Tři spršky Veny Dunovského v Pačejově (autor: Zuzana Eliášová - RDPromotion)
6. 9. 2010
Václav Dunovský dostal nečekanou lekci. Povzbuzen výsledkem z Vysočiny se rozjel do Pačejova. Jeho radost však byla smetena ještě dřív, než Machů nalistoval stránky druhé erzety.
Tři týdny od vítězství uběhly jak voda a posádku čekal přesun ještě více na západ, na sprint do Pačejova, který se po roční pauze vrátil do mistrovství. Tentokrát tým neplánoval žádný test, takže přesun proběhl velmi hladce.
Pořadatelé zařadili do harmonogramu tři rychlostní zkoušky ve třech průjezdech. Závodníci měli na úseky přístup celý den, takže se psaním rozpisu nebylo kam spěchat. Není divu, že byl Dunovský celý pátek v dobré náladě: „Měli jsme za pár hodin hotovo a po obědě jsme už jen čekali s týmem na přejímky. Rozpis jsme měli kvalitní a nemohli se dočkat, až ho ověříme v Suzance.“
Rychlostky byly poměrně standardní, dost rychlé, ale nerozbité. Na soutěžící na trati navíc čekalo mnoho horizontů. „Nemám rád vojenský prostor na druhém testu,“ přiznává Dunovský. „Líbí se mi první RZ a také ta třetí nejdelší – nabízí mnoho těžkých pasáží. Ze své jediné účasti v Pačejově v roce 2006 jsem znal právě jen druhý test, na kterém jsme tehdy s Jirkou Strossem nechali minutu v příkopě, do kterého jsme sklouzli prakticky v nulové rychlosti. Ale historie je jen historií,“ vzpomíná Václav.
Čas vjezdu byl tentokrát nekompromisně kontrolován, takže si posádka počkala poměrně dlouhou dobu, během níž je stihla první sprška. „Vše proběhlo celkem v klidu, jen trysky hasicího systému v motorovém prostoru se nedařilo najít – ale opravdu tam jsou a světlo baterky je nakonec odhalilo,“ dodává spolujezdec Machů.
Dunovský se nemohl dočkat startu. Opět ho čekalo srovnávání s Dohnalem na Swiftu, Novákem s C2 a Svačinou s Kitem. Do Pačejova také dorazil Lukáš Pondělíček se svou C2. Navíc silný déšť a stojící voda na cestách slibovaly zábavu na celý den. Dunovský před závodem sebevědomě chválil přípravu: „Byli jsme na tyto podmínky připraveni, nic nás nemohlo překvapit. Veškeré nastavení a obutí tomu bylo přizpůsobeno.“
Vše se zdálo být perfektní. Proč ale veškerá připravenost byla během chvilky ta tam? Nechme promluvit nejdůležitějšího aktéra, Venu Dunovského: „V rychlé pasáži po startu jsem dořadil do šestky, projeli jsme onu rychlou pasáž, dobrzdili do retardéru, projeli skrz obec - kde se nám to na blátě velmi povedlo, řadil jsem znovu nahoru, v mírné levé ven z obce - to byl 4. rychlostní stupeň. V tom se auto při průjezdu kaluží utrhlo a následoval 100 metrů boj, kdy jsem nás držel na silnici a už už to vypadalo, že to bude dobré. Ale v poslední chvíli to nevyšlo a zadní částí napřed jsme sjeli do velmi hlubokého příkopu, ze kterého nebylo návratu. Odnesl to zadní nárazník, konec výfuku a trochu páté dveře. A následovala další sprška. Kdesi na poli jsme počkali na průjezd celého startovního pole a diskutovali, co bylo špatně – a stejně jsme na to stoprocentně nepřišli, prostě se to utrhlo, když jsme trefili kaluž a bylo to.“
„Díky několika pořadatelům, divákům a mechanikům, kteří pro nás přijeli, jsme vydolovali auto ven. Nastartovali a odjeli ho naložit na vozík. Soutěž pro nás tak skončila brzy. Čest Rallyesportu Poděbrady tak zachránila aspoň druhá posádka, která modrou Hondu při své premiéře dovezla do cíle. Za takových podmínek si zaslouží sakra velkou gratulaci. Nedalo mi to a na poslední RZ jsem se na ně jel podívat a absolvoval, tentokrát dobrovolně, další sprchu na dešti. Klobouk dolů před všemi diváky a hlavně pořadateli, kteří si takhle museli vytrpět celý den,“ dodává Václav.
„Závěrem chci ještě moc poděkovat všem, kdo vlezli do toho příkopu a tahali nás ven. Navíc se chci omluvit všem členům týmu, partnerům i fanouškům, kteří na nás čekali a nedočkali se. Náš start je stál nemalé úsilí a my to takhle zazdili. Ale na druhou stranu to mohlo dopadnout hůř, a když nejde o život tak jde, víme o co… Stačilo se podívat po příjezdu domů na TV a nějaké závody byly k smíchu ve srovnání s tím, co musejí prožívat lidé postižení povodněmi.“
Václav ale nebyl jediný, kdo měl ve třídě A6 trable. Dohnala znovu a znovu dostihly technické problémy a Svačinu odstavilo v RZ7 servo. Z vítězství ve třídě se tak po devíti rychlostkách radoval Tonda Novák s Jiřím Vajďákem.
Ovšem i takovéhle soutěže do rally patří. Doufejme, že Dunovský s Machů mají minimálně na sezónu vystaráno. Budeme držet palce druhý víkend v září ve Vyškově.
Slunce, vedro, stíhačka a šampaňské (autor: Zuzana Eliášová - RDPromotion)
2. 8. 2010
Václav Dunovský se po Bohemia rally, kde tvořil posádku bezpečnostního vozu, vrátil zpět do svého oblíbeného závodního vozu - Suzuki Ignis S1600. A že to byl návrat s grácií. Ze sprintrally Vysočina dovezl kov nejdražší.
