrtého Lubomíra Minaříka, který měl ztrátu již dvě minuty na Černého s Kohoutem. Poslední dva průjezdy už jel Dunovský v naprostém klidu a se snahou hlídat si pozici nejen před Minaříkem, ale i před třetím Egonem Smékalem. Vše se podařilo, jak bylo zamýšleno, a zmíněná čtyřka si místa už do konce závodu neprohodila.

Po strastiplné cestě příbramskou soutěží nakonec Dunovský s Machů vybojovali kýžené mistrovské zlato. „Důležité je, že plán a taktiku jet bez rizika a hlídat si třídu 5, jsme do puntíku splnili. Nikde jsme příliš netlačili a rozhodně jsme nebláznili. Jsme rádi, že jsme pro nás úplně novou soutěž, která znamenala jen a pouze maximální důvěru v rozpis, zvládli konkurenceschopně. Obrovské díky patří našim mechanikům za jejich skvělý výkon a prakticky vrácení nás zpět do soutěže – díky kluci. Stejně tak děkujeme vedení Sparrow racing teamu a našemu vedení za realizaci příbramského startu. Výsledek budiž velkým poděkováním našim partnerům. To si jistojistě zaslouží i naši fanoušci. Děkujeme za vaši důležitou podporu.“ Těmito slovy uzavřel Václav Dunovský v Příbrami sezónu MMČR. Sezonu, která nebyla obyčejnou, ba naopak. Dunovský s Machů vyhráli, co se dalo - mistrovské tituly 2011 ve skupině A, třídě 5 a 2WD, jistě mluví za své.

Dunovský: rozum vyhrál titul (autor: Zuzana Eliášová - RDPromotion)

19. 9. 2011

Letní prázdniny ukončil Václav Dunovský na domácí půdě svého navigátora Petra Machů. Stejně jako ostatní soutěžící, zamířil na zlínskou Barum Rally. Od Dunovského se očekávalo, že na Moravě vynahradí nejen svým příznivcům, ale i celému týmu nevydařenou Rallye Bohemia. Srdce bojovníka se tak během závodního víkendu stavělo především proti strategii a rozumu.

Seznamovací jízdy dostaly na Barum Czech Rally Zlín nový formát, což Dunovský kvitoval s povděkem: „Díky pouhým dvěma průjezdům bylo na vše dost času a rozpisu jsme tak věnovali extrémní péči. Také chválím přítomnost tréninkové GPS, díky které se stejně jako při Rallye Bohemia jezdilo v klidu. Nejvíc mě ale nadchla kvanta fanoušků, kteří byli všude již při seznamovacích jízdách.“

V sobotní i nedělní etapě čekalo na závodníky mnoho rozdílných a obtížných rychlostních zkoušek. Dunovský se nechal slyšet, že sobotní a nedělní etapa byly jako dva různé světy. „Sobota, až na šílené a destruktivní Biskupice, měla obrovskou sportovní hodnotu. Troják, Pindula a Semetín je zážitek, navíc po sobě, bez servisu a za daných klimatických podmínek – to budilo velký respekt. Tolik horizontů, jako na Semetíně není koncentrováno snad na žádné jiné RZ. Neděle obsahovala podle mě nerytmický Maják, rychlé Kudlovice a mnou neoblíbené také rychlé Halenkovice. Celkově bylo hodně míst rozbitých a hodně uskákaných – což obtížnost jen zvyšovalo.“

Poděbradsko-zlínská posádka ocenila právě i kvůli obtížnosti jednotlivých vložek shakedown. Dunovský tak měl možnost se se „Suzankou“, jak familiárně přezdívá závodnímu speciálu Suzuki Ignis S1600, na místní trati pořádně zahřát, navíc během nepřekonatelné atmosféry. Diváci byli téměř na každém místě. Nejen na velmi příjemném představení všech posádek na slavnostním startu, ale i při přejímkách ve sportovní hale.

Na Dunovského ale ve Zlíně nečekaly pouze události příjemné. Po prvním přímém srovnání s mezinárodním jezdcem při Rallye Bohemia, se na něj chystalo srovnání další. Do Zlína přijeli například Ital Albertini a Francouz Mauffrey, oba s Renaultem Clio R3. Domácí konkurence však skýtala také nemalé překážky. Minařík a Brynda s Renaultem Clio R3, nebo Smékal s Citroënem DS3 R3T. Zcela právem se tak na městské RZ v ulicích Zlína tísnily davy lidí, neboť v každé skupině i třídě bylo oč bojovat. Množství diváků hnalo bez výjimky každého pilota kupředu. Přesto jsme mohli pozorovat jisté rezervy, které si soutěžící nechávali na sobotní etapu.

Dunovský začal sobotní ráno pozvolna, což se podepsalo i na jeho časech. RZ Pindula byla následovně zrušena, takže zbývalo správně rozvrhnout RZ Troják. „Nehoda kluků byla smůla, držíme palce Pavlovi se Zdendou při rekonvalescenci a přejeme jim brzký návrat,“ dodává na adresu Valouška s Hrůzou Dunovský. „Na Semetíně jsme měli slušnou krizi a pak jsme ještě těsně před cílem po jednom z horizontů vypochodovali do louky a jen s trochou štěstí se neporušeni vrátili zpět,“ vysvětluje Dunovský časovou ztrátu po pěti RZ. Za opravami do servisu vyrážel Dunovský se ztrátou pěti vteřin ze třetího místa ve třídě 5. Před ním se dle očekávání slunili Ital Albertini a Bulhar Slavov.

Ve stejném rytmu pokračovala posádka i v odpolední sekci. Největší zajímavostí sobotního dne byla jistě opětovná krize ve stejném místě v RZ Semetín, jako v dopoledním průjezdu. „Oprava rozpisu po prvním průjezdu zafungovala pouze částečně... Takhle jsme ztratili dalších téměř 20 vteřin,“ vysvětluje s lehkým úsměvem spolujezdec Machů. Úsměv byl na místě, protože i přes časovou ztrátu kvůli chybám usínala posádka na prvním místě s náskokem 3 vteřin na druhého Albertiniho.

Sobotní noc se podle předpovědí meteorologů snesl nad Zlínskem déšť, který znamenal jediné: nikdo netušil, v jakém stavu bude povrch v lesních pasážích. „Čekal nás hladký asfalt na první RZ Maják. Byli jsme extrémně opatrní, protože to šíleně klouzalo. Ale test jsme projeli, byť do tempa jsme se úplně nedostali,“ vzpomíná Dunovský nedělní ráno. Pilotovy pocity potvrdily dosažené časy, které byly všechno, jen ne hvězdné. Dunovský v ranní sekci ztratil téměř pět vteřin na prvního Albertiniho. Časy prvních čtyř jezdců byly neuvěřitelně vyrovnané. Pátý Brynda pak ztrácel již půl minuty. Po sobotní etapě už nepokračovali v Barum Rally Smékal se Šmeidlerem, a i přesto zůstávalo ve třídě 5 ještě 17 posádek.

V závěrečné sekci zlínské soutěže měl Dunovský s Machů jediný cíl: dojet a získat tím co nejvíce. Dunovského poněkud trápilo závodnické srdce, které ho hnalo k ještě vyšším výkonům. Naštěstí ale vyhrál rozum nad srdcem. Posádka ve svižném tempu došla cíle a navíc ke svému překvapení poslední rychlostní zkoušku vyhrála. Dunovský s Machů si tak odvezli poháry za vítězství ve skupině A, třídě 5 i 2WD. Pole bylo neuvěřitelně vyrovnané, a tak jsme po celou soutěž zažili mnoho zvratů a viděli krásné průjezdy.

„Dopadlo to, jak to dopadlo. Nebudeme skrývat spokojenost s dokončením tak těžkého podniku. Povedlo se nám vtěsnat mezi špičkové posádky ME. Časové ztráty jsme za ty tři dny absolvovali všichni, takže z tohoto pohledu je to vyrovnané. Barum rallye je pojem a účast hvězd současné soutěžní scény, desítky tisíc skvělých diváků a celkové vysoké rychlostní průměry jí dávají atraktivní tvář. Měli jsme stanovený jasný plán na celý průběh jednotlivých částí soutěže a ten jsme přesně dodrželi. Jeli jsme hlavou a tlačili jen v určitých fázích – ovšem stále s dostatečným odstupem od jízdy na hraně rizika,“ hodnotí uplynulou soutěž Václav Dunovský a jedním dechem dodává: „Obrovský podíl na výsledku mají naši mechanici – vše fungovalo na velikou 1. Sice jsem bojoval s nastavením zadních tlumičů, ale to byla spíš otázka mých pokusů a inovací. Celý Sparrow racing team odvedl maximálně profesionální práci, takže mnohokrát díky! Stejně tak děkujeme vedení našeho týmu a našemu zázemí. Veliké poděkování patří i fanouškům, kteří nás podporovali a tlačili dopředu podél všech tratí. Díky vám všem se letošní Barum pro nás stala nezapomenutelná.“

Po Barum Czech Rally Zlín má posádka Václav Dunovský - Petr Machů již jistý titul MMČR ve skupině A a 2WD. Pouze ve třídě 5 může Dunovského dohnat Lubomír Minařík, který má prozatím o deset bodů méně. Je tak ještě pořád co vyhrávat, těšme se na poslední závod do Příbrami, kde bude vrcholit sezóna 2011.

Dunovský: a sen se rozplynul (autor: Zuzana Eliášová - RDPromotion)

18. 8. 2011

Rallye Bohemia. Pro mnohé vrchol české soutěžní sezóny. Mezi mnohé patří i Václav Dunovský z Poděbrad. Pro něj je Bohemka domácím závodem, který bezmezně vychvaluje a miluje. Pro start na Mladoboleslavsku by udělal cokoli. Letos se mu poštěstilo, ale sen se předčasně rozplynul.

„Rallye Bohemia je podle mě nejtěžší a nejkrásnější soutěží tuzemského kalendáře. Veškerá příprava proběhla maximálně svědomitě, nechtěl jsem ponechat nic náhodě,“ popisuje vztah k Rallye Bohemia Václav Dunovský.

Dunovský podrobil veškerý čas přípravám, aby ho nemohlo nic překvapit. Stejně jako sám na sebe spoléhal i na techniku, jež ho obklopuje. Ta ho bohužel těsně před odjezdem do Mladé Boleslavi zradila. Tréninková Fabia RS přestala fungovat: „Narychlo jsme tak v Poděbradech v půjčovně sehnali VW Golf a konečně mohli začít psát ty nádherné úseky RZ,“ doplňuje Dunovský a dále komentuje situaci při seznamovacích jízdách: „Program byl vymyšlen velmi dobře, vše hezky navazovalo. Díky GPS sledování jsme co nejpřesněji dodržovali dopravní předpisy a stádo létajících šílenců nalepených na zadním nárazníku se tak téměř vynulovalo. Kéž by se toto sledování stalo povinností pro všechny soutěže.“

Je zřejmé, že Václav Dunovský má pro mladoboleslavskou soutěž jistou slabost. Ve stejném duchu popisuje i rychlostní zkoušky, které letos pořadatelé připravili: „Jsou to jednoduše ty nejlepší RZ v úchvatném horském prostředí. K tomu klasika v podobě Vince a divácké zkoušky Bondy a Sosnová, které byly letos v nové podobě. Za celou dobu seznamovacích jízd jsme neprojeli snad žádnou dírou, nikde nebyly rozmlácené úseky, prostě bomba! Jinde můžou opravdu jen závidět.“

Na domácí soutěži Václava Dunovského se ve třídě 5 sešlo čtrnáct závodníků, mezi které patřili například Ital Andrea Crugnola či Polák Jan Chmielewski, oba s Citroënem DS3 R3T. Cizinci se na tratě obzvlášť těšili a troufali se setkat s místními borci. Ti v soutěži samozřejmě nechyběli. Lukáš Pondělíček se na start postavil obligátně s Citroënem C2 S1600, avšak větší převahu zaznamenaly vozy Renault Clio R3. Do nich usedli Lubomír Minařík, David Štefan, David Tomek i Milan Kneifel.

Páteční krátkou etapu představovala městská RZ okolo obchodního centra přímo v Mladé Boleslavi. Dunovský takovým erzetám příliš neholduje, nakonec však musel změnit názor: „Po pravdě se mi to kroužení úplně nezamlouvalo, ale nakonec jsem z něj měl obrovský zážitek. Pocit z jízdy těsně podél několika řad fandících diváků byla strhující.“ Okruh nejrychleji prokličkoval Crugnola, jež byl stíhán Chmielewskim. Dunovský zajel 5. čas a na prvního Itala ztratil necelé čtyři vteřiny.

Samotný závod ale skutečně začal sobotním suchým ránem. Konečně tu byla ta pravá výzva: Bzí, Smržovka, Šumburk a večerní Vinec a Sosnová. Program, který čekal na nažhavené piloty na Mladoboleslavsku. Dunovský začal první ranní RZ v tempu a s energií, ale bohužel se mu na trati podařilo pravým předním kolem najet na nějaký předmět: „Něco jsme trefili. Kolo se potom rozvibrovalo a roztahovalo tak brzdové desky, což způsobovalo měknutí brzdového pedálu. Stálo nás to nějaký čas, ale hlavní ztráta přišla na RZ 2, nestihli jsme kolo vyměnit, málo jsem si to pohlídal a sklouzli jsme mimo asfalt. Nechali jsme tam 15 – 20s. Jinak jsme byli spokojení, protože jsme jeli časy na úrovni Andrey.“ Dunovský s časy ani trochu nepřeháněl. V RZ 2 ztrácel na prvního Crugnolu pouhých 6 desetin vteřiny, které se však po RZ 3 okamžitě rozmnožily. Do prvního servisu tak posádka Dunovský - Machů jela sice z druhého místa ve třídě 5, ale se ztrátou 25,7s. Třetí příčku prozatím držel 13,3s za Dunovským Minařík s Ryšánkem.