Po měsíční pauze vyrazila posádka Václav Dunovský – Petr Machů s dobrou náladou na Vysočinu. Václava ještě hřál pocit z dobře odvedené práce na posledním MMČR. Přesto všechny nejistoty nezmizely. Přece jen, Rally Vysočina je velká neznámá. Nicméně se rozhodli soutěž zvládnout bez předchozího testu.
Rally se rozprostírala kolem Kunžaku a Jindřichova Hradce. Krásy okolní přírody si kluci užívali už při seznamovačkách, které proběhly až na drobný problém v klidu. „Všechno bylo super. Stejně jako v Krkonoších jsme se snažili rozpis zkvalitnit novými prvky a lehkými změnami. Situaci krapet zkomplikovala nehoda na hlavním tahu mezi Kunžakem a J. Hradcem, jejíž vyšetřování způsobilo kompletní uzavírku této komunikace a všichni tudíž museli volit variantu objíždky – snadno si každý představí, jak to na okolních cestách vypadalo, když se na ně přestěhovala doprava ze silnice první třídy,“ komentuje seznamovací jízdy Dunovský. „Venovi se to tak zalíbilo, že si radši zapomněl licenci i ostatní věci na hotelu v Kunžaku, takže jsme si objížďku dali pro jistotu dvakrát,“ dodává s úsměvem Petr Machů.
Rychlostní zkoušky daly předvídat velké závodní rychlosti. Dunovský si vložky velmi pochvaloval, ocenil také jejich čistotu: „Vložky nebyly skoro vůbec rozbité. Dobré bylo zařazení RZ 1, 5 s délkou téměř 15 km. Dlouhé erzety, ty já rád. Zbylé testy byly svou rychlostí celkem záludné a velmi zde rozhodoval rozpis.“
Zatímco páteční přejímky proběhly na ostrém slunci, na sobotní závod byl předpovídán déšť. Ráno bylo sice zataženo, ale za to vedro a sucho. Volba taktiky tak byla velmi důležitá. Dunovský si nesměl dovolit chybovat. V konkurenci A6 bylo větší horko, než na slunci. Zedník s Fiestou, Novák s C2 a Dohnal tentokrát se Swiftem. Poděbradský mládenec věděl, že se tak jako tak slušně zapotí. „Obuli jsme vzhledem k horku variantu, kterou jsem ještě ani nejel. Vezli jsme pak ještě dvě mokré rezervy – kdyby náhodou,“ prozrazuje ranní taktiku Václav. Bylo znát, že auto cestou na první RZ hodně klouzalo a ani po startu to nebylo lepší: „Neměl jsem k pneumatikám moc důvěru. Získal jsem ji asi až od poloviny vložky,“ dodává Dunovský. I přes pochybnosti zajela posádka na Ignisu hned druhý čas za Zedníkem. Ten vyhrál i druhou RZ, ale poté se musel kvůli technickým problémům ze soutěže poroučet.
V druhé části první sekce už tradičně nastoupil Honza Dohnal s Martinou Škardovou. Dunovský si však stále držel druhé místo pěkně na dohled. „My jsme zbylé zkoušky sekce projeli s patřičnou dávkou rezervy, protože bylo nutné ověřit správnost novinek v rozpisu a vůbec jeho kvalitu – což se vcelku potvrdilo. Stejně jsme se ale nevyvarovali chyby. Na jedné z lesních odboček jsme vykroužili takové polohodiny a museli jsme znovu startovat,“ popisuje Václav situaci první sekce. Ztráta nebyla nijak dramatická, ale těch 8 – 10s mohlo hrát větší roli, než si kluci mysleli. Nad první částí soutěže a časovou ztrátou přemýšlel i Machů: „Naše další snažení mohly ovlivnit prasklé výfukové svody. Povolili již po startu RZ1, z naprosto neznámých příčin. Na výkonu – hlavně při pomalých výjezdech to bylo trochu znát.“
V servisu se všichni okamžitě vrhli na zavaření svodů. Udělali vše možné i nemožné: „Kam narvali svářečku, tam to svařili,“ usmívá se Dunovský. Do druhé sekce se tak kluci mohli plně soustředit na stíhací jízdu.
„Celou druhou část jsme se snažili jet svižně a hlavně už konečně bez chyb,“ což se Dunovskému skutečně dařilo. Už to vypadalo, že si z Vysočiny odvezou pěkné druhé místo, když si obrovskou porci smůly opět vybral Honza Dohnal. Václav na něj před poslední RZ ztrácel 6,5s. Vypadalo to na boj do posledního metru. Bohužel Dohnal musel před RZ8 kvůli technickému problému odstoupit. Nutno dodat, že tentokrát by to Dohnal neměl dvakrát jednoduché, Dunovský mu totiž byl těsně za nárazníkem celou soutěž. „Byli jsme furt tak nějak na dostřel, takže kdyby Honzík dojel, rozhodně by nás ty hodiny mrzely o to víc,“ dodává Dunovský. Posledním testem Václav jen potvrdil skvělou formu a na rampu si přijel pro první místo ve skupině A a 11. absolutně. Do TOP10 se nedostal jen o sedm desetin sekundy, což ho ale při tak skvělých výsledcích vůbec nemuselo mrzet. Druhé místo za Dunovským s přehledem uhájil Novák s Vajďákem. Nejlepší trojku pak doplnilo duo Nešpor – Nešporová.
A co bylo oproti ostatním sprintům jiné na Vysočině? Celý podnik se odjel neskutečně rychle. Člověk se ani nezastavil a za pár hodin bylo po všem. Počasí se drželo slunce zuby nehty až do konce. Pršet nakonec začalo až na cílové rampě. „Čekal jsem, kdy to spadne. To, že pršelo až na rampě, bylo skvělé. Perfektní osvěžení po tom velkém vedru, které nás provázelo celý den,“ rozplývá se vítězný Dunovský. „Pořadatelsky se tato soutěž vydařila dobře, RZ byly zajímavé, rychlé – prostě byly svoje. A co je důležité, byly nové – pro všechny neznámé, a to je dnes spíše vzácnost,“ nezapomíná Dunovský okomentovat organizaci závodu.