Do třetí sekce odjel Dunovský na suchých pneu, ale na Malé Skále už předek přezouvali na mokré, které si vezli sebou. Tou dobou už diváky podél tratě i piloty v autech začal provázet déšť. „Klouzalo to hodně, ale pohlídali jsme si to a až na RZ Smržovka, kde jsem si nebyl úplně nejjistější, jsme jeli v solidních časech a bez problémů,“ dodal k situaci Dunovský. S Crugnolou se poděbradský jezdec skutečně handrkoval o každou RZ. Hoši vzorně střídali systém: jedna pro tebe, jedna pro mě. Rozdíl mezi nimi byl tak před RZ Vinec menší, ale stále necelých 16s ve prospěch italsky mluvícího jezdce. Letní počasí sebou na start Vince přineslo pro změnu sucho, a tak se všichni mohli trochu odvázat. „Z Vince jsem měl velmi dobrý pocit, byť v mnoha místech by šlo ještě dost zrychlit a několikrát jsme se dostali až do omezovače. Proto mě výsledný čas překvapil nemile,“ svěřuje se Dunovský. Překvapení bylo jistě na místě, Crugnola totiž Dunovskému, i přes jeho spokojený pocit z jízdy, „nadělil“ na RZ Vinec 13s. O to víc se jistě jak fanoušci, tak Václav s Andreou, těšili na přímý souboj na okruhu v Sosnové, který v přímém přenosu přenášela TV, takže i slabší povahy diváků, kteří nevydrželi nápor sobotního deště, ho mohli v suchu a teplu kdejaké hospody sledovat. V Sosnové se potvrdila vyrovnanost obou jezdců, Dunovský porazil Crugnolu o 2 desetiny vteřiny. Dunovský tak v sobotu ulehal se ztrátou 28, 7s na prvního Crugnolu. Na třetí místo se vyšplhal Polák Chmielewski, čtvrtá příčka po sobotě patřila Štefanovi a na páté místo se vyhoupl Egon Smékal. V absolutním pořadí Dunovskému náležela prozatímní šestnáctá pozice.

Ani v neděli se mraky neumoudřily a lijáky tak přešly už i nad Mladou Boleslav. Bylo jasné, že se pojede na velké vodě. Náročné podmínky na ještě náročnějších pověstných rychlostních zkouškách - Chloudov, Návarov a Sychrov. „Začali jsme velmi umírněně a na času to bylo vidět, nicméně jsme nehodlali nic měnit a soutěž pokud možno dokončit. Klouzalo to všude hodně, nicméně jeli jsme absolutně bez chyb, bez smyků, naopak, na Návarově vše fungovalo až moc dobře,“ popisuje Dunovský až podivný klid před bouří. Mnoho posádek odstoupilo, drobné i větší problémy potkávali kde koho. Chyba neminula ani Dunovského: „Po přejezdu legendárních Návarovských mostů začalo pomalé stoupání, v tu chvíli opět došlo k naší slabině – zamlžilo se přední okno. I tak jsme ale pokračovali naprosto v klidu až do osudné, jedné jediné chyby... Přesný důvod se už nikdy nedozvíme, možná jsem byl rychlejší, možná jsem netrefil stopu... Prostě utekl zadek, což jsem dostal hned pod kontrolu. Okamžik už jsem si byl jistý, že je vše v pohodě, ale bohužel. Levé zadní kolo se dostalo na krajnici, kde žulový patník vystavil stop. Auto se přetočilo do protisměru a zůstalo viset na okraji cesty na podlaze nad srázem do lesa. V tento moment mi bylo jasné, že sen, který byl už jen kousek od cíle a od splnění je pryč.“

Pojďme si to shrnout: před osudnou RZ 11 byl Dunovský na 14. místě absolutně, druhý ve třídě 5, v MMČR by „bral“ body za první místo ve dvoukolkách i ve zmíněné třídě 5. Na dosah byl skutečně hvězdný výsledek. Ovšem i taková je rally. Jízda naplno přináší své oběti. Není umění projet trať bez sebemenších rizik. Skuteční sportovci jedou stále na hraně, s tím rizikem, že občas se ta pomyslná hrana překročí na nesprávnou stranu. Dunovskému a mnohým jiným se to bohužel stalo na domácí a vysněné Bohemii. O to víc to tíží, nezbývá než se odrazit z neúspěchu a s novým odhodláním vyrazit na další podnik MMČR, kterým bude Barum Czech Rally Zlín. První pozici ve třídě 5 nakonec s přehledem získal Ital Crugnola před druhým Polákem Chmielewskim. Třetí pozice po mnohých odstoupivších zůstala Minaříkovi. Smékal si i přes problémy dojel pro místo čtvrté.

„Osud nám nepřál. Je mi to moc líto už jen kvůli fanouškům, kteří o sobě dávali po celé tři dny vědět opravdu hodně. Zklamali jsme určitě mnoho lidí. Práce našich mechaniků i vedení přišla vniveč. Dosahované časy a průběžné umístění na tom nic nezmění. Touto cestou se všem ještě jednou omlouváme. Nechci ale házet flintu do žita. Pokusíme se to, vám všem, vynahradit a vrátit vám vaši péči a podporu,“ uzavírá se smutkem v očích Václav Dunovský.

Dunovský: brzdy ani motor nás nezastavily (autor: Zuzana Eliášová - RDPromotion)

27. 6. 2011

Po nevydařené soutěži v jižních Čechách se poděbradský pilot Václav Dunovský vydal za lepšími zítřky na Moravu. Hustopeče se ukázaly pro jeho působení v mnohem příznivějších barvách než Český Krumlov. Ani porucha motoru a brzd nezabránila posádce Suzuki Ignis S1600, aby si v malebném okolí nedojela pro vítězství.

Jako upomínka problémů v Krumlově zbyl jen nový, neproblematický kabel do pilotova interkomu a liják, jež doprovázel Václava Dunovského na cestě z Poděbrad do Hustopečí. Během čtvrtka a pátečního dopoledne se posádka seznámila s tratěmi a spekulovala nad možnostmi chování šotolinových úseků, jež byly v dobu tréninků takřka bahenní. Rychlostní zkoušky posádku zaujaly nejen bahenním povrchem, ale hlavně svou výjimečností a originálností: „Jsou rychlé, ale úplně jiné, než kdekoli jinde u nás. Mají své kouzlo díky svému jedinečnému charakteru a okolním scenériím. Povrch navíc dokáže být zrádný kvůli všudypřítomnému prachu,“ hodnotí rychlostky Dunovský a jedním dechem nadšeně přidává Hustopečím k dobru spokojenost s programem pro posádky: „Tradičně tu na nás hodně mysleli, takže nás neminulo bagrování a testování nejrůznější traktorové techniky na zkušebním polygonu. Bylo to bezvadné. Stejně jako servisní zázemí, kde byla situována i přejímka a kde bylo hlavně dostatek prostoru na vše.“

O čtrnáct dní dříve jsme v Českém Krumlově neměli šanci zhodnotit a porovnat dosažené časy Václava Dunovského s ostatními jezdci třídy A5, a tak jsme se těšili, že v Hustopečích přijde ta pravá chvíle. Startovní rampu přejelo v Hustopečích nemálo zajímavých vozů zmíněné třídy. Egon Smékal soutěžil s novým Citroënem DS3 R3T, Lubomír Minařík, David Štefan, Jiří Trojan a Milan Kneifel s Renaulty Clio R3 a Lukáš Pondělíček s Citroënem C2 S1600.

Po odjetém shakedownu byla posádka Dunovský - Machů připravena na první etapu. Vše se zdálo bezproblémové, až do chvíle, kdy se objevila poněkud zásadní technická závada: „Když se přiblížila polovina RZ1 a po šotolinové pasáži a vjezdu do lesa se brzdový pedál propadl až na podlahu. Naštěstí se podařilo udržet vůz na cestě, ale až do konce RZ byla jízda ve znamení zkoušení, našlapávání a brždění ruční brzdou. Nikdy jsem se s tím u tohoto auta nesetkal, takže jsem celou dobu přemýšlel, kde se stala chyba,“ komentuje poruchu brzdového pedálu Dunovský. „Po důkladné kontrole a nalezení ničeho jsme museli vyrazit dál. Na přejezdu vše začalo fungovat opět dobře, stejně tak po startu RZ2.“ To ale Dunovský netušil, že to nebude jediná překážka v dojetí bezpečně do cíle. Po dobrém začátku sklouzl Ignis v minimální rychlosti po předku směrem na obrubník, což se jiným stalo osudné, zde ale naštěstí k fatálním následkům nedošlo: „Rozhodl jsem se v dobré vůli obrubník přejet, což jsem dělat neměl, protože auto dostalo ránu do lyžiny a došlo k ohnutí ramena a jeho uchycení. S volantem 45 stupňů doprava a od poloviny opět nefunkčními brzdami jsme dojeli do remote servisu, kde ovšem nebylo možné nic opravit.“

S natočeným volantem a problematickými brzdami zvládl Dunovský druhou sekci první etapy na jedničku. Na venek se dokonce mohlo zdát, že posádka žádné problémy nemá, neboť po čtvrté RZ měla již minutu a čtvrt náskok před druhým Egonem Smékalem. Třetí se držel Lubomír Minařík.

V nočním servisu dali mechanici vše do naprostého pořádku a hoši mohli bezstarostně pokračovat v krasojízdě, kterou si mohli jen udržovat získaný náskok. Jenže to by nebyl žádný závod, kdyby už šlo všechno hladce. „Hned na první polookruhové zkoušce začal vynechávat motor ve vysokých otáčkách a došlo k přehřátí brzd,“ vrací se k zážitkům, teď již s úsměvem, Dunovský. Naštěstí pro posádku odpadly potíže s brzdami, ale odstranit vynechávání motoru se do cíle soutěže nepodařilo. Ke starostem s motorem si Václav Dunovský ještě navíc přidal krátký výlet do kukuřice. Přes to přese všechno se Dunovský hladce udržel na první pozici. V šesté RZ se z bodovaných pozic po nehodě odporoučel Egon Smékal a nově druhý Lubomír Minařík ztrácel na Dunovského s Machů erzetu od erzety víc a víc vteřin. Z Hustopečí si tak posádka odvezla zlato za třídu A5, ale i za 2WD. Třetí místo v A5 si nakonec odvezl spokojený Lukáš Pondělíček.

„Nakonec jsme mezi vinicemi vyválčili zlato, byť jeho jistotu jsme měli opravdu až po přejetí cílové rampy,“ uvádí se spokojeností v hlase spolujezdec Petr Machů. „Pořadatelé odvedli obrovský kus práce, kdy po dvou deštivých dnech dokázali problematická místa perfektně připravit a i části přejezdů proměnit ve sjízdné. Výtku bychom měli jen k itineráři, ve kterém se pár chyb objevilo,“ doplňuje Dunovský.

Vítězství v Hustopečích opět potvrdilo skvělou práci nejen posádky, ale i celého týmu Sparrow racing team. „Díky za všechno týmu, vedení, našim partnerům i fanouškům, ať už drželi palce z kteréhokoliv koutu země.“ Držet palce se rozhodně vyplatilo. Doufejme, že bude posádka Dunovský – Machů pokračovat na stejné vlně i za několik málo dní na domácí půdě v Mladé Boleslavi.

Dunovský: nádherný Krumlov, i když se nedaří (autor: Zuzana Eliášová - RDPromotion)

6. 6. 2011

Po rallysprintu u Podkopné Lhoty vyrazili Václav Dunovský s Petrem Machů do oblíbeného Českého Krumlova na další soutěž MMČR. Na 39. Rallye Český Krumlov se soutěžící vydali plni pozitivní nálady, která jim však neměla vydržet dlouho.

„Krumlov pro nás byl obrovskou výzvou. Pro mě osobně je to jeden ze dvou soutěžních klenotů v ČR, takže o zdravou nervozitu bylo postaráno,“ komentuje situaci před startem Václav Dunovský.

Seznamovací jízdy namlsaly všechny závodníky slunečným a teplým počasím. Avšak ve středu už i Dunovský s Machů museli chtě nechtě začít sledovat oblohu, zdali se vyplní očekávaná předpověď deště. Jak už tradičně, i letos jsme na Krumlovsku mohli vidět nádherné rychlé rychlostní zkoušky. Dunovského oblíbený závod opět nezklamal: „Proti minulé, i když taky krátké zkušenosti, mě znovu ještě víc fascinovala RZ Kouhout – Ján, ani nevím, čím to bylo. Malonty a Slavkov jsou legendami sami o sobě. Jen to Lipno se zdálo rychlé možná až moc. Ale těžko soudit, nedojeli jsme tam.“

Na nepřízeň počasí jsme nemuseli čekat dlouho. Už v pátek se nad jižními Čechami stáhla mračna. Dunovský, ještě stále spokojen, si v souvislosti s počasím pochvaloval organizaci přejímek, shakedownu a servisní zóny: „Vše bylo situované v areálu výstaviště, to zaslouží jedině palec nahoru. Pravda, na rovné testovací RZ se toho moc odzkoušet nedalo, ale také riziko nehody bylo minimalizované a vzhledem k tomu, co padalo z nebe, bylo lepší zvykání a přizpůsobování si vozidla v takovémto prostředí.“ V takových podmínkách ale posádka nestihla vyzkoušet kompletní mokré nastavení, a tak se v týmu rozhodli pro určitý kompromis, který mohl fungovat během závodu.

Ve třídě 5 čekal kromě tradičních soupeřů Jiřího Trojana, Milana Kneifela, Pavla Kundráta či Lukáše Pondělíčka i soupeř nový, který vyrukoval s vozem Citroën DS3 R3T. Řeč je o Egonovi Smékalovi, který vyměnil loňskou Hondu Civic Type R právě za zmíněný Citroën. Konečně jsme se tak mohli těšit na srovnání těchto vozů v jedné třídě přímo na trati. Nemohli jsme však tušit, že prudký déšť bude na prvních rychlostních zkouškách znamenat pro mnoho posádek takové komplikace.

Ve Sparrow racing teamu se rozhodli ponechat na Dunovského Suzuki do první sekce staré mokré pneumatiky ze shakedownu a na totožné trati posádka absolvovala ve slušném čase diváckou okruhovou zkoušku. Rychlostka dle očekávání nepřinesla mezi jezdci třídy 5 žádné velké rozestupy. Ve druhé sekci, kde čekaly RZ Slavkov a Kohout - Ján, bylo ale už všechno jinak. „Snad bych ani nevěřil, že za kopcem lije jako z konve, ale přezuli jsme přední pneu za nové a vyrazili vstříc vodním a bahenním lázním. Slavkovské pasáže jsou těžké sami o sobě, ale litry a litry vody tuto skutečnost jen umocnily. První dva kilometry jsem se toho trochu bál, navíc hned v první ostré zatáčce nám zhasl motor. Jakmile jsme začali trochu jet, zamlžení předního okna dosáhlo maxima a celý několikakilometrový lesní úsek jsme jeli poslepu. Vrcholem bylo minutí jedné z odboček, kdy jen díky štěstí rovně navazovala další lesní cesta a my mohli pouze nastartovat a couvat z pod pásky zpět na RZ,“ vrací se ve vzpomínkách na RZ 2 Václav Dunovský a jedním dechem dodává komentář k RZ Kohout - Ján: „Před pro mě posvátným sv. Jánem jsme okno zevnitř vysušili a aplikovali sprej, který nám půjčil Jeníček Šlehofer (tímto ještě jednou díky!). Nádherná a dlouhá RZ začala pěkně v tempu, ale po necelém kilometru jsme jeli opět poslepu. V polovině zkoušky jsme dojeli s technikou bojujícího Milana Lišku, který nás perfektně pustil (také ještě jednou díky), a dozávodili jsme do cíle v celkem solidním čase. Z předchozího testu jsme navíc jeli s bouchnutým pravým předním kolem a při vysokých rychlostech auto vibrovalo tak, že jsme mysleli, že se pod námi snad rozskočí.“ Po druhé rychlostní zkoušce opustili boje ve třídě 5 po výletu mimo trať Egon Smékal s Davidem Šmeidlerem, jejichž očekávání bylo obrovské. Bohužel se nejspíš projevil nedostatečný počet natrénovaných kilometrů s novým vozem. Třetí RZ Dunovský s přehledem vyhrál a vytvořil si tak před druhým Kundrátem náskok 21 s.

Začátek druhé sekce sebou přinesl další překvapení pro Poděbradsko-Zlínskou posádku. K situaci ale už sám Dunovský: „Po startu to vypadalo celkem dobře, ovšem po asi dvou kilometrech se ozvaly příznaky značící nic jiného než defekt. Vím, kde se to asi stalo, ale nešlo tam jet jinudy – měli jsme určenou kolej, do které se prostě auto musí dát. Jiná možnost než měnit pneumatiku na RZ nebyla, takže na úzké trase jsem našel celkem obstojné místo, ovšem v totální tmě. Na zkoušce jsme ani jeden nikdy kolo nedělali, takže těžko říct, jestli čtyři minuty v těch podmínkách jsou ostuda nebo úspěch. Hlavní problém ale přišel po znovu připoutání se a připojení na interkom - do mého kabelu se zřejmě dostala voda a komunikace byla prostě hluchá. Výsledek? Jízda poslepu se zamlženým oknem bez interkomu. Takže téměř sedm minut ztráty v cíli RZ.“ Dunovský se tak okamžitě propadl na páté místo, zatímco na první poskočili Trojanovi s Renaultem Clio R3.

Václav Dunovský s Petrem Machů museli rychle uvažovat, jestli bude jejich účast v soutěži pokračovat. „Na přejezdu se nám nepodařilo mou část komunikace zprovoznit, aniž by nedošlo znovu k vypadnutí. Rychle jsme zhodnotili situaci, plusy a mínusy a rozhodli se v soutěži dál nepokračovat,“ vysvětlil konec v Rallye Český Krumlov Dunovský. A bylo to rozhodnutí správné? „O správnosti této volby jsem měl pochybnosti ještě celý víkend, ale zpětně ho beru jako správné. Riziko většího poškození vozu bylo vzhledem k pozici ve výsledcích až příliš velké,“ zhodnotil s odstupem času Václav. Cíl soutěže spatřily z deseti startujících pouze tři vozy třídy 5, v čele s Jiřím a Evou Trojanovými.

„Letošní ročník Krumlova hodnotím více než kladně - nádherná, těžká soutěž, výborný pořadatelský tým. Počasí a okolnosti nikdo neovlivní. Myslím si, že sem se musí každý vracet rád. Rád bych poděkoval Sparrow racing teamu za opět skvěle nachystanou techniku. Našim partnerům a vedení za důvěru i s omluvou, že jsme je nemohli prezentovat v celé délce tak prestižního podniku. A také všem fanouškům, kteří nám úspěch přáli a nedočkali se, pokusíme se to v Hustopečích napravit,“ dodal na závěr Dunovský.

Zlaté kotáry Václava Dunovského (autor: Zuzana Eliášová - RDPromotion)

22. 5. 2011

Mezi dvě velké soutěže, Šumavu a Českým Krumlov, se ještě vešel oblíbený sprint v okolí Slušovic u Zlína. Ačkoli Středočech, je Václav Dunovský proslulý svou přízní kraji slivovice, a tak na startu Impromat Rallysprintu Kopná rozhodně nemohl se svým Ignisem chybět.

V pátek proběhly obligátní seznamovací jízdy, které dle očekávání probíhaly v naprosté pohodě a klidu, čemuž jistě přispěla nejen pilotova znalost okolí, ale hlavně ta spolujezdcova. Petr Machů byl na domácí půdě a oba hoši proto chtěli předvést to nejlepší, co dovedou. Navíc se sprint Kopná jevil jako dobrý test před „velkým Krumlovem“. To ale samozřejmě bylo poněkud dvousečné, pokud vezmeme v úvahu zrádnost místních kotárů: „Měl jsem ze soutěže respekt, přece jen vím, jak to tu chodí. Ale vše šlo podle našeho předsezónního plánu a jsem rád, že jsme se nezalekli. Najeté kilometry se můžou hodit,“ komentuje rozhodnutí Vašek Dunovský.

Spokojený byla posádka nejen s rozhodnutím, ale hlavně s místními rychlostními zkouškami. „Byla to naprostá klasika na Kopné. Ale klasika nádherná. Proti předchozímu roku vypadla RZ Barák, což jsem kvitoval. Byla nahrazena zkouškou Hvozdná, která je sice taky rychlá až dost, ale do konceptu Kopné podle mě zapadne daleko lépe. Ostatní testy jako Kameňák, Kopná a Raková jsou podle mě jednoznačně měřítkem kvality,“ nešetří chválou Dunovský.

Jediným mínusem závodního víkendu pak mohlo být jen nestihnutí pátečního hokejového zápasu Česko – Švédsko. „Z toho jsme měli skutečně obavy, ale nakonec jsme část stihli. Zbytek zápasu běžel rozhlasovou vlnou v servisní zóně. Byť to výhrou neskončilo, byli jsme stále v obraze,“ usmívá se zlínský spolujezdec Machů. Ve třídě 5 měla posádka Dunovský – Machů i na Kopné značnou konkurenci, takže pánové od startu věděli, že nic nebudou mít zadarmo. Na start se vedle nich postavili například piloti Lubomír Minařík, Pavel Mika a Roman Štefan, shodně s Renaulty Clio R3. A to nemluvíme o vozech 2WD, mezi nimiž číhala velká hrozba v podobě Jana Černého se Škodou Fabií R2.

V první sekci byla posádka Suzuki Ignis S1600 možná příliš opatrná, ale výhodou této jízdy bylo vyvarování se krizí a chyb. Dunovský vyhrál dva ze třech ranních testů a do servisu jel s náskokem šesti vteřin před druhým Minaříkem, třetí Mika ztrácel už téměř půl minutu. V druhé sekci měl Dunovský už dobrý pocit nejen z časů, ale i ze samotné jízdy: „Hvozdná se jela dobře, byť závěrečná sjezdová pasáž naladění podvozku Suzanky moc nesvědčila. Kameňák a Kopná proběhly naprosto v klidu se stálou rezervou a v kose v Trnavě jsme si tentokrát napravili reputaci,“ dodává už veseleji Dunovský.

Všechny tři RZ druhé sekce Dunovský s Machů vyhráli, proto jejich náskok na druhého Minaříka stoupl na necelých 13s. Stejně tak ve dvoukolkách bylo po šesti odjetých erzetách vše beze změny a ve prospěch Dunovského. Poslední dva testy byli už jen potvrzení formy poděbradsko-zlínské posádky. Vyrovnanost časů z jednotlivých průjezdů pak svědčí o pohodě a vyrovnanosti, jež panovala na palubě Suzuki Ignis S1600. Václav Dunovský si připsal na soutěži Impromat Rallysprint Kopná vítězství ve třídě 5, v níž porazil druhého Minaříka s Ryšánkem a třetího Miku s Žáčkem. Radoval se také z poháru 2WD, neboť porazil již zmíněného Minaříka, ale také Černého s Kohoutem, kteří skončili třetí.

„Vítězství na tak prestižní soutěži se jistě počítá. U mě to první místo ale přebíjí fakt, že auto je celé a kluci ho můžu v klidu připravit do Krumlova, ale hlavně, že soutěž jsme zvládli v klidném a svižném tempu, které jsme si sami určili a ze kterého jsme se nenechali během celého dne vykolejit. Letošní Kopná si udržela svůj vysoký standard. Během trvání soutěže jsme nezaznamenali snad jediný problém. Závody tam prostě dělat umí“, shrnuje soutěž Václav DUnovský a jedním dechem dodává: „Děkujeme Sparrow racing teamu za špičkově připravenou techniku. Samozřejmě díky také patří všem našim partnerům, vedení a zázemí. Tradičné velké nasazení na Kopné předvedli naši fanoušci, kterým patří dík nejinak velký.“

Šumavské temno (autor: Zuzana Eliášová - RDPromotion)

11. 5. 2011

Po Valašské rally na sebe další velká soutěž nenechala dlouho čekat. Nad Šumavou se však stáhla mračna. Všechno bylo už mnohokrát řečeno a komentováno, přesto jsme se i my rozhodli naposledy vrátit na Šumavu pohledem Václava Dunovského.

Ale pěkně od začátku. Závodníci ještě ani nestihli ztratit tempo z Valašska a už se chystali na západ republiky. Dunovský věděl velmi dobře, že zopakování výsledku z Valašska bude přetěžké. „Na Šumavě jsem chyběl dva roky a kromě Činovského okruhu prakticky nezůstal kámen na kameni, až na dílčí úseky RZ“, komentoval situaci před závodem Václav.

Páteční a sobotní etapa se od sebe velmi lišily. Společné měly jediné - přítomnost velkého množství zimního posypu. Místy byla kulatými drobnými kamínky pokrytá celá plocha asfaltu. „Zkoušky první etapy byly asi celkově rychlejší, než ty z etapy druhé na Vimpersku. S Petrem jsme se ale shodli, že celá soutěž – co se charakteru RZ týká - má svou kvalitu a líbila se nám,“ dodává Dunovský.

Václav s Petrem se, jako zbytek soutěžících, pěkně nadřeli už během seznamovaček, protože během nich na Šumavě nalítáte spoustu kilometrů, do toho časné vstávání na přejímky. „Byli jsme na řadě v 7:50, ale vzali jsme to sportovně,“ usmívá se spolujezdec Machů. Po proběhnuvších přejímkách už následoval shakedown. „Dva průjezdy nás ubezpečily, že to opravdu bude klouzat úplně všude. Přesto jsme ale na voze nic neměnili,“ shrnuje poděbradský pilot zjištění z shakedownu.

V Dunovského třídě 5 se seřadila pěkná sestava kvalitních pilotů. Mezi nimi nechyběl Jiří Skoupil s Jiřím Volfem, Lukáš Pondělíček s Jiřím Strossem nebo Jiří a Eva Trojanovi. Konečně jsme se mohli dočkat pěkného srovnání v ostrých průjezdech. Rozehřívací rychlostkou byl tradiční Klatovský okruh. Na něm se nejlépe dařilo Pondělíčkovi s C2 S1600, o půl vteřiny za ním se s totožným vozem umístil Jirka Skoupil, na Dunovského zbyla třetí pozice: „Rozhodli jsme se pošetřit finance a na okruh jsme vybrali to nejpřijatelnější ze starých pneu. Zkouška má své kouzlo, Šumava by bez ní nebyla Šumavou, nicméně technika zde dostane extrémně zabrat. Nám samozřejmě pneu v rámci možností fungovaly první okruh (z celkových čtyř) a i brzdy měly teplotu vyšší, než by bylo záhodno. Proto jsme byli s výsledným časem spokojeni.“

Na soutěžících bylo znát, že mají z povrchu tratě velký respekt. „Povrch byl zrádný, nebylo jasné, kde se kamínky objeví a kde bude vše skutečně podle rozpisu, proto jsme začali s patřičnou reservou,“ Dunovského slova potvrzovalo, místy nervózní, projetí tratí. Po druhé sekci měla následovat zastávka v seskupení a v servisní zóně. Zde se však nenávratně změnil svět automobilových soutěží v ČR.

Odtud už ale sám Dunovský: „Neměli jsme absolutně přehled o výsledcích, jen mezi řečí nám bylo sděleno, že to jde a že Jirka Skoupil havaroval. Paradoxně první, co mě napadlo, bylo, že je to škoda, protože vypadal ve velmi dobré formě. V rámci seskupení jsme popojeli asi 50 metrů a přišla rána definitivní. Jirka Skoupil to nezvládl a opustil nás, navždy... Nebylo co řešit a byť všichni čekali na nějaký verdikt vedení soutěže, měli jsme jízdní výkaz odevzdaný a Šumava pro nás skončila. A nebyli jsme rozhodně sami... Následující boj se svými myšlenkami následoval až do pondělí, kdy jsme se s Jirkou v Olomouci naposledy rozloučili. Ještě před startem do letošní sezóny jsem ho pasoval do role velkého favorita mezi všemi 2WD... Pojedeme dál a pojedeme i za něj... Za celý Rallyesport Poděbrady touto cestou vyjadřujeme soustrast všem pozůstalým. Je nám to strašně líto.“

První závod a první zlato pro Dunovského (autor: Zuzana Eliášová - RDPromotion)

3. 4. 2011

Po dlouhých patnácti týdnech zimního spánku se na Valašskou rally probudil i Václav Dunovský se spolujezdcem Petrem Machů. V nové sezóně zůstala posádka věrna vozu Suzuki Ignis S1600 i týmu Sparrow racing team, ale za to vyměnila podniky, v nichž bude startovat. Malé vystřídají velké. A tak jsme na startu Valašské rally s netrpělivostí očekávali, jak se mistr A6 pro rok 2010 Václav Dunovský ukáže jak v nočních RZ, tak v nabité třídě 5.

Třída 5 pod svým názvem skrývá nejednu kategorii vozidel. Sloučily se v ní nejen všechny S1600, ale i R3 a R3T. A právě zejména dvoulitrové vozy R3 slibovaly nasazení laťky výkonu velmi vysoko.

Na start první páteční RZ se postavilo hned třináct vozů zařazených do nové třídy 5, z nichž hlavně špičkové Citroëny C2 S1600 mohly Dunovskému zkazit náladu. Chmury však prozatím zahnalo nádherné počasí během dvoudenních seznamovaček. Dunovský se po dlouhé rallyové pauze s psaním rozpisu trochu pral: „Po zimě šlo vše trochu pomaleji, ale rozpis jsme vytvořili maximálně poctivě, protože v noci a na pro nás neznámých RZ by každá chyba znamenala velký problém.“ Všechny rychlostky v kotárech byly velmi rychlé, ale také moc hezké a náročné. Perlou závodu pak byl Santov se svou obrovskou sportovní hodnotou a velmi zajímavou délkou 25km.