Rozloučení s Vysočinou uzavírá Václav děkovačkou: „První poděkování tentokrát posíláme našim fanouškům, všem kdo nás podpořili na místě i z domova. Rampa v cíli opravdu stála za to. Dále velké díky mechanikům Sparrow racing teamu, technika byla opět skvělá. S prasklými svody si v terénu poradili naprosto s přehledem. Samozřejmostí je poděkování našim partnerům a vedení – díky.“
Přejme Dunovskému s Machů, ať jim vítězství z Vysočiny přinese další a další. Třeba už tento víkend v Pačejově. Hodně štěstí.
Krkonoše a Bohemka - obě domácí, ale každá jinak (autor: Zuzana Eliášová - RDPromotion)
11. 7. 2010
Václav Dunovský se ještě nestihl ani ohlédnout za rallysprintem Krkonoše a už už se přiřítila oblíbená soutěž Rally Bohemia. Tentokrát to nevyšlo na ostro, ale i tak to byl pro Václava zážitek.
Pojďme si ale nejdříve vzpomenout, jak to bylo při Rally Krkonoše
Soutěž otevřela Dunovskému nové možnosti. Díky měsíční pauze po Kopné si mohl dovolit test. Ale ne ledajaký. Před domácí soutěží na skoro domácí testovací trati. Závodní vůz měl tak poděbradský mladík téměř na dvoře. Za spolupráce Radana a Adama Eliášových mohl hladce proběhnout test v Žiželicích. Václav tak najezdil kolem 25km a rázem se sžil se svojí Suzankou, jak se familiérně říká v posádce Dunovský – Machů vozu Suzuki Ignis S1600. „K mému překvapení dojelo hodně známých a přátel, a tak jsem, alespoň z části, mohl i splnit slib svezení.“
Ze Žiželic pak Sparrow team pokračoval rovnou do Trutnova, kde stihli administrativní přejímku. Václav od začátku pěl chválu na tento sprint: „Soutěž může být vzorem pro všechny ostatní díky přístupu pořadatelů k posádkám. Několik týdnů před soutěží probíhala emailová komunikace, všechny informace jsme měli okamžitě k dispozici. Pořadatel nás sám vyzval k vyjádření k předběžnému startovnímu pořadí, k místům v servisu… Samotná prezentace a přejímka byla v duchu úsměvů a pohody.“
Další krkonošskou výhodou byly RZ blízko sobě. Tak mohly seznamovací jízdy proběhnout hladce a s časovou rezervou. „Potkala nás jenom jedna policejní kontrola, jinak bylo všechno naprosto bez zádrhelů. Bonusem byla sličná děvčata, jež zapisovala průjezdy…“ usmívá se Dunovský. Společně s Machů se dokonce pokusili aplikovat nějaké změny v rozpisu, což se ukázalo být krokem vpřed.
S erzetami byl Vašek maximálně spokojen: „Vložky jsou luxusní. Pořád někam zatáčí, přitom jsou rychlé a zároveň plynulé. Počasí je navíc udělalo nevyzpytatelnými. Jedním slovem pecka!“ Není divu, že se Dunovský těšil na závodění. Přejímky proběhly také klidně, jedinou ojedinělostí se tak stala pochvala posedu a připoutání se s HANS. Kdo si tímto není jistý, nechť utíká k vozu Dunovského, neboť to má vypadat přesně tak, jak to má právě Václav.
Na startu Rally Krkonoše se opět sešla plejáda skvělých jezdců, nevyjímaje ani skupinu A6. První sekci po dešti nejlépe nastoupil Dohnal se Škardovou. Dunovský nejspíš zaváhal při volbě měkkých pneumatik. Přesto vyjel do první erzety s nasazením. Až do havárie týmového kolegy Petra Trnovce. „S trochou štěstí jsme neskončili na něm… Po drobné chybě jsme museli, již tradičně, startovat, couvat a rovnat se do správného směru – účet nám byl vystaven asi na 20s.“, komentuje Dunovský situaci v RZ1.
Od druhé erzety na to Václav šlapal o to víc. A bylo to znát. Ve druhé i třetí vložce opanoval druhé místo hned za Dohnalem. Rázem přeskočil Nešpora i Nováka na druhé místo celkově. Bohužel pro naše duo v RZ4 opět ztratili: „Po kvalitním začátku jsme zhruba v polovině zkoušky chytli defekt na pravé zadní kolo… ani nevíme, kde se to stalo.,“ dodává zklamaně Machů. Posádka sice jela i do servisu z druhého místa celkově v A6, leč ztráta na Dohnala byla více než minutová. Navíc Robert Nešpor s Fabií Kit Car dýchal na Václavova záda ze vzdálenosti tří vteřin. Další 3s za Nešporem pak vyčkával Svačina.
V servisu chlapci vyměnili pneu, dopředu šla tvrdší směs, a vše se zkontrolovalo. Posádka se stihla potkat s fanoušky a přáteli, a navíc pojíst i menší oběd. Do druhé sekce tak vjížděli posilněni a vyzbrojeni silou, minimálně tou psychickou.
Síla ale evidentně dlouho nevydržela, neboť hned v RZ5 se Dunovský dostal do velké krize: „Byla tam obrovská krizovka, ale vybojovali jsme ji se ctí,“ což dokazuje ztráta pouhých 6 vteřin na Dohnala. Nepříjemné situace pronásledovaly posádku i nadále. Nejen, že měli v 6. vložce podezření na defekt, který se nepotvrdil, navíc skončili na mnoha místech v blátě. Tam také ztratili dalších dvacet vteřin a jako kolovrátek vznikla situace startování – couvání… Díky odstoupivšímu Nešporovi (technická závada) si Dunovský s Ignisem udržel druhou příčku celkově. Poslední dvě RZ si tak pořádně užili: „Bavili jsme se, zároveň jsme se snažili jet rychle a nerozbít to. Marcel Svačina byl příliš blízko na chyby,“ dodává Dunovský.
Dojet do cíle se podařilo na krásném druhém místě. Zlato si opět odvezl Honza Dohnal. Třetí příčku vybojoval Marcel Svačina.
„Krkonoše mě stejně jako vloni nadchly. Petr měl také jen slova chvály. Odstup na kluky byl obrovský, což jsme si na jednu stranu udělali sami, na druhou smekáme vše, co máme před výkonem Honzy Dohnala, který by nás obložil i bez výletů a defektů,“ nešetří chválou Dunovský.
„Veliké díky míří našim mechanikům a vedení Sparrow racing teamu, technika opět šlapala naprosto perfektně od začátku testu do cíle soutěže. Samozřejmě nezapomínáme ani na naše vedení a partnery, protože bez nich bychom nejeli nikam. Fanoušci byli tradičně super – at‘ už na testu, nebo při samotné soutěži, díky jim za velkou podporu. A také díky Tomáši Němcovi, že jsme si byli konečně schopni předat nálepku rally-mania, a ta mohla být následně vylepena na to pravé místo.“
Nová role při Rally Bohemia
Krkonoše vystřídala Bohemka, při které Dunovský bohužel nepřejel startovní ani cílovou rampu. Tentokrát bylo jeho působení tiché, nikoli však nedůležité. Václav Dunovský tvořil na Bohemia Rally posádku bezpečnostního vozu (poslední kontrola diváků před průjezdem předjezdců s nulami). Společně s Pavlem Pokorným, který tuto funkci vykonává již několik let, usedl za volant vozu Škoda Octavia. Zkušenou posádku druhého bezpečnostního vozu pak tvořil otec Václava, Josef, s Milanem Holubem. „Myslel jsem si, že to bude mnohem jednodušší. Každou chvíli jsme museli hlásit mikrofonem divákům, že stojí nevhodně až nebezpečně, a že musí své místo opustit, nebo se posunout. Dostali jsme za celou soutěž hodně jmen a mnoho fanoušků snad ani nechtělo pochopit, že stojí doslova na ráně,“ snaží se přiblížit situaci bezpečnostního vozu Dunovský.
Jeden by si řekl, jestli to vůbec někdo ocení? „Ale jo, našlo se i dost takových, kteří zamávali, udělali pár kroků a bylo to v klidu. Také kluci a děvčata v bezpečnostních bodech věděli, co mají dělat a konkrétně na zrušeném Šumburku, kde jsme si v tom šíleném vedru zapracovali víc, než dost, jsem byl z jejich přístupu hodně mile překvapen. Klobouk dolů před nimi, že to tam celý den vydrželi stát.“
Součástí činností Dunovského na Bohemce bylo i dopáskování několika míst či rozmístění tabulek s nápisem zakázaný prostor. Ale přesně o tom ta práce je, v tomto případě jde závodění stranou. Tito lidé se snaží zpříjemnit situaci soutěžícím i divákům. Za jejich trpělivost a snahu jim jednoznačně patří dík. „Celkově to bylo opravdu super, Pavel se ukázal jako opravdový profesionál a diváky zvládal i přes četné nadávky excelentně. Já se přeci jen ze začátku trochu učil, ale díky Pavlovi to šlo opravdu dobře.“
Poznat soutěž z jiné strany bylo pro Václava obrovskou zkušeností. „Nikdo si ani ve snu neumí představit, kolik sil a nervů to stojí, aby se celý ten kolotoč v pátek rozběhl a v neděli bez problémů skončil. Myslím, že současný tým, který Bohemii pořádá, si zaslouží velikou pochvalu.“
Na Václava Dunovského opět v roli jezdce se můžeme těšit při dalším rallysprintu, kterým je 16. – 17. července Rally Vysočina.
Těžká a milovaná Kopná Václava Dunovského (autor: Zuzana Eliášová - RDPromotion)
2. 6. 2010
Čtrnáct dní před Kopnou si Dunovský s Machů přivezli z Lužických hor zlato. Na vavřínech však rozhodně neusnuli, bylo jim jasné, že na náročné moravské soutěži budou muset se svým Ignisem přidat o to víc.
Dunovský se netají oblíbeností tohoto rallyového kraje: „Dorazil jsem tradičně ve čtvrtek a potřeboval bych tak týden k dobru, abych poklábosil se všemi přáteli... Přesto jsem ještě trochu času našel a s Petrem (Machů) a Davidem (Šmeidler) jsme ho využili k tomu, abychom vyzvedli potřebné dokumenty k soutěži a udělali i administrativní přejímku.“ Všechno bylo připraveno na soutěž, jediným negativem tak bylo jen zatraceně chladné počasí.
Domácí prostředí teamu Sparrow racing umožňovalo válečnou poradu přímo na dílně ještě ráno před seznamovacími jízdami. Ty pak proběhly pro posádku hladce: „Petr stanovil harmonogram tak, že jsme to hezky stihli. Nepotkávali jsme moc vozů, takže jsme měli relativně volnou trať.“ Protože bohužel ani Kopná není výjimkou při nedodržováním pravidel seznamovacích jízd, náladu klukům trochu pokazilo psaní RZ Loučka: „V protisměru jezdila jistá individua z řad soutěžních posádek jako magoři. Jeden z nich jízdou po prostředku vytlačil polovinu našeho auta do příkopu… Mám pocit, že už to zmiňuju snad posté. Nad stylem seznamování se s tratí by se měl už někdo kompetentní zamyslet a učinit patřičný krok ke změně,“ dodává rozladěný Dunovský.
Po několika letech došlo i na Kopné k obměně rychlostních zkoušek. Většina jezdců to velmi uvítala. Stejně tak i Dunovský změnu nadšeně ocenil: „Loučka mně osobně příliš mezi ostatní RZ nezapadala a tušil jsem, že tam mi to asi ideálně nepůjde, ale zbytek vložek byl super soutěžní. Pořadatelé dokázali udržet skvělou úroveň Kopné z předchozích let. Obzvlášť Kameňák stál za to. Bylo jasné, že každý metr bude hodně klouzat. Někde poteče voda, jinde bude bláto, někde oboje, prostě to budou závody!“
Po plynule proběhnuvších přejímkách se ještě Václav pro jistotu svezl v Ignisu s jedním mechanikem, aby ověřili funkčnost vozu. Vše se ukázalo být v pořádku a perfektně připraveno na náročný sprint a velkou konkurenci v A6. Početná skupina čítala deset soutěžících. Dohnal se chystal napravit reputaci po Lužičkách, Novák nebude chtít zůstat pozadu, stejně tak Březík, Zedník a Svačina. Skupinu pak na Moravě dobarvily ještě dva Citroëny Max Křemena a Stavjaníka a dvě Fabie Kit Car Nešpora a Vršanského. Rozhodně se poděbradsko – zlínská posádka měla na co těšit.