Ještě před startem posádka stihla relaxovat návštěvou dorosteneckého hokeje ve Vsetíně, kde ve dvou zápasech kluci sledovali vyřazení pražské Slavie. Po řádné relaxaci už naskočili do Suzuki Ignis a hurá na shakedown. Ten projela posádka dvakrát, aby ještě přenastavila zadní část vozu a všechno tak bylo připraveno na závod.

Za sucha a tepla vyrazil poděbradský pilot opatrně do první etapy. „Bál jsem se chyby jako čert kříže. Ale auto fungovalo na jedničku a první zkouška se nám jela pohodlně,“ komentuje start do Valašské rally Dunovský. Na druhé RZ potkalo posádku totéž, co posádky ostatní: rozvířený prach od předchozích projíždějících. Dunovskému se k tomu ještě přidalo mlžení předního skla, takže o zábavu bylo postaráno. Díky dobře připravenému rozpisu ale žádnou velkou ztrátu nenachytali. Jedinou ztrátu 5s tak představovala penalizace za ťuknutí do retardéru. Dunovský to komentuje s lehkým úsměvem: „Přiznávám se, nebyl tam ani prach a ani zamlžené sklo. Už se je prostě musím naučit!“

Druhou večerní sekci Dunovský s Machů projeli svižně a bez zbytečného rizika. Odměnou za to pak byly vyhrané RZ. Po páteční etapě tak byl Dunovský s náskokem téměř 25s před druhým Jiřím Skoupilem na Citroënu S1600. Třetí dojel o další minutu a čtvrt později Milan Kneifel s Renaultem Clio R3.

Dunovský s Machů se do sobotního rána probudili s úsměvem a novou energií do vítězství. Jediné, co jim nešlo z hlavy, byla předpověď počasí. Vše nasvědčovalo tomu, že bude pršet. Nakonec ale k všeobecné radosti zůstalo sucho. Ve druhé etapě jel Dunovský opět svižně, i když se na trati mnohde potýkal s velkým množstvím nečistot, s kterým si nevěděl moc rady. Avšak na časech se to neprojevilo. Dunovský přehledně vyhrál před Skoupilem obě ranní erzety. Jejich odpolední opakování pak přineslo ještě zdvojnásobení hodnot náskoků v každé z nich. Před Santovem měli Dunovský s Machů už rovnou minutu před druhými Skoupilem s Volfem. Na třetí místo se před Kneifela vecpal Polák Jan Chmielewski na Citroënu DS3 R3T. Kneifel na něj před poslední sekcí ztrácel necelých sedm vteřin.

S velkým náskokem si první průjezd Santovem Dunovský velmi užil. „Byl to první tak dlouhý test se Suzankou a byla to nádhera. Klidně bychom si nějaký ten kilometr ještě přidali,“ komentuje Dunovský dlouhou rychlostní zkoušku. Spokojenost jezdce se projevila i v časových odstupech. Na téměř 25km Dunovský „naložil“ Skoupilovi skoro 35s. Posádka ovšem nezajížděla dobré časy jen ve své třídě. S grácií překonala všechny vozy ze třídy 6 a mnoho také ze třídy 3.

Závěrečná RZ začala být zajímavá už při startu. Nad Valašským Meziříčím se honily mraky, které definitivně zavalily i okolní kopce. Dunovský odstartoval na suchých pneu, byť se zapnutými stěrači. „Snažili jsme si hlídat situaci. V momentě, kdy jsme viděli kolem odstaveného Miru Tarabuse s R2, bylo jasné, že je potřeba jen dojet - což se podařilo,“ shrnuje Machů.

Valašská rally je pro Dunovského obrovským úspěchem a tím nejlepším vstupem do sezóny 2011. První místo ve třídě 5 s náskokem dvou minut a téměř padesáti vteřin, první místo ve dvoukolkách a patnácté místo v absolutním pořadí. O tom se jistě Dunovskému ani Machů před prvním letošním startem v MMČR ani nesnilo. „Mockrát děkujeme celému Sparrow racing teamu za ty nejlepší podmínky, které nám pro soutěž přichystali. Také našemu poděbradskému vedení. Petrovi díky za perfektní práci a zázemí během soutěže. Děkujeme našim partnerům, kteří nám umožnili plány pro sezónu 2011 uvádět v realitu. A také našim fanouškům, jejichž podpora byla skvělá a strašně důležitá. Jsme opravdu rádi za takový start do sezóny. Na druhou stranu jsme si nastavili laťku vysoko a nesmíme usnout na vavřínech. Navíc všichni víme, že první vlaštovka jaro nedělá...“ uzavírá s úsměvem Bonver Valašskou rally 2011 Václav Dunovský.

Dunovský: Z východu na západ a s dobrým pocitem (autor: Zuzana Eliášová - RDPromotion)

1. 12. 2010

Od doby, co poslední závodnička přejela cílovou rampu závěrečného sprintu sezony, uběhlo čtrnáct dní. Jaký vlastně byl sprint ve Vsetíně pro mistra A6? O tom si právě s Václavem Dunovským popovídáme v následujícím článku.

Vsetínský sprint tentokrát bezprostředně navazoval na ten šternberský, což bylo pro závodníky startující v obou podnicích výhodou, neboť na tak dlouho nevypadli z rytmu. „Bylo super, že mezera mezi sprinty byla jen dvoutýdenní. Navíc jsme jeli na Vsetín. Náš srdeční Vsetín. Petr (Machů) je tu doma a já, ač z Poděbrad, jsem tady taky doma. Ještě před startem jsme se domluvili, že by bylo vhodné jet tak, aby Suzanka neutpěla žádné újmy a mohla o další týden později zase jezdit,“ komentuje situaci před startem Dunovský, který už tou dobou věděl, že ho čeká start na prestižním Setkání mistrů v Sosnové.

Jak je na sprintu ve Vsetíně zvykem, soutěž byla perfektně kompaktní, a tak se seznamovačkami nebyl žádný problém a vše se dalo zvládnout během pár hodin. „Stihli jsme i oběd a společně s týmem jsme čekali na přejímky,“ dodává Machů. „Přejímky proběhly bez zádrhelů, jen jsme museli odříznout několik milimetrů sluneční clony na předním okně. Měli bychom totiž s tou nudlí bílé fólie jistě výkonnostní výhodu,“ usmívá se Václav. Při cestě z přejímek si Václav v Suzaně zkusil jen zabrzdit a zařadit, a pak už ji nechal bez testu odpočívat na závod.

Vsetínské erzety opět nezklamaly. Sice byly stejné, jako v loňském roce, ale rozhodně to nebylo na škodu. Rychlostky jsou nádherné a mají vše, co mají mít. „Ve Vsetíně se dělá úžasný sport. Skvělá rally,“ vychvaluje Dunovský svou oblíbenou soutěž a jedním dechem nadšeně dodává: „Navíc jsem v pátek stihl podpořit vsetínské dorostence na zimním stadionu Na Lapači, kde hostili Prostějov. To je moje oblíbená tradice, která patří ke sprintu ve Vsetíně.“

Dunovskému ale v závodě nešlo jen o to užít si poslední sprint na domácí půdě. Ač s pohárem mistra A6 v MČR v kapse, mohl bojovat ještě o další kovy. Ve hře byl také titul mistra skupiny A. Ovšem tady dostala prostor matematika. Na titul mohl dosáhnout jak Dunovský, tak Honza Dohnal, ale i Petr Brynda. Dohnal ještě před soutěží vypadl z boje, neboť se rozhodl ve Vsetíně nestartovat. Dunovský tak potřeboval mít Bryndu za sebou alespoň na třetím místě.

Václav je nechvalně známý svými poněkud pomalými rozjezdy na prvních erzetách. Než se dostane do správného rytmu, je většinou po první sekci. Vsetín byl však výjimečný i v téhle skutečnosti: „Konečně mi perfektně vyšla první RZ. Ačkoli byl přejezd ze startovní rampy celkem krátký, měl jsem tak pochyby o správném prohřátí všech důležitých komponentů, podařilo se nám zajet krásný čas,“ liboval si Dunovský. RZ1 poděbradský inženýr vyhrál a Brynda zajel až čtvrtý čas. Všechno se krásně rýsovalo.

Z koncentrace ale posádku vytrhl druhý test: „Od začátku jsem nejel podle představ, navíc se mi v pravé vracečce do obrovského kopce zadusil motor, což spolu s následným šplháním nahoru znamenalo časovou ztrátu.“ Díky ztrátě osmi vteřin ve vložce se Brynda po druhé erzetě vyhoupl před Dunovského na první místo ve skupině A. Pak přišla RZ3, na které se úplně rozplynula představa titulu v áčkách. „Po startu třetí zkoušky se začal projevovat pomalý defekt levého předního kola. Nahoře na Dušné jsem ještě stihl trefit zpomalovací retardér, protože na poloprázdném kole už auto při nejlepší vůli nešlo zastavit. Sud vytyčující retardér šel k zemi a půl minutová penalizace byla na světě,“ vysvětluje poněkud zklamaně Václav. Naštěstí se pneumatika neroztrhala a neudělala na Suzuki Ignis S1600 žádné škody. S penalizací se Václav s Petrem propadli na sedmé místo ve skupině. Následovala tak stíhací jízda po vsetínských kotárech.

Do druhé sekce přezuli Suzaně pneumatiky na tvrdší směs. Všechno fungovalo jako hodinky, takže kluci mohli závodit o sto šest, ovšem pořád s dostatečnou dávkou jistoty, kvůli vidině následujícího pátku a soboty. Aby taky bylo s čím do té Sosnové dojet. „Jeli jsme pěkně, v seskupení se nám potvrdila penalizace, takže bylo vlastně hotovo. Na sprint je 30s vražedných. Pravidla jsou ale pro všechna stejná, okolnosti jsou holt problém posádky,“ popisuje situaci navigátor Petr Machů, Václav ještě dodává: „Smůla, ale i to patří k rally. Honza Dohnal měl v sezóně ještě mnohem víc smůly. Nám se celou sezonu dařilo, a tak je asi dobře, že jsme si to vybrali až na konci roku.“

Poděbradsko-zlínská posádka se ale do konce sprintu rozhodně neschovávala někde mezi áčkama. Naopak, od čtvrté až do osmé erzety nikoho nepustila na první místo. Dunovský vyhrál všechny erzety a zajížděl krásné časy, dokonce byl na dostřel k druhému místu za Bryndou. Nakonec skončil třetí, 3s za Tondou Novákem. Petr Brynda si vyjel zlato, čímž mu právem spadl do klína pohár mistra skupiny A v MČR 2010. „Výsledek bereme pozitivně. Těší nás výhry v erzetách a kvalitní časy. Navíc zlato v A6 a stříbro ve skupině A a 2WD určitě nikdo z nás před první sezonou v S1600 nečekal,“ usmívá se Václav.

Dunovský nezapomíná poděkovat všem, kteří jemu a Petrovi pomohli dojít do zmíněného cíle: „Nakonec jsme my i Suzanka tu letošní mistrovskou sezonu zakončili se vztyčenou hlavou. Vedení i mechanici Sparrow racing teamu odvedli standardně špičkovou práci, stejně jako poděbradská část vedení týmu. Tradičně skvělí byli na Vsetíně fanoušci a naši přátelé – takže díky Vám.Část fanoušků byla odměněna v Neubuzi, část se dočkala o již zmiňovaný týden později. Setkání mistrů v Sosnové jsem nikdy nejel, byť jsem okruh znal. Celý pátek jsem věnoval právě těm, kteří nás celý rok (někteří celé roky) podporují – neboli našim partnerům a právě fanouškům. Všem ještě jednou moc děkuji, že dojeli a že jsme si to spolu mohli tak perfektně užít. Snažil jsem se Vás nešetřit, abyste viděli jak umí Suzanka pelášit a ukázat, že Vaši důvěru se snažím maximálně zúročovat.“

Sezona skončila a Václav Dunovský s Petrem Machů po boku jsou na sebe právem hrdí. Hodně štěstí do dalších sezón, ať se vám daří alespoň tak, jako letos. Na viděnou s Václavem Dunovským a jeho Suzuki na dalších závodech.

Dunovský: Díky za Jeseníky (autor: Zuzana Eliášová - RDPromotion)

19. 10. 2010

Václav Dunovský vyhrál na Rally Jeseníky třídu A6. Cesta k tomuto vítězství ale rozhodně nebyla procházkou růžovým sadem.

Dunovský přijel do Šternberka po pěti letech. S jiným autem, jiným spolujezdcem, přesto byl plný očekávání. Přece jenom, sezona se chýlí ke konci a každému na startu bylo jasné, že je čas rozhodnout o finálních výsledcích. „V okolí Šternberka jsem startoval jedinkrát v roce 2005 v rámci ČMPR. Se současnou podobou soutěže bylo společných pouze pár kilometrů jedné RZ, které se ovšem jely v protisměru,“ přibližuje svou neznalost soutěže Dunovský.

Z pátečních seznamovaček byla většina jezdců rozpačitá. Přece jen nebývá zvykem končit v půl třetí. „Opticky se zdálo, že je málo času, ale i s celkem nadprůměrnými přejezdy jsme to všechno stihli naprosto bez problémů a nemuseli jsme ani porušovat ZU a jezdit v protisměru - jako někteří nejmenovaní,“ usmívá se Václav a jedním dechem dodává: „celkově byla organizace přejímek a servisního areálu z našeho pohledu jedna z nejlepších, co jsme letos absolvovali.“

Rally Jeseníky se skládala ze tří rychlostních zkoušek. Ačkoli diváci příliš neocenili málo diváckých míst podél tratí, jezdci si erzety nemohli vynachválit. Dunovský se také pustil do hodnocení jesenických tratí: „První a druhá zkouška byly opravdu super. Nabízely ten správný soutěžní charakter. Navíc obsahovaly dlouhé pasáže z kopce - a to vcelku. Tyto dvě zkoušky byly všechno, jen ne rovinaté – z hlediska profilu. Třetí byla čistá, širší, krátká a tak úplně se mi nezamlouvala, což nemění nic na tom, že své kouzlo nepostrádala a pořadatelům soutěž rozhodně nekazila.“ Dalo se předpokládat, že průměrné rychlosti ve vložkách budou vyšší a vytahané nečistoty bude těžší odhadnout. To se nám v průběhu soutěže také potvrdilo.

A jak se Dunovský se Suzanou připravili na start rally? „Svezl jsem se krátce po přejímkách, pouze k ověření celkové funkčnosti. Nebylo třeba techniku trápit. No, a pak jsme s částí týmu zhlédli fotbal ČR – Skotsko.“

Nervozita před závodem Václava na oko příliš netrápila. Ale i on si velmi dobře uvědomoval, co na něj v Jeseníkách čeká. Mohl zde rozhodnout o titulu mistra ČR ve třídě A6. Konkurence byla ale opět obrovská. Jan Dohnal pro tento závod vyměnil na sedadle spolujezdce Martinku Škardovou za Klárku Šillerovou. Výměnu navigátora na jeden závod by jiní mohli považovat za nevýhodu, ale u Honzy Dohnala tomu tak rozhodně není. Dohnal s Šillerovou i Cliem S1600 byli připraveni podat nejlepší výsledek. Dunovský s Machů ale neměli na hlídání jenom Dohnala, ve zpětném zrcátku si taky potřebovali kontrolovat Antonína Nováka s Jirkou Vajďákem. Hoši několikrát ukázali, že se s nimi musí počítat.

Do sobotního závodu se vyjelo za sucha a chladna. Hned na startu první erzety zdržel jezdce Áček havarující Honza Štěpánek. Brynda, Dunovský, Novák a spol. si tak na startu postáli trochu déle, což mohlo způsobit rychlejší chladnutí pneumatik. Obutí tak bylo obzvlášť důležité: „Asi jsme neobuli úplně ideálně, ale tentokrát to bylo asi relativní. Pneumatiky nefungovaly až na poslední RZ první sekce. I přes stání na RZ1 byly po oba dva ranní testy pneumatiky v pohodě. Časy byly solidní, rozestupy minimální. Zvolili jsme opatrnější tempo, abychom se vyvarovali jakékoliv chyby,“ popisuje Dunovský situaci první sekce soutěže.

Při druhé sekci už vysvitlo sluníčko a trochu se oteplilo, takže v servisu opět nastalo řešení strategie obutí. „Přezuli jsme předek, což byla již jasná nutnost, na tvrdší směs. Kluci zkontrolovali celou pravou část vozu detailněji, protože obě kola dostala několik ran,“ komentuje Václav. Dunovský byl po první rundě druhý za Dohnalem o 15s, třetí Novák však ztrácel pouhou vteřinu. Václav s Petrem se tak v druhých průjezdech pokusili ještě zrychlit, což se vyplácelo. Drželi kontakt se špičkou a zůstávali stále ve hře. „Důležité bylo, že jsme jeli v klidu a bez riskování,“ dodává Petr Machů.

Ani na poslední průjezdy se počasí nezměnilo a sucho s teplem se Jesenicka příjemně drželo. U Sparrow racing teamu proběhla standardní kontrola vozu a obutí zůstalo stejné z druhé sekce. Kluci se rozhodli neriskovat, ale přesto jet rychle. Situace v pořadí se však zásadně změnila během RZ7. Smolná sezóna Jana Dohnala stále nekončí, v RZ7 ho stihla technická závada a musel tak soutěž opustit bez nadějí na výsledek. Dunovský se rázem snadněji dostal na první místo. Poslední dvě erzety nasadil i přes avizované neriskování obrovské tempo a v cíli se nestačil divit výsledkům: „Domluvili jsme se, že nepůjdem přes hranu a udržíme klidné tempo. Hlavně žádná rizika. Cílový čas byl hodně velkým překvapením.“ Dunovký totiž posledním průjezdem přeskočil v absolutním pořadí Á sedmičkového Petra Bryndu, čímž se dostal poprvé i do nejlepší desítky. Novák Dunovského už nemohl ohrozit, dokončil soutěž 28s za ním.

Dunovský nadšení neskrýval a rozdával kolem sebe slova díků: „Suzana opět fungovala naprosto jako hodinky – obrovské díky všem klukům ze Sparrow racing teamu. Závěr soutěže nám z výsledkového pohledu skvěle režírovalo naše vedení, za což posíláme stejně velké díky. Naše partnery, doufáme, potěší zisk titulu ve třídě A6 a snaha je reprezentovat co nejlépe. Mnoho díků musí putovat i k našim fanouškům za podporu na RZ i nádhernou atmosféru na cílové rampě. Osobně opět vyzdvihuji výkon a práci Petra, je perfektní. Rally Jeseníky se vydařila a v rodině MČR ve sprintrally má jistě své pevné místo.“

Václav Dunovský s Petrem Machů ve voze Suzuki Ignis S1600 dokončili AZ Pneu Rally Jeseníky na desátém místě absolutně o 2,7s před Petrem Bryndou. V první kompletní sezóně s S1600 si výsledkem zaručili mistrovský titul ve třídě A6. Ještě stále však je o co bojovat i na posledním sprintu sezony ve Vsetíně. Na scénu vstupuje matematika, škrtání a sčítání. Ve hře je totiž ještě titul mistra skupiny A. Držíme palce tento víkend do Vsetína.

Vyškovská couvaná Václava Dunovského (autor: Zuzana Eliášová - RDPromotion)

4. 10. 2010

Na sedmý sprint sezony tradičně dorazil i A šestkový Václav Dunovský. Ve Vyškově na něj čekaly zajímavé rychlostní testy a tahanice s nejlepšími ve třídě. Po nepovedeném Pačejově chtěl jasně říci, že ještě nehodlá házet flintu do žita.

Suzanka (Suzuki Ignis S1600) po Barumce, na které s ní startoval Milan Kneifel, opět dostala modré válečné barvy posádky Václav Dunovský – Petr Machů, a tak byla plně připravena k boji. Do Komořan dorazil Dunovský už ve čtvrtek večer, aby ještě stihl trénovat: „Chtěli jsme si napsat vojenský prostor, do něhož byl v pátek přístup omezen, ale dočkali jsme se jen zavřené závory,“ dodává Václav. Nakonec tedy musel rozpis vzniknout až v pátek. Dunovský svou cvičnou Fabii ale rozhodně nešetřil, s úsměvem popisuje situaci ze seznamovaček: „Trať byla hodně špinavá. Celkem dobrodružství bylo brodění se v blátě na RZ2/4/7. Tam to vypadalo, že Fabie zůstane v blátě navěky!“

V okolí Vyškova čekalo na jezdce devět rychlostních zkoušek. Ty se až tak moc nelišily od jiných sprintů. Střídaly se průjezdy po obslužných komunikacích mezi poli nebo přímo po polích, vesnicemi, lesem a vojenským prostorem. „Letos se mi zdejší vložky moc líbily a hodnotím je velmi pozitivně, byť byly místy hodně rychlé. Bláto nakonec vyschlo, a tak i jediná možná komplikace byla vyřešena,“ komentuje Dunovský.

Kvůli brzkému odstoupení v Pačejově, si Dunovský dlouho do Suzanky pořádně nesedl. A tak se ještě před startem ve Vyškově sháněl po nějakém drobném testování. Jak to dopadlo, popisuje Václav: „Nakonec se mi díky Honzovi Dohnalovi podařilo realizovat krátké svezení se na bezpečném úseku. Po velké pauze jsem tak opět zjistil, o čem je v závodním autě řeč. Moc mi to pomohlo, rozhodně jsem v pátek před startem usínal klidněji. Honzovi touto cestou ještě jednou moc děkuju.“

To, že právě Jan Dohnal s Renaultem Clio bude hlavním soupeřem poděbradsko-zlínské posádky, bylo od začátku více než jasné. Ovšem počítat se muselo i s tradičními bojovníky Zedníkem a Novákem. V sobotu startovaly vozy za sucha a tepla, což potěšilo všechny, kteří viděli v předchozích dnech množství bahna podél tratí.

Dunovský začal zostra, ale hned se také dostavily chybičky. „Hned na prvních brzdách jsme měli drobný problém, horší chvíle ale přišla až při průjezdu jediné obce na trati první RZ. Kvůli chybě v rozpisu, kterou jednoznačně beru na sebe, jsem probrzdil umělý retardér. Znovu jsem startoval, couval a poprvé počítal vteřiny,“ popisuje situaci z RZ 1 Dunovský. Ve stopce si tak hoši jen ověřili to, co čekali, tedy spoustu naložených vteřin od všech soupeřů. Ani druhá a třetí rychlostní zkouška nepřinesla Dunovskému žádné pěkné časy, avšak na jeho jízdě bylo znát jisté zklidnění. Do servisu zajížděla Suzanka z průběžného 4. místa v A6 za Zedníkem, Novákem a Dohnalem. Na prvního Dohnala ztrácel Dunovský tou dobou již 48s.

Do druhé sekce vyjel Václav se snahou napravit si reputaci z rána. Ovšem hned první test druhé sekce byl opět ve znamení startování a couvání. Téměř u cíle vložky Dunovský prudce brzdil do pravé zatáčky a vůz se tak dostal do hodin. Duchapřítomný Václav si s hodinami skvěle poradil a na nebezpečném úseku se bezpečně dostal ze svízelné situace. V cíli ho tak mohl mrzet jen dobrý čas, který mohl zajet. Tím ale starosti neskočily: „V následujícím testu byl jeden z retardérů užší, než jsme předpokládali a poskládali jsme se do něj jen za cenu zhasnutého motoru, který nechtěl znovu naskočit… A další počítání drahocenných vteřin. Pocit z jízdy byl ale vynikající, můžu si tak jen a jen sypat popel na hlavu za zbytečné chyby,“ shrnuje Václav.

Po šesté erzetě se Dunovský stále držel na čtvrtém místě za Zedníkem. Honza Dohnal si jel svůj vlastní závod. Před poslední sekcí měl na druhého Nováka najetých už 38s, Dunovský ztrácel minutu a 15s. V servisu kluci přešli celý předek, který dostal opět mnoho ran, včetně jedné větší po tvrdém dopadu na legendárním račickém skoku a mohlo se jet finišovat.

V závěrečné sekci se Dunovský konečně pořádně vzpamatoval a dosahované časy se pohybovaly na úrovni jeho konkurentů. V posledních třech erzetách Václav zajel před Dohnalem vždy první místo, čímž přeskočil třetího Petra Zedníka s Fiestou. Dunovský mohl jenom litovat chyb z celého dne, protože za druhým Novákem v cíli zaostal pouhé 2 vteřiny. Pro vítězství si skvělou jízdou bezpečně dojel Honza Dohnal s Martinou Škardovou.

„Štve mě, že jsme zbytečně ztratili pomalu desítky vteřin, jenom kvůli mně. Tempo jsme měli dobré od rána, jelo se nám skvěle a hlavně Suzana fungovala naprosto fantasticky. Díky moc všem členům Sparrow racing, kteří nám ji perfektně nachystali. Zároveň děkuju našemu vedení, partnerům a také fanouškům, kteří tentokrát měli tu „čest“ několikrát spatřit moje báječné couvání. Letošní Vyškov se z pořadatelského i sportovního hlediska vydařil výborně – jediné negativum snad bylo trochu víc jízdy v omezovači – což mi nedělalo dobře v souvislosti s tím, jak trpěla technika. Speciální poděkování a velká pochvala míří ode mě mému mitfárovi Petrovi za jeho vynikající výkon – jelo se podle něj skoro samo,“ uzavírá Václav Dunovský Admiral Rally Vyškov.

Nezbývá než popřát hodně štěstí a méně chyb do dalšího sprintu, kterým bude začátkem října AZ Pneu Rally Jeseníky.

Tři spršky Veny Dunovského v Pačejově (autor: Zuzana Eliášová - RDPromotion)

6. 9. 2010

Václav Dunovský dostal nečekanou lekci. Povzbuzen výsledkem z Vysočiny se rozjel do Pačejova. Jeho radost však byla smetena ještě dřív, než Machů nalistoval stránky druhé erzety.

Tři týdny od vítězství uběhly jak voda a posádku čekal přesun ještě více na západ, na sprint do Pačejova, který se po roční pauze vrátil do mistrovství. Tentokrát tým neplánoval žádný test, takže přesun proběhl velmi hladce.

Pořadatelé zařadili do harmonogramu tři rychlostní zkoušky ve třech průjezdech. Závodníci měli na úseky přístup celý den, takže se psaním rozpisu nebylo kam spěchat. Není divu, že byl Dunovský celý pátek v dobré náladě: „Měli jsme za pár hodin hotovo a po obědě jsme už jen čekali s týmem na přejímky. Rozpis jsme měli kvalitní a nemohli se dočkat, až ho ověříme v Suzance.“

Rychlostky byly poměrně standardní, dost rychlé, ale nerozbité. Na soutěžící na trati navíc čekalo mnoho horizontů. „Nemám rád vojenský prostor na druhém testu,“ přiznává Dunovský. „Líbí se mi první RZ a také ta třetí nejdelší – nabízí mnoho těžkých pasáží. Ze své jediné účasti v Pačejově v roce 2006 jsem znal právě jen druhý test, na kterém jsme tehdy s Jirkou Strossem nechali minutu v příkopě, do kterého jsme sklouzli prakticky v nulové rychlosti. Ale historie je jen historií,“ vzpomíná Václav.

Čas vjezdu byl tentokrát nekompromisně kontrolován, takže si posádka počkala poměrně dlouhou dobu, během níž je stihla první sprška. „Vše proběhlo celkem v klidu, jen trysky hasicího systému v motorovém prostoru se nedařilo najít – ale opravdu tam jsou a světlo baterky je nakonec odhalilo,“ dodává spolujezdec Machů.

Dunovský se nemohl dočkat startu. Opět ho čekalo srovnávání s Dohnalem na Swiftu, Novákem s C2 a Svačinou s Kitem. Do Pačejova také dorazil Lukáš Pondělíček se svou C2. Navíc silný déšť a stojící voda na cestách slibovaly zábavu na celý den. Dunovský před závodem sebevědomě chválil přípravu: „Byli jsme na tyto podmínky připraveni, nic nás nemohlo překvapit. Veškeré nastavení a obutí tomu bylo přizpůsobeno.“

Vše se zdálo být perfektní. Proč ale veškerá připravenost byla během chvilky ta tam? Nechme promluvit nejdůležitějšího aktéra, Venu Dunovského: „V rychlé pasáži po startu jsem dořadil do šestky, projeli jsme onu rychlou pasáž, dobrzdili do retardéru, projeli skrz obec - kde se nám to na blátě velmi povedlo, řadil jsem znovu nahoru, v mírné levé ven z obce - to byl 4. rychlostní stupeň. V tom se auto při průjezdu kaluží utrhlo a následoval 100 metrů boj, kdy jsem nás držel na silnici a už už to vypadalo, že to bude dobré. Ale v poslední chvíli to nevyšlo a zadní částí napřed jsme sjeli do velmi hlubokého příkopu, ze kterého nebylo návratu. Odnesl to zadní nárazník, konec výfuku a trochu páté dveře. A následovala další sprška. Kdesi na poli jsme počkali na průjezd celého startovního pole a diskutovali, co bylo špatně – a stejně jsme na to stoprocentně nepřišli, prostě se to utrhlo, když jsme trefili kaluž a bylo to.“

„Díky několika pořadatelům, divákům a mechanikům, kteří pro nás přijeli, jsme vydolovali auto ven. Nastartovali a odjeli ho naložit na vozík. Soutěž pro nás tak skončila brzy. Čest Rallyesportu Poděbrady tak zachránila aspoň druhá posádka, která modrou Hondu při své premiéře dovezla do cíle. Za takových podmínek si zaslouží sakra velkou gratulaci. Nedalo mi to a na poslední RZ jsem se na ně jel podívat a absolvoval, tentokrát dobrovolně, další sprchu na dešti. Klobouk dolů před všemi diváky a hlavně pořadateli, kteří si takhle museli vytrpět celý den,“ dodává Václav.