Ráno všechny probudilo chladno a mokro. Sice už nepršelo, ale vodu mohli závodníci potkat na každém rohu. Dunovský obul dopředu suché pneumatiky a dozadu šly tradičně ty, co zbyly z předchozí soutěže. Vše bylo připraveno. Avšak hned první taktický plán, tedy rychle odstartovat do „oblíbené“ RZ Loučka, nevyšel: „Jenom díky velkému štěstí nám motor na startu nezhasl úplně… Takže, jak jinak než do mírného kopce, jsme při skákavém rozjezdu počítali vteřiny,“ komentuje startovací manévr Václav. Zkouška byla sice krátká, ale krapet zrádná. Dunovský mohl být po 1. RZ docela rád, že ztratil na prvního Nováka pouhých 7s a zařadil se na 6. místo.
Druhá RZ – Raková byla sice na pohled ještě záludnější, přesto byla na Dunovském znát jistota a přesnost. Nechtěl si už nechat vzít ani vteřinku. Zajel druhý čas hned za Dohnalem a vyhoupl se tak v celkovém pořadí v A6 na třetí místo za Nováka.
Po dvojce už čekal tradiční servis, kde mechanici jen vše důkladně zkontrolovali, aby se mohlo vyrazit do druhé sekce. Naladěn dobrým výsledkem z druhé RZ se Dunovský s vervou rozjel do RZ 3, na které se, chtě nechtě, rozhodlo o osudu soutěže: „Na Kameňáku jsme se snažili jet dobře a s rezervou, což se celkem dařilo. Necelý kilometr před cílem nastala chyba nechyba…“ Ačkoli vše, včetně rychlosti i rozpisu sedělo, došlo k problémům: „Jeli jsme dlouhou levou pod blátem a na výjezdu nás to vytáhlo ven směrem na stromy. Rozhodl jsem se využít něco jako cestu a poslal nás na ni.“ To by posádku stálo několik málo vteřin, kdyby se Václavovi včas podařilo zařadit zpátečku. „Podařilo se mi to asi po 20s a po několikátém znovunastartování,“ dodává zklamaně Dunovský, který se zpátečkou často bojuje. Účet zněl 22s v RZ, což se na sprintu dá jen těžko dohnat. Čtvrtou RZ dojeli kluci v pěkném tempu druzí za Dohnalem. Pátou vložku o půl vteřiny vyhráli, čímž si polepšili a do servisu tak opět jeli z 3. místa celkově. Na druhého Nováka však ztráceli 24s a na prvního Dohnala dokonce vteřin 45. Za Dunovským držel místo Březík, páté doplnil Nešpor s Nešporovou.
Tentokrát se mechanici v servisu více zaměřili na brzdy, vše ale bylo v naprostém pořádku. Pneu zůstaly od rána, byť na nich byla únava velmi znát. Na posádky čekaly ještě poslední tři RZ. Tuto sekci už Dunovský zvládl perfektně. Na Loučce opět trochu dostal na frak, ale vyvážil to poslední erzetou, kterou o pět vteřin vyhrál. Kdyby pořadatelé nasadili ještě jednu vložku, možná by stáhl těch 6s na Nováka a boj na špici by tak byl ještě zajímavější. Jenže chybami se člověk učí, a tak měl Dunovský alespoň možnost se více věnovat vozu a získávat v klidu cenné zkušenosti v náročných podmínkách a kontrolovat si svou třetí pozici. Na Vizovickou rampu pro pohár za 1. místo si tak vyjel Jan Dohnal, Antonín Novák za místo druhé a Dunovský s Machů třetí. „Tonda Novák si to pohlídal, Honza Jel tradičně svou vysokou ligu. Přesto jsem se třetím místem, na to co se dělo na trati, velmi spokojený,“ usmívá se Dunovský. Zmínění tři si pak dojeli pro poháry nejen ve skupině A6, ale i v celých áčkách.
Václav Dunovský si neodpustí okomentovat ještě celou soutěž: „Kopná se opět vydařila a přesunem do Vizovic nic ze svého kouzla neztratila, ačkoli Slušovice jsou pro mě Slušovice. Na přístup pořadatelů pěji samou chválu, jen tak dál. Letos to sice bylo jiné, ale opět super.“
A závěrem ještě Vaškovo tradiční vzdání díků: „Posílám velké díky Sparrow racing teamu za vůz v té nejlepší kondici. Děkuji také našemu vedení a partnerům. Fanouškům, kteří přišli na kus řeči, a také všem, kteří o sobě dávali vědět podél RZ. Tím nepostradatelným na Kopné byla pro mě hlavně Neubuz. Děkuji vám, že mi vy všichni v čele s tetou Leonou poskytujete druhý domov.“
Srnky a vítězství v okolí Hrádku (autor: Zuzana Eliášová - RDPromotion)
11. 5. 2010
Václav Dunovský s Petrem Machů přijeli bojovat o příčky nejvyšší i na druhý sprint sezony - Thermica Rallye Lužické Hory. Po smíšených pocitech, které posádka měla z třebíčského sprintu, bylo jasné, že se kluci na Lužičky o to více připraví a pokusí se zbytečnou chybu z Vysočiny napravit právě na severu Čech.