„Závěrem chci ještě moc poděkovat všem, kdo vlezli do toho příkopu a tahali nás ven. Navíc se chci omluvit všem členům týmu, partnerům i fanouškům, kteří na nás čekali a nedočkali se. Náš start je stál nemalé úsilí a my to takhle zazdili. Ale na druhou stranu to mohlo dopadnout hůř, a když nejde o život tak jde, víme o co… Stačilo se podívat po příjezdu domů na TV a nějaké závody byly k smíchu ve srovnání s tím, co musejí prožívat lidé postižení povodněmi.“

Václav ale nebyl jediný, kdo měl ve třídě A6 trable. Dohnala znovu a znovu dostihly technické problémy a Svačinu odstavilo v RZ7 servo. Z vítězství ve třídě se tak po devíti rychlostkách radoval Tonda Novák s Jiřím Vajďákem.

Ovšem i takovéhle soutěže do rally patří. Doufejme, že Dunovský s Machů mají minimálně na sezónu vystaráno. Budeme držet palce druhý víkend v září ve Vyškově.

Slunce, vedro, stíhačka a šampaňské (autor: Zuzana Eliášová - RDPromotion)

2. 8. 2010

Václav Dunovský se po Bohemia rally, kde tvořil posádku bezpečnostního vozu, vrátil zpět do svého oblíbeného závodního vozu - Suzuki Ignis S1600. A že to byl návrat s grácií. Ze sprintrally Vysočina dovezl kov nejdražší.

Po měsíční pauze vyrazila posádka Václav Dunovský – Petr Machů s dobrou náladou na Vysočinu. Václava ještě hřál pocit z dobře odvedené práce na posledním MMČR. Přesto všechny nejistoty nezmizely. Přece jen, Rally Vysočina je velká neznámá. Nicméně se rozhodli soutěž zvládnout bez předchozího testu.

Rally se rozprostírala kolem Kunžaku a Jindřichova Hradce. Krásy okolní přírody si kluci užívali už při seznamovačkách, které proběhly až na drobný problém v klidu. „Všechno bylo super. Stejně jako v Krkonoších jsme se snažili rozpis zkvalitnit novými prvky a lehkými změnami. Situaci krapet zkomplikovala nehoda na hlavním tahu mezi Kunžakem a J. Hradcem, jejíž vyšetřování způsobilo kompletní uzavírku této komunikace a všichni tudíž museli volit variantu objíždky – snadno si každý představí, jak to na okolních cestách vypadalo, když se na ně přestěhovala doprava ze silnice první třídy,“ komentuje seznamovací jízdy Dunovský. „Venovi se to tak zalíbilo, že si radši zapomněl licenci i ostatní věci na hotelu v Kunžaku, takže jsme si objížďku dali pro jistotu dvakrát,“ dodává s úsměvem Petr Machů.

Rychlostní zkoušky daly předvídat velké závodní rychlosti. Dunovský si vložky velmi pochvaloval, ocenil také jejich čistotu: „Vložky nebyly skoro vůbec rozbité. Dobré bylo zařazení RZ 1, 5 s délkou téměř 15 km. Dlouhé erzety, ty já rád. Zbylé testy byly svou rychlostí celkem záludné a velmi zde rozhodoval rozpis.“

Zatímco páteční přejímky proběhly na ostrém slunci, na sobotní závod byl předpovídán déšť. Ráno bylo sice zataženo, ale za to vedro a sucho. Volba taktiky tak byla velmi důležitá. Dunovský si nesměl dovolit chybovat. V konkurenci A6 bylo větší horko, než na slunci. Zedník s Fiestou, Novák s C2 a Dohnal tentokrát se Swiftem. Poděbradský mládenec věděl, že se tak jako tak slušně zapotí. „Obuli jsme vzhledem k horku variantu, kterou jsem ještě ani nejel. Vezli jsme pak ještě dvě mokré rezervy – kdyby náhodou,“ prozrazuje ranní taktiku Václav. Bylo znát, že auto cestou na první RZ hodně klouzalo a ani po startu to nebylo lepší: „Neměl jsem k pneumatikám moc důvěru. Získal jsem ji asi až od poloviny vložky,“ dodává Dunovský. I přes pochybnosti zajela posádka na Ignisu hned druhý čas za Zedníkem. Ten vyhrál i druhou RZ, ale poté se musel kvůli technickým problémům ze soutěže poroučet.

V druhé části první sekce už tradičně nastoupil Honza Dohnal s Martinou Škardovou. Dunovský si však stále držel druhé místo pěkně na dohled. „My jsme zbylé zkoušky sekce projeli s patřičnou dávkou rezervy, protože bylo nutné ověřit správnost novinek v rozpisu a vůbec jeho kvalitu – což se vcelku potvrdilo. Stejně jsme se ale nevyvarovali chyby. Na jedné z lesních odboček jsme vykroužili takové polohodiny a museli jsme znovu startovat,“ popisuje Václav situaci první sekce. Ztráta nebyla nijak dramatická, ale těch 8 – 10s mohlo hrát větší roli, než si kluci mysleli. Nad první částí soutěže a časovou ztrátou přemýšlel i Machů: „Naše další snažení mohly ovlivnit prasklé výfukové svody. Povolili již po startu RZ1, z naprosto neznámých příčin. Na výkonu – hlavně při pomalých výjezdech to bylo trochu znát.“

V servisu se všichni okamžitě vrhli na zavaření svodů. Udělali vše možné i nemožné: „Kam narvali svářečku, tam to svařili,“ usmívá se Dunovský. Do druhé sekce se tak kluci mohli plně soustředit na stíhací jízdu.

„Celou druhou část jsme se snažili jet svižně a hlavně už konečně bez chyb,“ což se Dunovskému skutečně dařilo. Už to vypadalo, že si z Vysočiny odvezou pěkné druhé místo, když si obrovskou porci smůly opět vybral Honza Dohnal. Václav na něj před poslední RZ ztrácel 6,5s. Vypadalo to na boj do posledního metru. Bohužel Dohnal musel před RZ8 kvůli technickému problému odstoupit. Nutno dodat, že tentokrát by to Dohnal neměl dvakrát jednoduché, Dunovský mu totiž byl těsně za nárazníkem celou soutěž. „Byli jsme furt tak nějak na dostřel, takže kdyby Honzík dojel, rozhodně by nás ty hodiny mrzely o to víc,“ dodává Dunovský. Posledním testem Václav jen potvrdil skvělou formu a na rampu si přijel pro první místo ve skupině A a 11. absolutně. Do TOP10 se nedostal jen o sedm desetin sekundy, což ho ale při tak skvělých výsledcích vůbec nemuselo mrzet. Druhé místo za Dunovským s přehledem uhájil Novák s Vajďákem. Nejlepší trojku pak doplnilo duo Nešpor – Nešporová.

A co bylo oproti ostatním sprintům jiné na Vysočině? Celý podnik se odjel neskutečně rychle. Člověk se ani nezastavil a za pár hodin bylo po všem. Počasí se drželo slunce zuby nehty až do konce. Pršet nakonec začalo až na cílové rampě. „Čekal jsem, kdy to spadne. To, že pršelo až na rampě, bylo skvělé. Perfektní osvěžení po tom velkém vedru, které nás provázelo celý den,“ rozplývá se vítězný Dunovský. „Pořadatelsky se tato soutěž vydařila dobře, RZ byly zajímavé, rychlé – prostě byly svoje. A co je důležité, byly nové – pro všechny neznámé, a to je dnes spíše vzácnost,“ nezapomíná Dunovský okomentovat organizaci závodu.

Rozloučení s Vysočinou uzavírá Václav děkovačkou: „První poděkování tentokrát posíláme našim fanouškům, všem kdo nás podpořili na místě i z domova. Rampa v cíli opravdu stála za to. Dále velké díky mechanikům Sparrow racing teamu, technika byla opět skvělá. S prasklými svody si v terénu poradili naprosto s přehledem. Samozřejmostí je poděkování našim partnerům a vedení – díky.“

Přejme Dunovskému s Machů, ať jim vítězství z Vysočiny přinese další a další. Třeba už tento víkend v Pačejově. Hodně štěstí.

Krkonoše a Bohemka - obě domácí, ale každá jinak (autor: Zuzana Eliášová - RDPromotion)

11. 7. 2010

Václav Dunovský se ještě nestihl ani ohlédnout za rallysprintem Krkonoše a už už se přiřítila oblíbená soutěž Rally Bohemia. Tentokrát to nevyšlo na ostro, ale i tak to byl pro Václava zážitek.

Pojďme si ale nejdříve vzpomenout, jak to bylo při Rally Krkonoše

Soutěž otevřela Dunovskému nové možnosti. Díky měsíční pauze po Kopné si mohl dovolit test. Ale ne ledajaký. Před domácí soutěží na skoro domácí testovací trati. Závodní vůz měl tak poděbradský mladík téměř na dvoře. Za spolupráce Radana a Adama Eliášových mohl hladce proběhnout test v Žiželicích. Václav tak najezdil kolem 25km a rázem se sžil se svojí Suzankou, jak se familiérně říká v posádce Dunovský – Machů vozu Suzuki Ignis S1600. „K mému překvapení dojelo hodně známých a přátel, a tak jsem, alespoň z části, mohl i splnit slib svezení.“

Ze Žiželic pak Sparrow team pokračoval rovnou do Trutnova, kde stihli administrativní přejímku. Václav od začátku pěl chválu na tento sprint: „Soutěž může být vzorem pro všechny ostatní díky přístupu pořadatelů k posádkám. Několik týdnů před soutěží probíhala emailová komunikace, všechny informace jsme měli okamžitě k dispozici. Pořadatel nás sám vyzval k vyjádření k předběžnému startovnímu pořadí, k místům v servisu… Samotná prezentace a přejímka byla v duchu úsměvů a pohody.“

Další krkonošskou výhodou byly RZ blízko sobě. Tak mohly seznamovací jízdy proběhnout hladce a s časovou rezervou. „Potkala nás jenom jedna policejní kontrola, jinak bylo všechno naprosto bez zádrhelů. Bonusem byla sličná děvčata, jež zapisovala průjezdy…“ usmívá se Dunovský. Společně s Machů se dokonce pokusili aplikovat nějaké změny v rozpisu, což se ukázalo být krokem vpřed.

S erzetami byl Vašek maximálně spokojen: „Vložky jsou luxusní. Pořád někam zatáčí, přitom jsou rychlé a zároveň plynulé. Počasí je navíc udělalo nevyzpytatelnými. Jedním slovem pecka!“ Není divu, že se Dunovský těšil na závodění. Přejímky proběhly také klidně, jedinou ojedinělostí se tak stala pochvala posedu a připoutání se s HANS. Kdo si tímto není jistý, nechť utíká k vozu Dunovského, neboť to má vypadat přesně tak, jak to má právě Václav.

Na startu Rally Krkonoše se opět sešla plejáda skvělých jezdců, nevyjímaje ani skupinu A6. První sekci po dešti nejlépe nastoupil Dohnal se Škardovou. Dunovský nejspíš zaváhal při volbě měkkých pneumatik. Přesto vyjel do první erzety s nasazením. Až do havárie týmového kolegy Petra Trnovce. „S trochou štěstí jsme neskončili na něm… Po drobné chybě jsme museli, již tradičně, startovat, couvat a rovnat se do správného směru – účet nám byl vystaven asi na 20s.“, komentuje Dunovský situaci v RZ1.

Od druhé erzety na to Václav šlapal o to víc. A bylo to znát. Ve druhé i třetí vložce opanoval druhé místo hned za Dohnalem. Rázem přeskočil Nešpora i Nováka na druhé místo celkově. Bohužel pro naše duo v RZ4 opět ztratili: „Po kvalitním začátku jsme zhruba v polovině zkoušky chytli defekt na pravé zadní kolo… ani nevíme, kde se to stalo.,“ dodává zklamaně Machů. Posádka sice jela i do servisu z druhého místa celkově v A6, leč ztráta na Dohnala byla více než minutová. Navíc Robert Nešpor s Fabií Kit Car dýchal na Václavova záda ze vzdálenosti tří vteřin. Další 3s za Nešporem pak vyčkával Svačina.

V servisu chlapci vyměnili pneu, dopředu šla tvrdší směs, a vše se zkontrolovalo. Posádka se stihla potkat s fanoušky a přáteli, a navíc pojíst i menší oběd. Do druhé sekce tak vjížděli posilněni a vyzbrojeni silou, minimálně tou psychickou.

Síla ale evidentně dlouho nevydržela, neboť hned v RZ5 se Dunovský dostal do velké krize: „Byla tam obrovská krizovka, ale vybojovali jsme ji se ctí,“ což dokazuje ztráta pouhých 6 vteřin na Dohnala. Nepříjemné situace pronásledovaly posádku i nadále. Nejen, že měli v 6. vložce podezření na defekt, který se nepotvrdil, navíc skončili na mnoha místech v blátě. Tam také ztratili dalších dvacet vteřin a jako kolovrátek vznikla situace startování – couvání… Díky odstoupivšímu Nešporovi (technická závada) si Dunovský s Ignisem udržel druhou příčku celkově. Poslední dvě RZ si tak pořádně užili: „Bavili jsme se, zároveň jsme se snažili jet rychle a nerozbít to. Marcel Svačina byl příliš blízko na chyby,“ dodává Dunovský.

Dojet do cíle se podařilo na krásném druhém místě. Zlato si opět odvezl Honza Dohnal. Třetí příčku vybojoval Marcel Svačina.

„Krkonoše mě stejně jako vloni nadchly. Petr měl také jen slova chvály. Odstup na kluky byl obrovský, což jsme si na jednu stranu udělali sami, na druhou smekáme vše, co máme před výkonem Honzy Dohnala, který by nás obložil i bez výletů a defektů,“ nešetří chválou Dunovský.