Startovní rampu přejelo devět posádek kategorie A6, mohli jsme se tak těšit na skvělý závod. Dohnal se Škardovou si brousili zuby na první místo a bylo jasné, že ani Pondělíček a Novák nebudou chtít zůstat pozadu. Poděbradský jezdec neponechal nic náhodě a i přes enormní počet pracovních povinností, se od prvního sprintu soustředil jen a jen na Hrádek. „Makali jsme, co to dalo. Taky je fajn, že Hrádek nad Nisou pro mě není novinkou, ve třídě SA2 jsme na této soutěži dominovali už s Janem Škaloudem v roce 2005.“
Tak jako na každý sprint, i na tenhle Václav dorazil ve čtvrtek večer. Atmosféru před soutěží hodnotil obzvlášť pozitivně: „Všude panovala dobrá nálada, navíc jsme kromě prezentace udělali i administrativní přejímku, což časově odlehčilo pátku, takže jsme mohli v klidu posedět a hodit řeč s přáteli.“
V pátek už na všechny čekaly seznamovačky. Na jezdce byly připraveny tři rychlostní zkoušky, dvě české a jedna u sousedů v Polsku. „Jeli jsme si v klidu, měli jsme velkou rezervu a všechno jsme stihli. To, co mě snad nikdy nepřestane překvapovat je, že opět část startovního pole jezdila jak utržená ze řetězu. Pokaždé mě fascinuje, že z toho nikdy žádný činovník nevyvodí patřičné důsledky,“ komentuje klasickou situaci Dunovský. Se zbytkem seznamovacích jízd už byla posádka spokojena: „Na trati nebyl žádný problém, prakticky jediným zádrhelem byl retardér před cílem polské RZ, který byl zřejmě omylem namalován tak, že by ho neprojel vůbec nikdo. Všechno se ale vyřešilo a v PU byl uveden ve správných rozměrech.“
Právě v seznamovacích jízdách ale Dunovský zjistil, že jeho dřívější start v těchto končinách mu nebude nic platný: „Z toho, co jsme kdysi jeli, se nezachovalo nic. Akorát na nejdelší, podle mě extrémně těžké a dlouhé RZ, se dříve jelo několik pasáží v protisměru.“ Přes to, že vložku hodně závodníků považovalo za velmi náročnou, Dunovský byl rád, že se neměnila: „Je super, že ji pořadatelé třeba nerozdělili a zachovali těch 15 km vcelku.“ Druhé RZ zajímavost také nechyběla. Byla hodně rychlá, s množstvím nečistot v lese a šotolinou na otevřeném úseku do cíle. Jenom třetí zkouška vykouzlila Dunovskému na tváři rozpačitý výraz: „Polská erzeta byla trochu mimo realitu… .“
Do sobotního závodu nemohl Václav dospat. Je jasné proč. Do Lužických hor si přivezl do svého závodního Ignisu novou sedačku. Nechal ji, s patřičnou dávkou pýchy, mechaniky slavnostně namontovat. „Od cíle v Třebíči jsem poprvé jel v autě na přejímku a zpátky. Okolo města jsem vyzkoušel, jestli vše funguje. A hlavně jsem se trochu porochnil ve své nové sedačce,“ komentuje spokojeně Dunovský.
Počasí do první sekce kluky potěšilo, sucho a teplo bylo to, co si přáli. Ignis byl obut na nové pneumatiky vpředu, vzadu zůstaly třebíčské. „Při zahřívání jsem nechtěl ponechat nic náhodě, což se zřejmě ukázalo jako špatné. Od první RZ mi připadalo, že auto klouže až moc,“ hodnotí vstup do soutěže Václav. Tím ne úplně podařený začátek neskončil. Diskutovaný skok v první části testu Dunovský nejel úplně naplno, přesto musel po dopadu ze vzduchu s vozem trochu bojovat. V polovině RZ1 se navíc přidala komplikace s motorem, který při silném brzdění zhasl: „Stálo nás to vteřiny, protože výjezd z odbočky byl do mírného kopce,“ osvětluje časovou ztrátu spolujezdec Machů. Už se zdálo, že drobné problémy jsou za nimi, Dunovský se však v závěrečném sjezdu sám postaral o dramatickou chvilku: „Udělal jsem drobnou chybu, která mohla mít velké následky. Jen maličko jsem netrefil stopu v nečistotách a ve velmi úzké pasáži se auto smeklo. Při vyrovnávání smyku jsme pravým předním kolem zavadili o kámen v trávě a měli štěstí, že zůstalo jen u naprasklého spodku nárazníku.“ Přes strasti v první vložce dojela posádka na třetím místě se ztrátou téměř dvaceti sekund na prvního Dohnala. Na Pondělíčka Dunovskému chybělo necelých deset vteřin. O sedm vteřin později pak dýchal Václavovi na záda Novák. Nejrychlejší pětku doplnil Křemen s Eliášem na Citroënu.
Ve druhé RZ však Dunovský nasbíral ztrátu ještě větší: „Měli jsme před cílem obrovskou krizi v sérii táhlých zatáček na rozbitém. S trochou štěstí jsme to ale vybojovali.“ Než došlo k oné krizi, potkalo posádku ještě něco mnohem více neobvyklého: „V obci mezi bytovkami a domy jsme potkali dvě srnky. Musel jsem prudce zabrzdit, ale naštěstí holky to k oboustranné spokojenosti stihly,“ pousmívá se Dunovský.
K nepovedeným časům první sekce se přidala i polská erzeta. Tou se posádka doslova protrápila. Přehřáté pneumatiky byly navíc takřka bez tlaku, takže Dunovského standardní dravá jízda náhle připomínala lední revue. Do servisu ale nakonec, díky Pondělíčkově penalizaci, jeli z druhého místa se ztrátou 37s na Dohnala.
Mechanici po uskákaném dopoledni zkontrolovali kompletně spodek, který dostal hodně ran a posádka, poučená z rána, vyrazila do druhé sekce. Bylo znát, že auto fungovalo perfektně. Dunovský se cítil dobře, jenže jaksi na časech se nic moc neměnilo. V RZ 4 musel odstoupit Jan Dohnal kvůli poruše motoru, takže otázka časů mezi těmito borci nám zůstane nezodpovězena. K radosti diváků se ani po odstoupení Dohnala s pěkným závoděním nepřestalo. V páté RZ naložil Novák Dunovskému přes 3 vteřiny: „Byli jsme docela překvapení, v tu chvíli jsme opravdu nevěděli, kde vzal tolik vteřin,“ komentoval Machů. Po šesté RZ tak byl boj na špici naprosto vyrovnaný, Novák první, Dunovský o 0,3s za ním.
Před poslední dlouhou RZ provedl tým v servisu jen standardní prohlídku. Po domluvě se rozhodli šetřit finance do budoucích závodů a ponechali stejné pneu od rána. Dunovský evidentně nechtěl prohrát, udržel si klidnou mysl a zbytečně se nepouštěl do extrému. Po drobné chybě v řazení krátce po startu se zdálo, že je tím vše rozhodnuto, a tak si s Ignisem jen drželi svižný rytmus a neriskovali. „Výsledný čas mě opravdu hodně překvapil, protože jsem tentokrát vážně volil rozum před puštěním to tam naplno,“ neskrývá radost Dunovský. Na patnácti kilometrech nandal Novákovi 8,8s, čímž si zajistil zlato. Přesto zůstává Dunovský při zemi: „Byla to krásná, perfektně uspořádaná soutěž. Nakonec z toho byla naše radost. Ale k tomu, abychom byli o pozici níž, stačilo málo, a sice aby dojel Honza Dohnal. Jeho časy byly ne o třídu, ale o dvě jinde než ty naše. Tonda Novák taky ukázal, že není žádné ořezávátko. Vítězství je skvělé, ale zůstaňme v realitě, je potřeba se pořád zlepšovat, protože se pojede rychleji a rychleji.“
Za normálních okolností by naše shrnutí skončilo gratulací, dnes však ještě dáme prostor Václavovi, aby se vyjádřil k diskuzím, které se objevily na internetu: „Retardéry hodnotím jako naprosto perfektní, dostatečně široké a na vhodných místech. Po delší době se mi projížděly pohodlně, byly dobře vidět, a co je důležité, bylo vidět skrz ně, kam člověk jede. Když už by byl někdo rychlejší, auto by o ně nezničil, jako třeba o balík slámy, který by asi někteří potřebovali, aby byli spokojení. I kdyby ty sudy měly požadovaných 80cm, při průjezdu kolem retardérů by stejně vidět nebyly. Někdo si asi trochu sedí na vedení. Narážkám na to, že v servisu by v případě deště, plavali jezdci s vyššími startovními čísly, se směju, protože naše číslo, Petra Trnovce, Petra Bryndy a dalších byla docela nízká a stáli jsme na trávě také. Přeji pořadatelům dostatečný nadhled nad těmito mysliteli! Vůbec bych se nedivil, kdyby s tím praštili a za rok žádný Hrádek nebyl.“
„Už opravdu na závěr děkuji Sparrow racing teamu, který opět nezklamal a připravil pro nás perfektně fungující techniku. Samozřejmě našemu vedení, partnerům a fanouškům, kteří byli pěkně vidět, což je super. Gratulujeme také týmovým kolegů Petru Trnovcovi s Mírou Stankem k jejich výbornému výsledku a Jakubu Brázdovi k bronzovému návratu na tratě RZ,“ dokončuje Dunovský. S posádkou Dunovský – Machů se uvidíme už tento víkend na Moravě při Impromat Rallysprint Kopná. Držíme palce, ať fenomenální Kopnou překonáte stejně jako Lužičky.
Začátek v Třebíči s nadějí a chybou (autor: Zuzana Eliášová - RDPromotion)
10. 4. 2010
Poděbradsko - zlínská posádka Dunovský – Machů začala svou sezonu na půli cesty mezi oběma městy, na prvním letošním rallysprintu v Třebíči. V minulém roce se pánové nejen sžívali sami se sebou, ale i se Suzuki Ignis S1600. Václav pendloval mezi spolujezdci i mezi vozy rozdílných kategorií. Letos se tedy může soustředit výhradně na skupinu A6, ve které bude na sprintech bojovat o příčky nejvyšší.
Sparrow racing team přes zimu na Ignisu zapracoval, aby byl pro Dunovského i pro Kneifela, který s ním pojede MMČR, perfektně připravený. Před soutěží si vůz mohli oba jezdci vyzkoušet na testu v areálu ve Slavičíně. Ačkoli podmínky byly ještě téměř zimní, vše proběhlo dle představ. „Na lesní cestě bylo nejen mokro, ale taky hodně nečistot. Bláto a kamení bylo vytaháno během chvilky,“ vzpomíná na test Václav. Právě i díky tomu se ale mohl Středočech naučit zase něco víc: „Našli jsme na takové podmínky nastavení, které se během roku může na soutěžích hodit.“
Po testu nezbývalo nic jiného, než se těšit do Třebíče a doufat, že po 4 měsících bez závodění nebude start pro posádku žádný problém. Dunovský ani Machů však neponechali nic náhodě: „Přes zimu jsme se oba, já i Petr, snažili připravit co nejlépe. Oba jsme na sobě tvrdě pracovali, aby vše mohlo fungovat.“
Václav dorazil do Třebíče ve čtvrtek v noci, natěšený na závod, ale cesta z Poděbrad neproběhla úplně dle představ. „Přijel jsem za velmi silného deště a cestou jsem ještě stihl tréninkáčem trefit možná největší díru v tamějším kraji,“ komentuje s úsměvem.
Ve stejně hektickém duchu jako příjezd, probíhaly i páteční seznamovací jízdy. Kluci začali trochu později, nakonec však všechno stihli bez problému napsat a zkontrolovat. Přesto se nevyhnuli jedné kuriózní situaci: „V jednu chvíli jsme se přesně netrefili zpátky na start za obec Březka a museli jet kousek proti RZ. Děkujeme pořadateli kontrolujícímu průjezdy, že to komentoval jen slovy: v klidu, jsme lidi, ale příště už, hoši, takhle ne, ale pěkně okolo…“.