„Veliké díky míří našim mechanikům a vedení Sparrow racing teamu, technika opět šlapala naprosto perfektně od začátku testu do cíle soutěže. Samozřejmě nezapomínáme ani na naše vedení a partnery, protože bez nich bychom nejeli nikam. Fanoušci byli tradičně super – at‘ už na testu, nebo při samotné soutěži, díky jim za velkou podporu. A také díky Tomáši Němcovi, že jsme si byli konečně schopni předat nálepku rally-mania, a ta mohla být následně vylepena na to pravé místo.“

Nová role při Rally Bohemia

Krkonoše vystřídala Bohemka, při které Dunovský bohužel nepřejel startovní ani cílovou rampu. Tentokrát bylo jeho působení tiché, nikoli však nedůležité. Václav Dunovský tvořil na Bohemia Rally posádku bezpečnostního vozu (poslední kontrola diváků před průjezdem předjezdců s nulami). Společně s Pavlem Pokorným, který tuto funkci vykonává již několik let, usedl za volant vozu Škoda Octavia. Zkušenou posádku druhého bezpečnostního vozu pak tvořil otec Václava, Josef, s Milanem Holubem. „Myslel jsem si, že to bude mnohem jednodušší. Každou chvíli jsme museli hlásit mikrofonem divákům, že stojí nevhodně až nebezpečně, a že musí své místo opustit, nebo se posunout. Dostali jsme za celou soutěž hodně jmen a mnoho fanoušků snad ani nechtělo pochopit, že stojí doslova na ráně,“ snaží se přiblížit situaci bezpečnostního vozu Dunovský.

Jeden by si řekl, jestli to vůbec někdo ocení? „Ale jo, našlo se i dost takových, kteří zamávali, udělali pár kroků a bylo to v klidu. Také kluci a děvčata v bezpečnostních bodech věděli, co mají dělat a konkrétně na zrušeném Šumburku, kde jsme si v tom šíleném vedru zapracovali víc, než dost, jsem byl z jejich přístupu hodně mile překvapen. Klobouk dolů před nimi, že to tam celý den vydrželi stát.“

Součástí činností Dunovského na Bohemce bylo i dopáskování několika míst či rozmístění tabulek s nápisem zakázaný prostor. Ale přesně o tom ta práce je, v tomto případě jde závodění stranou. Tito lidé se snaží zpříjemnit situaci soutěžícím i divákům. Za jejich trpělivost a snahu jim jednoznačně patří dík. „Celkově to bylo opravdu super, Pavel se ukázal jako opravdový profesionál a diváky zvládal i přes četné nadávky excelentně. Já se přeci jen ze začátku trochu učil, ale díky Pavlovi to šlo opravdu dobře.“

Poznat soutěž z jiné strany bylo pro Václava obrovskou zkušeností. „Nikdo si ani ve snu neumí představit, kolik sil a nervů to stojí, aby se celý ten kolotoč v pátek rozběhl a v neděli bez problémů skončil. Myslím, že současný tým, který Bohemii pořádá, si zaslouží velikou pochvalu.“

Na Václava Dunovského opět v roli jezdce se můžeme těšit při dalším rallysprintu, kterým je 16. – 17. července Rally Vysočina.

Těžká a milovaná Kopná Václava Dunovského (autor: Zuzana Eliášová - RDPromotion)

2. 6. 2010

Čtrnáct dní před Kopnou si Dunovský s Machů přivezli z Lužických hor zlato. Na vavřínech však rozhodně neusnuli, bylo jim jasné, že na náročné moravské soutěži budou muset se svým Ignisem přidat o to víc.

Dunovský se netají oblíbeností tohoto rallyového kraje: „Dorazil jsem tradičně ve čtvrtek a potřeboval bych tak týden k dobru, abych poklábosil se všemi přáteli... Přesto jsem ještě trochu času našel a s Petrem (Machů) a Davidem (Šmeidler) jsme ho využili k tomu, abychom vyzvedli potřebné dokumenty k soutěži a udělali i administrativní přejímku.“ Všechno bylo připraveno na soutěž, jediným negativem tak bylo jen zatraceně chladné počasí.

Domácí prostředí teamu Sparrow racing umožňovalo válečnou poradu přímo na dílně ještě ráno před seznamovacími jízdami. Ty pak proběhly pro posádku hladce: „Petr stanovil harmonogram tak, že jsme to hezky stihli. Nepotkávali jsme moc vozů, takže jsme měli relativně volnou trať.“ Protože bohužel ani Kopná není výjimkou při nedodržováním pravidel seznamovacích jízd, náladu klukům trochu pokazilo psaní RZ Loučka: „V protisměru jezdila jistá individua z řad soutěžních posádek jako magoři. Jeden z nich jízdou po prostředku vytlačil polovinu našeho auta do příkopu… Mám pocit, že už to zmiňuju snad posté. Nad stylem seznamování se s tratí by se měl už někdo kompetentní zamyslet a učinit patřičný krok ke změně,“ dodává rozladěný Dunovský.

Po několika letech došlo i na Kopné k obměně rychlostních zkoušek. Většina jezdců to velmi uvítala. Stejně tak i Dunovský změnu nadšeně ocenil: „Loučka mně osobně příliš mezi ostatní RZ nezapadala a tušil jsem, že tam mi to asi ideálně nepůjde, ale zbytek vložek byl super soutěžní. Pořadatelé dokázali udržet skvělou úroveň Kopné z předchozích let. Obzvlášť Kameňák stál za to. Bylo jasné, že každý metr bude hodně klouzat. Někde poteče voda, jinde bude bláto, někde oboje, prostě to budou závody!“

Po plynule proběhnuvších přejímkách se ještě Václav pro jistotu svezl v Ignisu s jedním mechanikem, aby ověřili funkčnost vozu. Vše se ukázalo být v pořádku a perfektně připraveno na náročný sprint a velkou konkurenci v A6. Početná skupina čítala deset soutěžících. Dohnal se chystal napravit reputaci po Lužičkách, Novák nebude chtít zůstat pozadu, stejně tak Březík, Zedník a Svačina. Skupinu pak na Moravě dobarvily ještě dva Citroëny Max Křemena a Stavjaníka a dvě Fabie Kit Car Nešpora a Vršanského. Rozhodně se poděbradsko – zlínská posádka měla na co těšit.

Ráno všechny probudilo chladno a mokro. Sice už nepršelo, ale vodu mohli závodníci potkat na každém rohu. Dunovský obul dopředu suché pneumatiky a dozadu šly tradičně ty, co zbyly z předchozí soutěže. Vše bylo připraveno. Avšak hned první taktický plán, tedy rychle odstartovat do „oblíbené“ RZ Loučka, nevyšel: „Jenom díky velkému štěstí nám motor na startu nezhasl úplně… Takže, jak jinak než do mírného kopce, jsme při skákavém rozjezdu počítali vteřiny,“ komentuje startovací manévr Václav. Zkouška byla sice krátká, ale krapet zrádná. Dunovský mohl být po 1. RZ docela rád, že ztratil na prvního Nováka pouhých 7s a zařadil se na 6. místo.

Druhá RZ – Raková byla sice na pohled ještě záludnější, přesto byla na Dunovském znát jistota a přesnost. Nechtěl si už nechat vzít ani vteřinku. Zajel druhý čas hned za Dohnalem a vyhoupl se tak v celkovém pořadí v A6 na třetí místo za Nováka.

Po dvojce už čekal tradiční servis, kde mechanici jen vše důkladně zkontrolovali, aby se mohlo vyrazit do druhé sekce. Naladěn dobrým výsledkem z druhé RZ se Dunovský s vervou rozjel do RZ 3, na které se, chtě nechtě, rozhodlo o osudu soutěže: „Na Kameňáku jsme se snažili jet dobře a s rezervou, což se celkem dařilo. Necelý kilometr před cílem nastala chyba nechyba…“ Ačkoli vše, včetně rychlosti i rozpisu sedělo, došlo k problémům: „Jeli jsme dlouhou levou pod blátem a na výjezdu nás to vytáhlo ven směrem na stromy. Rozhodl jsem se využít něco jako cestu a poslal nás na ni.“ To by posádku stálo několik málo vteřin, kdyby se Václavovi včas podařilo zařadit zpátečku. „Podařilo se mi to asi po 20s a po několikátém znovunastartování,“ dodává zklamaně Dunovský, který se zpátečkou často bojuje. Účet zněl 22s v RZ, což se na sprintu dá jen těžko dohnat. Čtvrtou RZ dojeli kluci v pěkném tempu druzí za Dohnalem. Pátou vložku o půl vteřiny vyhráli, čímž si polepšili a do servisu tak opět jeli z 3. místa celkově. Na druhého Nováka však ztráceli 24s a na prvního Dohnala dokonce vteřin 45. Za Dunovským držel místo Březík, páté doplnil Nešpor s Nešporovou.

Tentokrát se mechanici v servisu více zaměřili na brzdy, vše ale bylo v naprostém pořádku. Pneu zůstaly od rána, byť na nich byla únava velmi znát. Na posádky čekaly ještě poslední tři RZ. Tuto sekci už Dunovský zvládl perfektně. Na Loučce opět trochu dostal na frak, ale vyvážil to poslední erzetou, kterou o pět vteřin vyhrál. Kdyby pořadatelé nasadili ještě jednu vložku, možná by stáhl těch 6s na Nováka a boj na špici by tak byl ještě zajímavější. Jenže chybami se člověk učí, a tak měl Dunovský alespoň možnost se více věnovat vozu a získávat v klidu cenné zkušenosti v náročných podmínkách a kontrolovat si svou třetí pozici. Na Vizovickou rampu pro pohár za 1. místo si tak vyjel Jan Dohnal, Antonín Novák za místo druhé a Dunovský s Machů třetí. „Tonda Novák si to pohlídal, Honza Jel tradičně svou vysokou ligu. Přesto jsem se třetím místem, na to co se dělo na trati, velmi spokojený,“ usmívá se Dunovský. Zmínění tři si pak dojeli pro poháry nejen ve skupině A6, ale i v celých áčkách.

Václav Dunovský si neodpustí okomentovat ještě celou soutěž: „Kopná se opět vydařila a přesunem do Vizovic nic ze svého kouzla neztratila, ačkoli Slušovice jsou pro mě Slušovice. Na přístup pořadatelů pěji samou chválu, jen tak dál. Letos to sice bylo jiné, ale opět super.“

A závěrem ještě Vaškovo tradiční vzdání díků: „Posílám velké díky Sparrow racing teamu za vůz v té nejlepší kondici. Děkuji také našemu vedení a partnerům. Fanouškům, kteří přišli na kus řeči, a také všem, kteří o sobě dávali vědět podél RZ. Tím nepostradatelným na Kopné byla pro mě hlavně Neubuz. Děkuji vám, že mi vy všichni v čele s tetou Leonou poskytujete druhý domov.“

Srnky a vítězství v okolí Hrádku (autor: Zuzana Eliášová - RDPromotion)

11. 5. 2010

Václav Dunovský s Petrem Machů přijeli bojovat o příčky nejvyšší i na druhý sprint sezony - Thermica Rallye Lužické Hory. Po smíšených pocitech, které posádka měla z třebíčského sprintu, bylo jasné, že se kluci na Lužičky o to více připraví a pokusí se zbytečnou chybu z Vysočiny napravit právě na severu Čech.

Startovní rampu přejelo devět posádek kategorie A6, mohli jsme se tak těšit na skvělý závod. Dohnal se Škardovou si brousili zuby na první místo a bylo jasné, že ani Pondělíček a Novák nebudou chtít zůstat pozadu. Poděbradský jezdec neponechal nic náhodě a i přes enormní počet pracovních povinností, se od prvního sprintu soustředil jen a jen na Hrádek. „Makali jsme, co to dalo. Taky je fajn, že Hrádek nad Nisou pro mě není novinkou, ve třídě SA2 jsme na této soutěži dominovali už s Janem Škaloudem v roce 2005.“

Tak jako na každý sprint, i na tenhle Václav dorazil ve čtvrtek večer. Atmosféru před soutěží hodnotil obzvlášť pozitivně: „Všude panovala dobrá nálada, navíc jsme kromě prezentace udělali i administrativní přejímku, což časově odlehčilo pátku, takže jsme mohli v klidu posedět a hodit řeč s přáteli.“

V pátek už na všechny čekaly seznamovačky. Na jezdce byly připraveny tři rychlostní zkoušky, dvě české a jedna u sousedů v Polsku. „Jeli jsme si v klidu, měli jsme velkou rezervu a všechno jsme stihli. To, co mě snad nikdy nepřestane překvapovat je, že opět část startovního pole jezdila jak utržená ze řetězu. Pokaždé mě fascinuje, že z toho nikdy žádný činovník nevyvodí patřičné důsledky,“ komentuje klasickou situaci Dunovský. Se zbytkem seznamovacích jízd už byla posádka spokojena: „Na trati nebyl žádný problém, prakticky jediným zádrhelem byl retardér před cílem polské RZ, který byl zřejmě omylem namalován tak, že by ho neprojel vůbec nikdo. Všechno se ale vyřešilo a v PU byl uveden ve správných rozměrech.“

Právě v seznamovacích jízdách ale Dunovský zjistil, že jeho dřívější start v těchto končinách mu nebude nic platný: „Z toho, co jsme kdysi jeli, se nezachovalo nic. Akorát na nejdelší, podle mě extrémně těžké a dlouhé RZ, se dříve jelo několik pasáží v protisměru.“ Přes to, že vložku hodně závodníků považovalo za velmi náročnou, Dunovský byl rád, že se neměnila: „Je super, že ji pořadatelé třeba nerozdělili a zachovali těch 15 km vcelku.“ Druhé RZ zajímavost také nechyběla. Byla hodně rychlá, s množstvím nečistot v lese a šotolinou na otevřeném úseku do cíle. Jenom třetí zkouška vykouzlila Dunovskému na tváři rozpačitý výraz: „Polská erzeta byla trochu mimo realitu… .“

Do sobotního závodu nemohl Václav dospat. Je jasné proč. Do Lužických hor si přivezl do svého závodního Ignisu novou sedačku. Nechal ji, s patřičnou dávkou pýchy, mechaniky slavnostně namontovat. „Od cíle v Třebíči jsem poprvé jel v autě na přejímku a zpátky. Okolo města jsem vyzkoušel, jestli vše funguje. A hlavně jsem se trochu porochnil ve své nové sedačce,“ komentuje spokojeně Dunovský.