Podoba letošní Horácké rally byla pozměněna a soutěž se tak dostala zpět do okolí Náměšti nad Oslavou. To oceňuje i Dunovský: „Byl to určitě krok správným směrem. Rychlostky sice zůstaly letecké, ale oproti původním obavám jsme se do omezovače na 6 dostali jen asi na dvou místech. Všude bylo mnoho posypu po zimě a taky dost zrádných horizontů. Každopádně velmi zajímavé bylo závodit na trati závodu do vrchu svrchu.“
V sobotu ráno se tým rozhodl trochu pošetřit techniku, nechal vůz na vozíku a dovezl ho tak přímo až do Třebíče. Dunovský obul do startu závodu to nejměkčí, co bylo k dispozici a těsně před odjezdem ještě nechal upravit nastavení podvozku. Není divu, že tolik přemýšlel nad strategií, v A6 i v celé skupině A ho čekala velká konkurence. Bylo jasné, že Dohnal, vedle kterého se nově usadila Škardová, si se Swiftem nenechá na trati cenné vteřinky vzít jen tak. Ani od Antonína Nováka s Jiřím Vajďákem a Citroenem C2 se nic jiného, než boj o první místa neočekávalo. A6 doplnil ještě Svačina s Felicií Kit Car, Křemen s Citroenem C2R2 MAX a Vršanský s Fabií Kit Car. V A7 navíc přibyla konkurence v podobě Bryndy, Štefana či Halaly.
Ranní podmínky byly příjemné. Sucho i zimu posádka uvítala s radostí. V první vložce se Dunovský seřadil vteřinu a půl za druhého Dohnala. Časy byly neuvěřitelně vyrovnané: „Na úvodní zkoušce jsem cítil, že jedeme možná až zbytečně opatrně, protože pneu se nepodařilo optimálně zahřát, ale čas byl překvapivě dobrý,“ hodnotí Václav. Na třetím místě se Dunovský usadil i v následujících dvou erzetách, avšak časy se už pohybovaly kolem pěti až sedmi vteřin za prvním. „Následující dvě delší jsem absolutně nechytil rytmus. Navíc auto klouzalo ze strany na stranu, což ve spojení s drobnými chybami znamenalo ztrátu,“ odůvodňuje časy Václav. Reputaci si trochu stačil napravit poslední zkouškou před servisem. Dojel necelou vteřinu za Dohnalem. Celkově ztrácel po 4 erzetách 5,2 s na Nováka a 11,4 s na prvního Dohnala. Čtvrtí se drželi Svačina s Paulikem a pátí, s téměř už minutovou ztrátou, Křemen s Eliášem.
Do druhé sekce nastoupila posádka s drobnými úpravami na Ignisu: „Změnili jsme hlavně nastavení zadní části, ostatní jsme jen běžně zkontrolovali.“ Změna se ukázala být dobrým krokem, neboť S1600 fungovala bezchybně: „Jeli jsme v klidu a přitom časy už byly kvalitní,“ hodnotí změnu Dunovský. Pátou RZ zajeli kluci nejrychleji. Ve stejné RZ musel bohužel Horáckou rally opustit kvůli spojce do té doby velmi rychlý Novák. Tím přišel Dunovský o jednoho konkurenta, přesto se nenudil. Čekal ho ještě boj s Dohnalem. Na Ignisu vyhráli i erzetu šestou, po ní jim na Dohnala chybělo už jen devět a půl vteřiny. Všechno klapalo, jak mělo, žádné technické ani jezdecké problémy posádku nestihly, zklamáním tak bylo pro Václava jen zrušení předposlední zkoušky: „Byli jsme nadšeni, všechno šlo jako na drátkách, škoda toho zrušení…“ Do cíle tedy zbýval poslední test, RZ8. A aby vše nebylo tak perfektní a ideální, napomohl si ke zpestření sám Dunovský. Osmá RZ obsahovala ve své první třetině úzký mostek s kovovým zábradlím, jak se s ním Václav popasoval, nám řekne sám: „Na mostek to prostě nevyšlo už v nájezdu. Poté, co jsme o mostek zavadili vnitřním předním kolem a zbořili skoro celé zábradlí, jsme nabrali minutu ztráty… Nebýt diváků, tak tam visíme ještě dlouho.“ Po opětovném rozjetí bylo jasné, že vše není v pořádku, auto silně táhlo doleva a upadl z něj blatník.
I přes toto povyražení si posádka v A6 udržela druhou pozici za Dohnalem se Škardovou a mohla si jet pro pohár. Pro bronz si dojel Svačina, bramboroví při své premiéře skončili Křemen s Eliášem. Mostek si však svou daň přece jen vybral. Kvůli minutě strávené na něm uteklo Dunovskému třetí místo ve skupině A celkově. Áčka opanoval Brynda, druhý za ním Dohnal a třetí o 19 s Štefan před našim milovníkem mostků.
A jak dopadl Ignis? Mechanici v servisu zalepili ulomenou část nárazníku, dali nový blatník a diagnostikovali zřejmě ohnuté rameno. Dunovský bere extempore v poslední erzetě kompletně na sebe: „Je mi to moc líto. Ta chyba byla naprosto zbytečná, školácká a já nevím co ještě. Stála nás škody na voze, místo ve skupině A a 2WD a zřejmě i body v absolutním pořadí…“
I přes nenadálé komplikace před cílem hodnotí posádka soutěž kladně. Druhé místo ve skupině je přeci více než dobrým startem do sezóny. „Pořadatelsky byla soutěž zvládnutá perfektně, bez zádrhelů, všichni byli příjemní. Co se týče nadcházejících soutěží, je opět na čem stavět a další možnost poučit se z chyb,“ dodává Dunovský. A ještě před tím, než se rozloučí s Třebíčí, nezapomíná připomenout nejdůležitější: „Moc děkuji Sparrow racing teamu, protože technika byla jako vždy naprosto perfektně nachystaná a samozřejmě našemu vedení, které nás spolu s našimi partnery nechalo do sezony 2010 vstoupit.“ Samozřejmostí je díky mířené fanouškům.
Na další boje ve skupině A se můžeme těšit již brzy, druhým rallysprintem bude 1.5. Thermica Rally Lužické Hory. Věřte, bude co k vidění, v celých Áčkách se jede hodně rychle a je potřeba se všemi počítat a rozhodně nikoho nepodceňovat.