Počasí do první sekce kluky potěšilo, sucho a teplo bylo to, co si přáli. Ignis byl obut na nové pneumatiky vpředu, vzadu zůstaly třebíčské. „Při zahřívání jsem nechtěl ponechat nic náhodě, což se zřejmě ukázalo jako špatné. Od první RZ mi připadalo, že auto klouže až moc,“ hodnotí vstup do soutěže Václav. Tím ne úplně podařený začátek neskončil. Diskutovaný skok v první části testu Dunovský nejel úplně naplno, přesto musel po dopadu ze vzduchu s vozem trochu bojovat. V polovině RZ1 se navíc přidala komplikace s motorem, který při silném brzdění zhasl: „Stálo nás to vteřiny, protože výjezd z odbočky byl do mírného kopce,“ osvětluje časovou ztrátu spolujezdec Machů. Už se zdálo, že drobné problémy jsou za nimi, Dunovský se však v závěrečném sjezdu sám postaral o dramatickou chvilku: „Udělal jsem drobnou chybu, která mohla mít velké následky. Jen maličko jsem netrefil stopu v nečistotách a ve velmi úzké pasáži se auto smeklo. Při vyrovnávání smyku jsme pravým předním kolem zavadili o kámen v trávě a měli štěstí, že zůstalo jen u naprasklého spodku nárazníku.“ Přes strasti v první vložce dojela posádka na třetím místě se ztrátou téměř dvaceti sekund na prvního Dohnala. Na Pondělíčka Dunovskému chybělo necelých deset vteřin. O sedm vteřin později pak dýchal Václavovi na záda Novák. Nejrychlejší pětku doplnil Křemen s Eliášem na Citroënu.

Ve druhé RZ však Dunovský nasbíral ztrátu ještě větší: „Měli jsme před cílem obrovskou krizi v sérii táhlých zatáček na rozbitém. S trochou štěstí jsme to ale vybojovali.“ Než došlo k oné krizi, potkalo posádku ještě něco mnohem více neobvyklého: „V obci mezi bytovkami a domy jsme potkali dvě srnky. Musel jsem prudce zabrzdit, ale naštěstí holky to k oboustranné spokojenosti stihly,“ pousmívá se Dunovský.

K nepovedeným časům první sekce se přidala i polská erzeta. Tou se posádka doslova protrápila. Přehřáté pneumatiky byly navíc takřka bez tlaku, takže Dunovského standardní dravá jízda náhle připomínala lední revue. Do servisu ale nakonec, díky Pondělíčkově penalizaci, jeli z druhého místa se ztrátou 37s na Dohnala.

Mechanici po uskákaném dopoledni zkontrolovali kompletně spodek, který dostal hodně ran a posádka, poučená z rána, vyrazila do druhé sekce. Bylo znát, že auto fungovalo perfektně. Dunovský se cítil dobře, jenže jaksi na časech se nic moc neměnilo. V RZ 4 musel odstoupit Jan Dohnal kvůli poruše motoru, takže otázka časů mezi těmito borci nám zůstane nezodpovězena. K radosti diváků se ani po odstoupení Dohnala s pěkným závoděním nepřestalo. V páté RZ naložil Novák Dunovskému přes 3 vteřiny: „Byli jsme docela překvapení, v tu chvíli jsme opravdu nevěděli, kde vzal tolik vteřin,“ komentoval Machů. Po šesté RZ tak byl boj na špici naprosto vyrovnaný, Novák první, Dunovský o 0,3s za ním.

Před poslední dlouhou RZ provedl tým v servisu jen standardní prohlídku. Po domluvě se rozhodli šetřit finance do budoucích závodů a ponechali stejné pneu od rána. Dunovský evidentně nechtěl prohrát, udržel si klidnou mysl a zbytečně se nepouštěl do extrému. Po drobné chybě v řazení krátce po startu se zdálo, že je tím vše rozhodnuto, a tak si s Ignisem jen drželi svižný rytmus a neriskovali. „Výsledný čas mě opravdu hodně překvapil, protože jsem tentokrát vážně volil rozum před puštěním to tam naplno,“ neskrývá radost Dunovský. Na patnácti kilometrech nandal Novákovi 8,8s, čímž si zajistil zlato. Přesto zůstává Dunovský při zemi: „Byla to krásná, perfektně uspořádaná soutěž. Nakonec z toho byla naše radost. Ale k tomu, abychom byli o pozici níž, stačilo málo, a sice aby dojel Honza Dohnal. Jeho časy byly ne o třídu, ale o dvě jinde než ty naše. Tonda Novák taky ukázal, že není žádné ořezávátko. Vítězství je skvělé, ale zůstaňme v realitě, je potřeba se pořád zlepšovat, protože se pojede rychleji a rychleji.“

Za normálních okolností by naše shrnutí skončilo gratulací, dnes však ještě dáme prostor Václavovi, aby se vyjádřil k diskuzím, které se objevily na internetu: „Retardéry hodnotím jako naprosto perfektní, dostatečně široké a na vhodných místech. Po delší době se mi projížděly pohodlně, byly dobře vidět, a co je důležité, bylo vidět skrz ně, kam člověk jede. Když už by byl někdo rychlejší, auto by o ně nezničil, jako třeba o balík slámy, který by asi někteří potřebovali, aby byli spokojení. I kdyby ty sudy měly požadovaných 80cm, při průjezdu kolem retardérů by stejně vidět nebyly. Někdo si asi trochu sedí na vedení. Narážkám na to, že v servisu by v případě deště, plavali jezdci s vyššími startovními čísly, se směju, protože naše číslo, Petra Trnovce, Petra Bryndy a dalších byla docela nízká a stáli jsme na trávě také. Přeji pořadatelům dostatečný nadhled nad těmito mysliteli! Vůbec bych se nedivil, kdyby s tím praštili a za rok žádný Hrádek nebyl.“

„Už opravdu na závěr děkuji Sparrow racing teamu, který opět nezklamal a připravil pro nás perfektně fungující techniku. Samozřejmě našemu vedení, partnerům a fanouškům, kteří byli pěkně vidět, což je super. Gratulujeme také týmovým kolegů Petru Trnovcovi s Mírou Stankem k jejich výbornému výsledku a Jakubu Brázdovi k bronzovému návratu na tratě RZ,“ dokončuje Dunovský. S posádkou Dunovský – Machů se uvidíme už tento víkend na Moravě při Impromat Rallysprint Kopná. Držíme palce, ať fenomenální Kopnou překonáte stejně jako Lužičky.

Začátek v Třebíči s nadějí a chybou (autor: Zuzana Eliášová - RDPromotion)

10. 4. 2010

Poděbradsko - zlínská posádka Dunovský – Machů začala svou sezonu na půli cesty mezi oběma městy, na prvním letošním rallysprintu v Třebíči. V minulém roce se pánové nejen sžívali sami se sebou, ale i se Suzuki Ignis S1600. Václav pendloval mezi spolujezdci i mezi vozy rozdílných kategorií. Letos se tedy může soustředit výhradně na skupinu A6, ve které bude na sprintech bojovat o příčky nejvyšší.

Sparrow racing team přes zimu na Ignisu zapracoval, aby byl pro Dunovského i pro Kneifela, který s ním pojede MMČR, perfektně připravený. Před soutěží si vůz mohli oba jezdci vyzkoušet na testu v areálu ve Slavičíně. Ačkoli podmínky byly ještě téměř zimní, vše proběhlo dle představ. „Na lesní cestě bylo nejen mokro, ale taky hodně nečistot. Bláto a kamení bylo vytaháno během chvilky,“ vzpomíná na test Václav. Právě i díky tomu se ale mohl Středočech naučit zase něco víc: „Našli jsme na takové podmínky nastavení, které se během roku může na soutěžích hodit.“

Po testu nezbývalo nic jiného, než se těšit do Třebíče a doufat, že po 4 měsících bez závodění nebude start pro posádku žádný problém. Dunovský ani Machů však neponechali nic náhodě: „Přes zimu jsme se oba, já i Petr, snažili připravit co nejlépe. Oba jsme na sobě tvrdě pracovali, aby vše mohlo fungovat.“

Václav dorazil do Třebíče ve čtvrtek v noci, natěšený na závod, ale cesta z Poděbrad neproběhla úplně dle představ. „Přijel jsem za velmi silného deště a cestou jsem ještě stihl tréninkáčem trefit možná největší díru v tamějším kraji,“ komentuje s úsměvem.

Ve stejně hektickém duchu jako příjezd, probíhaly i páteční seznamovací jízdy. Kluci začali trochu později, nakonec však všechno stihli bez problému napsat a zkontrolovat. Přesto se nevyhnuli jedné kuriózní situaci: „V jednu chvíli jsme se přesně netrefili zpátky na start za obec Březka a museli jet kousek proti RZ. Děkujeme pořadateli kontrolujícímu průjezdy, že to komentoval jen slovy: v klidu, jsme lidi, ale příště už, hoši, takhle ne, ale pěkně okolo…“.

Podoba letošní Horácké rally byla pozměněna a soutěž se tak dostala zpět do okolí Náměšti nad Oslavou. To oceňuje i Dunovský: „Byl to určitě krok správným směrem. Rychlostky sice zůstaly letecké, ale oproti původním obavám jsme se do omezovače na 6 dostali jen asi na dvou místech. Všude bylo mnoho posypu po zimě a taky dost zrádných horizontů. Každopádně velmi zajímavé bylo závodit na trati závodu do vrchu svrchu.“

V sobotu ráno se tým rozhodl trochu pošetřit techniku, nechal vůz na vozíku a dovezl ho tak přímo až do Třebíče. Dunovský obul do startu závodu to nejměkčí, co bylo k dispozici a těsně před odjezdem ještě nechal upravit nastavení podvozku. Není divu, že tolik přemýšlel nad strategií, v A6 i v celé skupině A ho čekala velká konkurence. Bylo jasné, že Dohnal, vedle kterého se nově usadila Škardová, si se Swiftem nenechá na trati cenné vteřinky vzít jen tak. Ani od Antonína Nováka s Jiřím Vajďákem a Citroenem C2 se nic jiného, než boj o první místa neočekávalo. A6 doplnil ještě Svačina s Felicií Kit Car, Křemen s Citroenem C2R2 MAX a Vršanský s Fabií Kit Car. V A7 navíc přibyla konkurence v podobě Bryndy, Štefana či Halaly.

Ranní podmínky byly příjemné. Sucho i zimu posádka uvítala s radostí. V první vložce se Dunovský seřadil vteřinu a půl za druhého Dohnala. Časy byly neuvěřitelně vyrovnané: „Na úvodní zkoušce jsem cítil, že jedeme možná až zbytečně opatrně, protože pneu se nepodařilo optimálně zahřát, ale čas byl překvapivě dobrý,“ hodnotí Václav. Na třetím místě se Dunovský usadil i v následujících dvou erzetách, avšak časy se už pohybovaly kolem pěti až sedmi vteřin za prvním. „Následující dvě delší jsem absolutně nechytil rytmus. Navíc auto klouzalo ze strany na stranu, což ve spojení s drobnými chybami znamenalo ztrátu,“ odůvodňuje časy Václav. Reputaci si trochu stačil napravit poslední zkouškou před servisem. Dojel necelou vteřinu za Dohnalem. Celkově ztrácel po 4 erzetách 5,2 s na Nováka a 11,4 s na prvního Dohnala. Čtvrtí se drželi Svačina s Paulikem a pátí, s téměř už minutovou ztrátou, Křemen s Eliášem.

Do druhé sekce nastoupila posádka s drobnými úpravami na Ignisu: „Změnili jsme hlavně nastavení zadní části, ostatní jsme jen běžně zkontrolovali.“ Změna se ukázala být dobrým krokem, neboť S1600 fungovala bezchybně: „Jeli jsme v klidu a přitom časy už byly kvalitní,“ hodnotí změnu Dunovský. Pátou RZ zajeli kluci nejrychleji. Ve stejné RZ musel bohužel Horáckou rally opustit kvůli spojce do té doby velmi rychlý Novák. Tím přišel Dunovský o jednoho konkurenta, přesto se nenudil. Čekal ho ještě boj s Dohnalem. Na Ignisu vyhráli i erzetu šestou, po ní jim na Dohnala chybělo už jen devět a půl vteřiny. Všechno klapalo, jak mělo, žádné technické ani jezdecké problémy posádku nestihly, zklamáním tak bylo pro Václava jen zrušení předposlední zkoušky: „Byli jsme nadšeni, všechno šlo jako na drátkách, škoda toho zrušení…“ Do cíle tedy zbýval poslední test, RZ8. A aby vše nebylo tak perfektní a ideální, napomohl si ke zpestření sám Dunovský. Osmá RZ obsahovala ve své první třetině úzký mostek s kovovým zábradlím, jak se s ním Václav popasoval, nám řekne sám: „Na mostek to prostě nevyšlo už v nájezdu. Poté, co jsme o mostek zavadili vnitřním předním kolem a zbořili skoro celé zábradlí, jsme nabrali minutu ztráty… Nebýt diváků, tak tam visíme ještě dlouho.“ Po opětovném rozjetí bylo jasné, že vše není v pořádku, auto silně táhlo doleva a upadl z něj blatník.

I přes toto povyražení si posádka v A6 udržela druhou pozici za Dohnalem se Škardovou a mohla si jet pro pohár. Pro bronz si dojel Svačina, bramboroví při své premiéře skončili Křemen s Eliášem. Mostek si však svou daň přece jen vybral. Kvůli minutě strávené na něm uteklo Dunovskému třetí místo ve skupině A celkově. Áčka opanoval Brynda, druhý za ním Dohnal a třetí o 19 s Štefan před našim milovníkem mostků.

A jak dopadl Ignis? Mechanici v servisu zalepili ulomenou část nárazníku, dali nový blatník a diagnostikovali zřejmě ohnuté rameno. Dunovský bere extempore v poslední erzetě kompletně na sebe: „Je mi to moc líto. Ta chyba byla naprosto zbytečná, školácká a já nevím co ještě. Stála nás škody na voze, místo ve skupině A a 2WD a zřejmě i body v absolutním pořadí…“

I přes nenadálé komplikace před cílem hodnotí posádka soutěž kladně. Druhé místo ve skupině je přeci více než dobrým startem do sezóny. „Pořadatelsky byla soutěž zvládnutá perfektně, bez zádrhelů, všichni byli příjemní. Co se týče nadcházejících soutěží, je opět na čem stavět a další možnost poučit se z chyb,“ dodává Dunovský. A ještě před tím, než se rozloučí s Třebíčí, nezapomíná připomenout nejdůležitější: „Moc děkuji Sparrow racing teamu, protože technika byla jako vždy naprosto perfektně nachystaná a samozřejmě našemu vedení, které nás spolu s našimi partnery nechalo do sezony 2010 vstoupit.“ Samozřejmostí je díky mířené fanouškům.

Na další boje ve skupině A se můžeme těšit již brzy, druhým rallysprintem bude 1.5. Thermica Rally Lužické Hory. Věřte, bude co k vidění, v celých Áčkách se jede hodně rychle a je potřeba se všemi počítat a rozhodně nikoho nepodceňovat.

Komentáře z let 2008 a 2009

Komentáře z let 2007 a 2006